Jako by do poklidné kotliny dopadl meteorit. Vypadalo to, že současné české romány už nemohou být o ničem jiném než rodinných vztazích, do nichž zasáhne trauma z minulosti, v člověku ožije démon či ten, kdo je jiný, trpí pro svoji jinakost.
Prase v chlívku krčí rypák, chlapi na dvorku takřka nábožně vzhlížejí k přijíždějícímu autu. Patřičně honosná, bojovně nábožná hudba zní, jako kdyby měl přijet král či papež. V úvodu nového českého snímku Mord, který po premiéře na karlovarském festivalu tento týden začala promítat kina, se k chalupě vskutku blíží zásadní osoba: řezník.
Po seriálech The Last of Us a Fallout se zdálo, že Hollywood konečně přišel na to, jak zadaptovat videohru a neurazit při tom všechny hráče světa. Slavit by však bylo předčasné. Filmové zpracování sci-fi střílečky Borderlands, které od čtvrtka promítají kina, představuje návrat do časů, kdy podle her vznikaly zaměnitelné akční snímky na jedno použití.
Stejně jako restaurace či cukrárny mění v horku menu a místo kaloricky vydatných pokrmů nabízejí lehčí jídla nebo osvěžující drinky, očekáváme od prázdninových koncertů i divadel určitou odlehčenost. Že ji lze spojit s prvotřídní kvalitou, dokázaly Letní slavnosti staré hudby. Festival pořádaný institucí Collegium Marianum toto úterý v pražském Divadle ABC uzavřel jubilejní 25. ročník.
Oči Franze Kafky z mnohonásobně zvětšeného proužku fotografie shlížejí na výstavu v plzeňských Masných krámech. Je to vtipně doslovný prvek jinak ambiciózní přehlídky mapující, nakolik rozmanité výtvarné projevy v Praze počátku 20. století obklopovaly synka židovského obchodníka ze Staroměstského náměstí, citlivého studenta práv se špičatýma ušima a snad prvního autora moderní evropské literatury.
Opilý muž převlečený za červenomodrou poštovní schránku močí v postranní uličce probouzejícího se Baltimoru. Už úvodní obraz seriálu Žena v jezeře jako by byl pádnou odpovědí na lehce satirický tón známé muzikálové písně Good Morning Baltimore, podle níž je v tomto americkém městě každá noc fantazií a každý zvuk symfonií. Den díkůvzdání v Baltimoru roku 1966 rozhodně zalitý sluncem nebude.
Za projev pošetilosti, mistrovské dílo i pohromu bývá označováno výpravné sci-fi Megalopolis, které režisér Francis Ford Coppola připravoval čtyři dekády. Světovou premiéru mělo na festivalu v Cannes, do českých kin zamíří na podzim. Čekání si lze zkrátit knihou Cesta do ráje. Barvitě popisuje, že riskantní podniky, při nichž jde o peníze i zdraví, byly vždy doménou pětaosmdesátiletého filmaře.
Léto a dospívání patří k sobě. Snad pro podobenství zrání, moře volného času nebo ostrý sluneční svit nasvěcující proměnu je toto spojení v literatuře tolik oblíbené. Použila ho před 100 lety francouzská spisovatelka Colette v knize Osení, stejně jako nedávno Sally Rooney ve své románové prvotině Rozhovory s přáteli.
Všechno se v životě děje jenom několikrát a smrt je dávno na cestě. "Kolikrát se ještě budeš dívat na východ úplňku? Možná dvacetkrát. A přesto se to všechno zdá nevyčerpatelné," přemýšlel hrdina románu Pod ochranou nebe spisovatele Paula Bowlese. "Nedávno jsem oslavil sedmdesátiny. Kolikrát se ještě budu dívat na východ úplňku?" parafrázoval oscarový hudebník Rjúiči Sakamoto.
Tématem vášně a touhy jsou protkané skladby, které toto pondělí zazněly na zámku v pražské Troji. Koncert nazvaný Fantasia portuguesa připravil festival Letní slavnosti staré hudby. Charismatičtí zpěváci a virtuózní orchestr nabídli strhující exkurzi do barokní portugalské tvorby. Na obecenstvo dýchla atmosféra noblesního dvora i energického slunného venkova.
Je tu zase. Ani jsme netušili, že ho potřebujeme. Deadpool patří k nejotravnějším hrdinům komiksové firmy Marvel. Má příliš zlý humor na to, aby byl miláčkem ze sousedství jako Spider-Man. Zároveň to ale není žádný opravdový drsňák, spíš poněkud amorální jedinec, který jen těžko může fungovat v týmu.
Hrdinka Riley z animovaného snímku V hlavě má problém. V pokračování jednoho z největších komerčních i kritiky nejoceňovanějších hitů studia Pixar už malá milovnice ledního hokeje oslavila 13. narozeniny, což je poznat nejen na její pleti. Především uvnitř její hlavy bliká obří červené tlačítko s nápisem puberta. A to přináší hromadu nových, dříve nepoznaných potíží.
Byly jako den a noc. Zatímco švédská zpěvačka Zara Larsson se svou rozjásanou show vystoupila vpodvečer na hlavní scéně, íránsko-nizozemská hudebnice Sevdaliza svým temným vystoupením festival Colours of Ostrava téměř uzavírala. Žena, která se pro hudební kariéru rozhodla až po dvacítce, na koncertu proplouvala od soulových tónů přes dunivé elektro až po závěrečný rock.
Chci odsud utéct, chci odsud odletět, zpívá Lenny Kravitz v jednom ze svých největších hitů. Eskapistická skladba Fly Away, kterou hudebník částečně bahamského původu složil na tomto karibském ostrově, popisuje podobný útěk z reality, kvůli němuž lidé chodí na koncerty nebo festivaly. Tento pátek mnozí díky Kravitzovi zamířili na ostravské Colours.
Vyvolený. V křesťanství to znamená Ježíše, v Hollywoodu spíš Harryho Pottera nebo hrdinu sci-fi série Matrix. Když to slovo ale roku 2013 dal do titulku hudební časopis Rolling Stone, měl na mysli Garyho Clarka Jr. Mladého amerického kytaristu a zpěváka, který byl prý předurčený k tomu spasit blues.
Loni v srpnu Řím zaznamenal seismickou aktivitu, když 60 tisíc lidí běsnilo na koncertu Travise Scotta. Třiatřicetiletý raper z amerického Houstonu svou čtvrtou desku Utopia symbolicky představil na antickém sportovišti, Velkém cirku, kde před více než 2000 lety Julius Caesar přihlížel závodům vozatajů.
Osvobození, autonomie, síla. Nápisy nasprejované na rozměrné instalaci, která zabírá většinu hlavní scény festivalu Colours of Ostrava, vystihují hlavní témata koncertu britské hvězdy Sama Smitha. Ten se identifikuje jako nebinární a používá zájmena oni/jejich. Show mapuje evoluci z muže, který má zlomené srdce, v umělce oslavující vlastní emancipaci.
Oldřich Kaiser se tváří sveřepě. Ať už přesazuje, kropí či prodává své výpěstky, neřekne u toho jediné slovo. Na počínání hrdiny snímku Zahradníkův rok nic nezmění ani fakt, že pozemek vedle jeho zahradnictví koupil jakýsi boháč. A staříka s manželkou hodlá vyštípat jakýmikoli prostředky.
Pokračování oblíbeného seriálu z prostředí chicagské restaurace Medvěd ukazuje, že otevřít podnik s michelinskými ambicemi je jedna věc. Pak jej ale ještě někdo musí udržet v chodu, udobřit si personál a nezhroutit se pod tíhou rodinných traumat. Právě ta se derou na povrch ve třetí a zatím nejklidnější řadě, již lze od středy sledovat ve videotéce Disney+.
Abstinující alkoholička Michaela Duffková svůj boj se závislostí vylíčila nejdřív na blogu oceněném Magnesií Literou, pak v několika knihách. Teď podle jejího otevřeného popisu cesty ke střízlivosti vznikl celovečerní film s Terezou Ramba v hlavní roli.
