Sotva začal 33. ročník Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově, zažili jeho návštěvníci jednu z největších žijících osobností světové opery. Třiaosmdesátiletý pěvec Plácido Domingo tuto sobotu ovládl pódium nejen charismatem, navzdory pokročilému věku byl také hlasově stále ve formě. I díky oběma hostujícím umělkyním stál koncert za to.
Michal Ajvaz je významný český spisovatel a jako takový byl pozván na důležitý knižní veletrh v Lipsku: městě prošpikovaném elegantními a lákavě tajemnými pasážemi. Ty slouží jako nádherná, výpravná kulisa pro spleť zvolna i rychle plynoucích příběhů navrstvených v autorově novém románu nazvaném jednoduše Pasáže.
K nejoblíbenějším půlnočním snímkům letošního karlovarského festivalu patřil americký horor MaXXXine, který přivezl sám režisér Ti West. O týden později se jeho novinka, skládající krvavou poctu Hollywoodu 80. let minulého století, dostává do běžné kinodistribuce.
"Muži se už za mnou neotáčejí," řekne Chantal. A zrudne. Zrudne, jak už dlouho nezrudla. Nechtěně tím odstartuje krizi milostného vztahu, o níž vypráví román Milana Kundery nazvaný Totožnost. Přestože jeden z nejvýznamnějších světových prozaiků druhé poloviny 20. století jej ve francouzštině napsal už roku 1996, česky poprvé vychází teprve nyní, rok po jeho smrti.
Pomyslným vrcholem oslav 200. výročí narození Bedřicha Smetany se symbolicky stal festival ve skladatelově rodném městě Smetanova Litomyšl. Jedna z největších českých hudebních přehlídek letos poprvé ve své téměř osmdesátileté historii uvedla za jediný ročník všech osm autorových dokončených oper. Nastudovaly je soubory z Prahy, Brna, Ostravy a Bratislavy.
Na motivy zoufalého činu "prvního českého teroristy" Jaromíra Baldy, který způsobil srážku dvou vlaků se stromem a nehodu chtěl svést na muslimy, vznikla opera nazvaná Až tu všichni budou. Přestože výslovně jmenuje politickou stranu SPD, které senior před zatčením pomáhal, sleduje příběh smyšlené rodiny, kde trochu vázne komunikace a jeden člen se odhodlává k drastickému skutku.
K nejhranějším operám druhé poloviny 20. století patří Le Grand Macabre maďarského skladatele Györgyho Ligetiho, a přesto ji české publikum dlouho nemohlo vidět. Změnila to až pražská Státní opera, kde měla minulý měsíc premiéru inscenace v režii Nigela Loweryho pod taktovkou Jiřího Rožně s mezinárodním pěveckým ansámblem.
Ohromil publikum na Berlinale. Nyní dokument nazvaný Ještě nejsem, kým chci být také na karlovarském festivalu dokazuje, že nejen česká animace dovede být světovým vývozním artiklem. Režisérka Klára Tasovská strávila dva roky nad sbírkou fotografií Libuše Jarcovjákové. Svůj film poskládala pouze z nich. A dokázala, že obraz na plátně se nemusí pohybovat, aby uměl silně emočně pohnout s publikem.
Marná lásky snaha je komedie jazyka, hra, kterou se William Shakespeare představil jako slovní virtuos a jež navzdory burleskní náladě končí na svou dobu odvážně bez happy endu. Minulý týden její novou inscenaci uvedly Letní shakespearovské slavnosti. Na Pražském hradě a dále v Brně nebo Ostravě potrvají do 7. září.
Každý ročník festivalu ve francouzském Cannes má jeden film, o kterém se mluví. Který se stane událostí, ať už vyhraje prestižní ceny, či nikoli. Letos to byla Substance. Směs černé komedie a brutálního tělesného hororu plného transmutací těla získala ocenění za scénář a pověst snímku, ze kterého se houfně odchází. Jak je to doopravdy?
Viggo Mortensen je na dlouhá putování zvyklý už ze své nejslavnější role hraničáře Aragorna v trilogii Pán prstenů. Poté, co šestapadesátiletý herec a všestranný umělec na pátečním zahájení festivalu v Karlových Varech převzal Křišťálový glóbus za přínos světové kinematografii, zde uvedl svůj druhý autorský snímek.
New York nonstop hučí, běžná úroveň hluku je tu 90 decibelů. Hrdinka snímku Tiché místo: První den žije na jeho okraji a do centra se jí příliš nechce. Nakonec však kývne a zúčastní se výletu do divadla, kam vyráží zbytek sanatoria, v němž pobývá s terminální diagnózou. Pod podmínkou, že si bude moci dát naposledy pizzu ve svém oblíbeném bistru. Což je nakonec úkon takřka nadlidský.
Letošní ročník Smetanovy Litomyšle je největším v historii festivalu. Na počest 200. výročí narození Bedřicha Smetany uvádí nejen skladatelovy kompletní opery, ale také méně hrané kompozice. K nim patří i Triumfální symfonie E dur, jež zazněla na nedělním koncertu. Má spletitý osud, nejen protože dílo věnované císaři Františku Josefovi I. bránilo pozdějším výkladům Smetany jako národního autora.
Mladík sedí na baru, na zádech bundy logo motorkářského klubu. Dva štamgasti dají jasně najevo, že tohle se tu nenosí. „Dřív mě budete muset zabít,“ odvětí hrdý člen Vandalů. A poté úvodní scéna snímku Motorkáři pokračuje způsobem, který málem vede k tomu, co onen milovník strojů na dvou kolech pronesl.
Michael Kiwanuka měl pocit, že nikam nezapadá. Vyrůstal jako jediný černý kluk v bílé londýnské čtvrti. Všichni měli auta, jeho rodina ne. Všichni jedli po anglicku, jen u nich doma se vařila jídla z Ugandy, odkud rodiče uprchli před diktátorem Idim Aminem. Když tam později jeli navštívit příbuzné, místní se k chlapci chovali jako k cizinci, naučenému britským způsobům.
Gary je profesorem společenských věd, a tedy dokonalou definicí nudnosti. Vlastní Hondu Civic, dvě kočky a ve volném čase, když zrovna nepřednáší o různých filozofiích sebepojetí, rád pozoruje ptáky. Jenže pak má ještě jeden koníček: hrdina snímku Vrah naoko se vydává za nájemného zabijáka. A jde mu to nečekaně dobře.
Básník Ivan Wernisch dostal od svého přítele, režiséra Jana Nebeského, velkolepý dárek k 82. narozeninám. Minulý týden činohra pražského Národního divadla uvedla na Nové scéně v Nebeského režii inscenaci lapidárně nazvanou Wernisch. Je poctou, svéráznou reflexí autorova díla i oslavou imaginace a humoru.
Hvězdy socialistické estrády po sametové revoluci nezmizely, dál koncertovaly a 35 let poté stále neupadly do zapomnění. Ti starší je poslouchají z nostalgie, někteří mladší, neznalí dobového politického kontextu, možná jako guilty pleasure, provinilé potěšení. A zájem o tuto hudbu, respektive s ní spojené příběhy jejích interpretů, mají i divadelníci.
„Nudíte mě,“ zvolá v jedné chvíli král Aegon Targaryen, když debata u stolu svou užvaněností přesahuje únosnou míru. Scéna ze čtvrté epizody druhé řady seriálu Rod draka, kterou lze od pondělí sledovat ve videotéce Max, bohužel nevypovídá jen o prchlivé povaze panovníka. Vystihuje i pocity publika.
Mozaika je příběhem velké, na první pohled zcela vzorové rodiny, stojí v anotaci nového šestnáctidílného seriálu videotéky Voyo. Jenže od prvních chvil se zdá, že v této početné famílii ledacos skřípe. Zašmodrchaná rodinná komedie se scénářem od Alice Nellis chce těžit z těch nejvšednějších situací.
