Drsné, špinavé hornické město, které je kolébkou i hrobem a vždy si najde své ztracené dcery a syny. Jazykovědec Jan Huleja zkoumal ve své disertační práci, jaké obrazy existují v češtině v souvislosti s Ostravou a jaký je vztah "chacharů s krátkým zobákem“ a "vyměklých" Pražáků, kteří mají "obě ruce levé". "Brno chce Prahu dohnat. Ostrava zvolila úplně opačnou strategii," říká Huleja v rozhovoru.
Nechtějí být středem pozornosti, trápí je mezilidské spory a stresují je porady, které jejich excentričtí kolegové zvládají levou zadní. I přes svou introverzi si vybrali povolání, která více nebo méně vyžadují přesně to, co je děsí. Výzkumy ukazují, že introverti mají menší šanci dostat se na vedoucí pozice a méně vydělávají. Podle psychoterapeutky Natálie Schwab Figusch ale přesto mohou uspět.
Už na základní škole byl prý největší šprt, později se mu i díky finanční pomoci nadace pro romské studenty podařilo vystudovat medicínu. "Myslel jsem si, že aby si někdo řekl, že jsem opravdu dobrý, že něco umím, musím toho ukázat víc," říká mladý infektolog Jakub Jarý. Noví kolegové si stále myslí, že pochází spíše z ciziny, než že by český Rom mohl být lékařem.
Společnost založená na strachu a potlačování svých pocitů není odolná. Právě odolnost je ale cestou z krize. Filozofka Alice Koubová v rozhovoru odmítá myšlenku, že člověk má vydržet vše, a vysvětluje, proč tento přístup k řešení problémů selhává. "Na jedné straně je takzvaně přecitlivělá generace a na druhé ta, která nás dovedla na pokraj ekologického kolapsu a geopolitické záhuby," říká.
Filmař a muzikant Honza Foukal a zpěvák kapely Bert & Friends Albert Romanutti spolu natočili první českou bromance – dokumentární komedii o mužském přátelství. Film Sami doma, který ve středu vstupuje do českých kin, mapuje jejich životní karamboly, pandemii i lockdown v bytě o velikosti 38 metrů čtverečních.
Speciál online deníku Aktuálně.cz o dostupnosti, budoucnosti, negativech i pozitivech nájemního bydlení v Česku.
Magnesii Literu letos poprvé získal romský autor. Novinář Patrik Banga zaujal debutem Skutečná cesta ven, v němž popisuje, jaká byla pro Romy 90. léta, dospívání na Žižkově i to, jak segregované školství formovalo jeho dětství a dospívání. Při této příležitosti připomínáme rozhovor, který s Bangou na Aktuálně.cz vyšel loni v listopadu.
Nesbírá jen hřiby, bedly a babky, ale i fialové nebo namodralé houby, které na první pohled vypadají jako jedovaté. Košík si naplní dokonce i muchomůrkou červenou. Třicetiletá Lucie Drozdová alias Šumavská houbička na YouTube propaguje celoroční houbaření. „Chci učinit téma hub atraktivní pro mladé lidi,“ přeje si.
Než dojdou Češi k pokladně, sní aspoň jednu věc z košíku, jsou Všeználci a tykají Vietnamcům. Umělkyně Kateřina Šedá sbírá již od začátku léta zlozvyky a sestavuje z nich národní sbírku, nově mohou české nešvary přihlašovat i lidé ze zahraničí. Věří, že sdílení slabostí může společnost posunout. "Někdy se nám nechce, ale když se to řekne nahlas, vede to k pobavení a je nám to sympatické," říká.
Jaroslav Kuboš je manažerem prográmátorské firmy, od běžných ředitelů se ale liší. Coby dítě z hornické rodiny a bývalý zaměstnanec dobře rozumí napětí, které mezi šéfy a podřízenými vládne. Své zkušenosti shrnul v knize Lopaty a Vykořisťovatelé: "Zaměstnanci mají pocit, že na nich firma strašně vydělává, zaměstnavatelé si zase myslí, že personál je tady jenom pro ně," říká pro Aktuálně.cz.
Co máme společného s Maory nebo Inuity? Podle antropologa George P. Murdocka je minimálně 73 jevů, s nimiž se musí vypořádat každý člověk na světě. Všichni lidé se snaží zkrotit své vlasy, dorozumívají se jazykem a řeší, co bude po smrti. Etnolog Martin Rychlík napsal o pestrosti i stejnosti knihu Dějiny lidí, jejíž dotisk vyjde 24. října. "Děláme podobné věci, ale každý trochu jinak," říká.
Je jim kolem třiceti, zajímají se o svět kolem sebe a jsou rozhodnutí, že do něj nechtějí přivést děti. V Česku roste počet dobrovolně bezdětných, kteří netouží po rodině, a navíc vnímají rizika klimatické krize i současné nestabilní politické situace. Jejich rozhodnutí je často nepochopitelné nejen pro část společnosti, ale i pro jejich nejbližší.
Druhé největší město Gruzie, Batumi, bývalo chudým sovětským přístavem. Na začátku tisíciletí se však začalo dramaticky měnit. Na pobřeží vyrostly neortodoxní mrakodrapy, město zaplavila kasina, luxusní hotely a zahraniční turisté. Vysloužilo si několik přezdívek, třeba asijské Monte Carlo nebo Las Vegas Východu.
Nekonečná fronta na pitnou vodu na náměstí Jiřího z Poděbrad, tunel Blanka jako úkryt před nesnesitelným vedrem a trh na Smíchovském nádraží, kde se vyměňuje a recykluje zboží. Ilustrátoři Ondřej Dušek a Terezie Unzeitigová na základě vědeckých studií nakreslili Prahu tak, jak by mohla vlivem klimatické hrozby vypadat v roce 2050.
Gruzie má pověst první země na světě, v níž lidé začali z vinné révy vyrábět alkoholický nápoj. Na postavení prvních vinařů jsou tamní obyvatelé patřičně hrdí. Jedna z rodin, která pěstuje na západním pobřeží víno již po několik generací, přečkala už leccos, třeba zvůli stalinského režimu. Teď ale pěstování tradičního gruzínského vína ohrožuje jiný nepřítel – klimatická krize.
Slavného herce Oldřicha Nového si pamatujeme hlavně jako prvorepublikového milovníka. Monografie ON: Kristian v montérkách mimo jiné odhaluje, jak se herec jemných mravů prosadil v době, která místo gentlemanů začala uctívat umouněné dělníky. "Dokážu si představit, že v první polovině 50. let to byl pro Nového tanec mezi vejci," říká autorka knihy a filmová teoretička Šárka Gmiterková.
Lukáš Čížek letos získal nejvyšší české gastronomické ocenění Kuchař roku. Ve své restauraci Farma Steak and Fish v podkrkonošském Vrchlabí přesto nabízí polední menu za 155 korun. Sestavit jej za rozumnou cenu, a přesto vařit ve vysoké kvalitě je podle něj možné. "Zatím to jde a vychází mi to dobře,“ vysvětluje.
Mufloni u nemocnice, ptáci na skládce a pavouci číhající na lampách. Režisér Jan Hošek ve filmu Planeta Praha zkoumá, kolik má hlavní město ve skutečnosti obyvatel. Pro Aktuálně.cz vysvětlil, proč může být pro zvířata skládka lepším místem k životu než volná příroda a proč bychom místo golfových trávníků měli dát šanci městské divočině.
Měl to být jen letní flirt z dovolené v Tunisku, kam Michaela před deseti lety odjela se svou maminkou. Abdel se za ní však po dvou letech vztahu na dálku přistěhoval a dnes spolu v Praze vaří tuniský street food. Vychází hlavně z receptů Abdelovy rodiny. Největší radost prý mají, když se lidé k jejich stánku vracejí.
Říká se tomu "graduation blues" a nejde o bluesové album, ale o úzkostný pocit, který postihuje téměř polovinu absolventů vysokých škol. S dokončením vysokoškolského studia nepřichází jen radost a úleva, ale často také pocity nejistoty, prázdnoty a smutku z uzavření jedné životní etapy.
