Chuligán i hrdina z Mariupolu. Kdo je nový generál, kterým Kreml hájí „denacifikaci“

Obránce Mariupolu, velitel Azovu, někdejší člen fotbalových ultras i absolvent filologie. Denys „Redis“ Prokopenko se v pouhých 34 letech stal brigádním generálem. Zatímco na Ukrajině je považován za národního hrdinu, Kreml ho označuje za „neonacistu“ a obhajuje jím „denacifikaci“.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v úterý povýšil šest polních velitelů do generálských hodností. Signál je jasný: válku povedou mladí, ale bojem prověření důstojníci. Nejstaršímu z nových generálů je pouhých 41 let, průměrný věk generálů v armádách NATO je přitom víc než o deset let vyšší.

Největší pozornost však budí ten nejmladší. Generálem se nově stal i teprve čtyřiatřicetiletý Denys „Redis“ Prokopenko. Zatímco na Ukrajině je považován za národního hrdinu, Kreml si jeho jménem obhajuje „denacifikaci“ a rozděluje i řadu západních komentátorů.

Z fotbalového stadionu na frontu

Rodák z Kyjeva vystudoval katedru germánské filologie na Kyjevské národní univerzitě. Namísto učitelské kariéry se ale vydal na dráhu vojenskou.

Po anexi Krymu v roce 2014 vstoupil jako dobrovolník do pluku Azov, podobně jako řada lidí z prostředí fotbalových chuligánů. Právě tato část jeho minulosti stále vyvolává kontroverze.

Prokopenko byl totiž členem ultras skupiny White Boys Club napojené na Dynamo Kyjev, která byla spojována s krajně pravicovou scénou. I samotný Azov je dlouhodobě kritizován za vazby některých jeho členů na ultranacionalistické kruhy a za užívání nacistické symboliky.

Neonacista a chuligán?

Kreml označuje Azov i samotného Prokopenka za neonacisty s genocidními úmysly vůči Rusku.

Když pluk navštívil v roce 2024 Prahu, i česká europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná označila Prokopenka za „neonacistu a fotbalového chuligána“.

Kritika ale nezaznívá pouze z proruských kruhů. I americký novinář ukrajinského původu Lev Golinkin se v magazínu The Nation ostře opíral do Prokopenkovy minulosti v ultras prostředí. Tvrdil také, že Prokopenkova četa přezdívaná „Borodach Division“ měla používat symboliku SS Totenkopf.

Britský magazín The Spectator však taková obvinění zpochybnil. Uvedl, že ačkoli se může zdát, že Prokopenko inklinuje k určité „estetice“ spojované s prostředím Azovu, sám opakovaně popřel, že by zastával jakékoli krajně pravicové názory.

Britský sociolog Michael Ashcroft pak podobná tvrzení označil za ruskou propagandu a Prokopenka popsal jako „jednu z nejlegendárnějších postav 21. století“.

86 dní v obklíčení

Prokopenko se během několika let v Azovu vypracoval od řadového vojáka až na velitele pluku. V roce 2017 se stal nejmladším velitelem v ukrajinských ozbrojených silách. Do centra světové pozornosti se dostal až v roce 2022, kdy se Mariupol stal jedním z klíčových bojišť války.

Po dobu 86 dní vedl obranu obklíčeného města a oceláren Azovstal, které se staly symbolem ukrajinského odporu. Až po téměř třech měsících bojů se spolu s posledními obránci vzdal ruským silám.

Ze zajetí se dostal až v rámci velké výměny vězňů. Po téměř roce stráveném v tureckém „exilu“ se vrátil zpět na ukrajinskou frontu a dnes jeho jednotka pokračuje v bojích v severovýchodní Charkovské oblasti.

Sám Prokopenko svůj odpor proti ruskému imperialismu považuje za osobní záležitost úzce spojenou s jeho rodinou, která má karelské a finské kořeny. Jeho dědeček byl jediným členem jeho rodiny, který přežil službu ve finské armádě během rusko-finské zimní války.