Poslední léta spisovatele Karla Poláčka v sobě nesou vše, co má mít silný příběh. Humor, lásku, vzrůstající společenskou nejistotu i tragickou smrt na základě rasové selekce. Koneckonců i literární věhlas, který trvá navzdory neblahým okolnostem.
"Jako černobílý film, jako hra světla a stínů se ze tmy vynořují útržky minulosti," začíná román Jmenuji se Maryte, který právě vydalo nakladatelství Odeon. S trochou nadsázky některé knihy předkládají záměry autorů tak jednoznačně, že recenzent má o práci míň.
Ferdinand Korbel se narodil rok před koncem druhé světové války v obci Tušť na česko-rakouské hranici. Německého otce během divokého odsunu zastřelili, česká matka přišla o majetek a se třemi dětmi na krku několik měsíců čekala, než se mohla do Československa vrátit. Z příběhu pamětníka krutých poválečných událostí vychází i film režiséra Bohdana Slámy Krajina ve stínu, který teď hrají kina.
Je to poprvé, co režisér Bohdan Sláma nenatočil ani původní autorské téma, ani film ze současnosti. Jeho novinka Krajina ve stínu, kterou od čtvrtka hrají kina, se vrací do doby, kdy se republika rozlamovala na Čechy a Němce, kdy nacistický opar zatemňoval hlavy. A těm se v poválečném návalu touhy po pomstě nestačilo rozsvítit, což přineslo spoustu utrpení.
Odsun, nebo vyhnání? Kdybych si měl vybrat, tak říkám vyhnání. Ukázalo se, že doba je vymknutá z kloubů, nejchudší obyvatelé vesnice si vybrali ty nejbohatší a vzali si jejich baráky, říká producent Martin Růžička. Film popisuje incident z konce 2. světové války v obci Tušť. Hodně jsem myslela na to, jak bych se zachovala já sama. A odpověď na to nemám, dodává herečka Magdaléna Borová.
Odsun, nebo vyhnání? Kdybych si měl vybrat, tak říkám vyhnání. Ukázalo se, že doba je vymknutá z kloubů, nejchudší obyvatelé vesnice si vybrali ty nejbohatší a vzali si jejich baráky, říká producent Martin Růžička. Film popisuje incident z konce 2. světové války v obci Tušť. Hodně jsem myslela na to, jak bych se zachovala já sama. A odpověď na to nemám, dodává herečka Magdaléna Borová.
Bohdan Sláma se po filmech zachycujících syrovou poetiku porevolučního venkova poprvé vydal do minulosti. Jeho nový snímek Krajina ve stínu mapuje meziválečné události v národnostně smíšeném pohraničí a divoký odsun německy mluvících obyvatel, který následoval po nich. V rozhovoru pro Aktuálně.cz režisér vysvětluje, proč by Češi neměli historické konflikty nechávat hnít v kolektivním nevědomí.
Druhá světová válka byla tak hluboce traumatická, že i 75 let po jejím konci se s ní lidé těžko vyrovnávají. A byť by se mohlo zdát, že hlavně dokumentární filmy už nemají co nového nabídnout, stále se objevují další příběhy nebo úhly pohledu, které volají po uměleckém zpracování.
Měly být betonovou hradbou před německými armádami. Do druhé světové války se však objekty pohraničního opevnění zapojily až na jejím sklonku - to již Československo osvobozovaly spojenecké armády. Stát se menších bunkrů - takzvaných řopíků - už roky zbavuje. V úterý ministerstvo obrany vyhlásilo další výběrové řízení pro zájemce o koupi těchto objektů. Prohlédněte si je ve fotogalerii.
Ve věku 97 let ve středu zemřel válečný veterán Viktor Wellemin. Byl jedním z posledních československých účastníků bojů z druhé světové války u severoafrického Tobruku, zúčastnil se také bojů u Dunkerque. O úmrtí informoval ministr obrany Lubomír Metnar a potvrdili ho i zástupci Leteckého klubu generála Janouška. Pohřeb uskuteční v pátek na židovském hřbitově v Praze.
Juliu Fučíkovi se po desítky let stavěly pomníky, busty, pojmenovávaly se po něm školy, náměstí či ulice. Pro svazáky či mladé komunisty byla jeho "Reportáž psaná na oprátce" až posvátným textem. Stačí se podívat do dobových učebnic. Fučík byl přítomen nejenom v hodinách dějepisu, ale i literatury, výtvarné výchovy.
Černobílé drama režiséra Bohdana Slámy nazvané Krajina ve stínu zakončilo Letní filmovou školu v Uherském Hradišti. “Jde možná o první snímek, který se zabývá národnostními otázkami,” tvrdil z místa festivalu kritik Kamil Fila.
Útok ze srpna 1945 je traumatem hlavně pro Japonce, ale také pro některé Američany, kteří zpochybňují morální základ pro použití jaderných bomb. Na stole tehdy byla řada jiných variant, upozorňuje Michal Smetana z FSV UK. Snižování množství jaderného arzenálu probíhá, ale pomalu. Je to nákladný proces. Spojené státy i Rusko by se navzájem mohly zničit několikrát, kdyby zbraně použily, dodává.
Svět si připomíná 77 let od svržení atomové bomby na japonská města Hirošima a Nagasaki. Šlo o první použití jaderné pumy ve válce, celkově zemřely stovky tisíc lidí. Podívejte se na fotografie, které události a jejich dopady zachycují.
Jaké šance má staromódní válečné drama z druhé světové války v éře videoték, které většinou nabízejí úplně jiný typ produkce? A to i když v takovém snímku hraje superhvězdný Tom Hanks?
Reverend viděl obrovský záblesk, „jako by se utrhl kus slunce“. Chirurg byl zrovna na chodbě, kterou rozzářil jas připomínající „gigantický fotoblesk“. A vdova po krejčím vzpomíná, jak „všechno najednou zbělelo, že nic tak bílého v životě neviděla“. Skoro nikdo si ale nevybavuje, že by explozi slyšel.
Před 78 lety začala postupimská konference, která mimo jiné uznala požadavek Československa na odsun německého obyvatelstva. Vítězné mocnosti druhé světové války o něm nicméně navzdory rozšířenému mýtu nerozhodly. Odsun v té době už probíhal a spojenci v závěrečném protokolu požadovali jeho pozastavení, než bude zajištěn "spořádaný a humánní" průběh.
Před 77 lety, 2. srpna 1945, skončila postupimská konference představitelů vítězných mocnosti druhé světové války. Naposledy se tak sešla takzvaná Velká trojka: Josif Stalin za Sovětský svaz, Harry Truman za Spojené státy a zprvu Winston Churchill za Velkou Británii. Již v Postupimi spělo vše ke studené válce, nehledě na úsměvy pro fotografy, a spuštění železné opony. Ta padla až v roce 1989.
Vedle statečnosti, s níž Milada Horáková dokázala přežít nacistické věznění a nakonec přijmout popravu z rukou komunistů, oživuje nová kniha novináře Aktuálně.cz Daniela Anýže nazvaná Jdu s hlavou vztyčenou odkaz významné političky novým způsobem. V podrobném portrétu Horákové je dost prostoru také pro její rodinu, především dceru a muže.
V podcastu Miloše Doležala na svůj jedinečný životní příběh vzpomíná stíhací pilot RAF, brigádní generál Zdeněk Škarvada.
