Jezdit v dnešní době denně Formanem? Auto, které vám všichni budou komentovat

Škoda Forman |

Foto: Eva Srpová

Mít Škodu Forman jako auto na každý den je dnes něco mezi sociálním experimentem a archeologií. Cesta do devadesátek, kdy karburátor vládl světu, a klimatizace – tedy ve škodovkách – byla spíš sci-fi. Forman ale není jen starý kombík. Je to pojízdná vzpomínka na dobu, kdy se auta opravovala kladivem a všude se jezdilo bez navigace. Jaké to je ho dnes používat jako každodenní dopravní prostředek?

Je něco trochu archeologického a přitom podivuhodně osvěžujícího v tom mít Formana jako svůj denní dopravní prostředek. Představte si, že takový pětatřicetiletý pamětník, který toho má už opravdu hodně za sebou, protože jako kombík neměl v 90. letech v rukách shánčlivých „Čecháčků“ lehký život, se v dnešní době pasuje do role „daily car“.

Je to mix nostalgie a přitom jisté odvahy jezdit starým kombíkem bez klimatizace, elektronických asistentů a dávno ztraceného lesku. Není to jako život s klasickým veteránem, který má kouzlo díky kráse, výjimečnosti nebo zajímavému řidičskému zážitku. Je prostě… starý. Když Forman brumlá po silnici, působí jako Krokodýl Dundee, který se ocitl na Manhattanu. Zkrátka dost „out“.

Na co je potřeba se připravit? Starší konstrukce má svoje specifika. Ale taky to znamená, že alternátor nebo výfuková manžeta jsou opravitelné věci, které nekonstruoval jaderný robot; u Formana se vám otevřou nedozírné možnosti vylepšit si své dovednosti jako kutil a mechanik zároveň.

Přesto se pod slupkou všednosti něco najde. Prostě to není zážitek, ale speciální typ komorního humoru, který vás provází celým dnem. A mezi námi: mít Formana jako denní vůz je i ideální na selekci lidí kolem vás. Mnozí vámi budou na silnici opovrhovat, nebo se zvědavě dívat, co to, proboha, sedí za volantem za blázna. A že je to ženská ještě nedůchodového věku? Zkrátka vás to originálně odliší.

Ještě zajímavější je však zjištění, jak málo Formanů se po českých silnicích reálně pohybuje. Za dva měsíce nepřetržitého používání prakticky každý den v Praze a jejím okolí a také ve středních Čechách jsme pravidelně na sebe mávali jen s jiným béžovým Formanem, v lehce horším stavu a se zhruba 70letým milým seniorem za volantem.

V Praze jsme potkali jen zdálky jeden jediný černý kus. Jako by během těch pětatřiceti let, které od slávy s uvedením Formana proběhly, škodovácké hranaté kombíky z tuzemských ulic vymizely. Je to dobře, nebo škoda?

Záleží, kdo se ptá. Musíte se spokojit s málem. Dostáváte něco, co funguje, co nikdy nepřekvapí (protože nemá čím) a zároveň si připomíná dobu, kdy byl člověk i stroj jednoduchý, přímý… a někdy až překvapivě chytrý.

Historie Škody Forman v kostce

V září 1990 se na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně poprvé objevil Favorit v kombíkovém kabátě s překvapivým jménem Forman. A to přesto, že v zákulisí se mluvilo o názvu Tourist.

Technicky vzato, Forman nebyl vůbec složitý. Vzal Favorita, přidal 345 mm karoserie, vytvořil 400 litrů zavazadlového prostoru (a až 1300 l po sklopení sedadel), a voilá – chataři a chalupáři měli konečně oficiálního pracanta.

Už na podzim 1990 se rozběhla výroba pár stovek kusů ve Vrchlabí (většina skončila u bezpečnostních složek) a sériová jízda se rozjela až v následujícím roce.

Hliníkový čtyřválec s karburátorem 1,3 l se nabízel ve slabší verzi 135 (43 kW), nebo silnější 136 (46 kW), maximální rychlost kolem 140 km/h značila, že nejde o žádného závodníka. A opravit ho bylo komfortně proveditelné ručně, neboli samo-domo.

Ve výbavě byla varianta L nebo LS (trochu lepší čalounění, mlhovky, dělená sedadla). Nejdůležitější upgrade proběhl v roce 1993, kdy Forman dostal jednobodové vstřikování Bosch, přišel o karburátor, výkon se posunul – 135 měla 40 kW, verze 136 až 50 kW – a přibylo i nové výbavové označení LX (místo L) a GLX (místo LS).

Soudobé „akční“ edice jako Silver Line, Black Line, Green Line nebo Solitaire dodaly Formanu šmrnc, a když ve druhé polovině 1994 vznikla limitka Milion Edition (490 kusů, oslavující milion Favoritů).

Vznikly i specialitky typu Praktik (užitková verze bez oken a se zástěnou), Forman Plus (s laminátovou nadstavbou), nebo dokonce Varia: prototyp s upravenou střechou a víkem kufru s větším prostorem. Škodovka nechtěla jen prodávat, ale tvořit kompaktní sérii osobních i pracovních designů.

A nebylo to všechno: Metalex připravil dokonce pick-up s dvojitou kabinou s názvem D.C. pro syrský trh.

Na co dalšího při každodenním soužití přijdete? V koloně vás lidé nepředjíždějí proto, že byste jeli pomalu, ale proto, že nechtějí být za vámi – mají obavu, že se z vašeho výfuku vynoří kouřové znamení, nebo že vám z kufru vypadne regál z Hornbachu.

Když zaparkujete před supermarketem, nejméně dva kolemjdoucí si nostalgicky vzdychnou, že „tímhle jezdili na chalupu“. A třetí vám řekne, že měl taky Formana, ale už mu prorezly prahy.

Děti reagují různě. Ty malé si myslí, že je to retro dodávka na zmrzlinu. Ty větší si vás natáčejí na TikTok. Starší generace se vám pokloní, protože pro ně je Forman symbolem doby, kdy byla auta jednoduchá a opravovala se kladivem.

Na benzínce je to ještě lepší. Když tankujete, někdo se vždycky zeptá, jestli „to bere Natural, nebo radši olej do friťáku“. A vy se jen usmějete, protože víte, že pořád jezdí, i když spotřeba není z říše plug-in hybridů.

Forman jako daily car je prostě zážitek. Trochu absurdní, trochu retro, trochu ironický. Ale hlavně – opravdový. A to je věc, kterou v dnešní době naleštěných crossoverů s moderními technologiemi nedostanete ani za příplatek. Protože jezdit denně Formanem znamená, že vám nejde o image. A hlavně vám musí být úplně jedno, co si kdo myslí.

Konkurence hrála úplně jinou ligu

Když se v roce 1990 objevil Forman, západní automobilky byly o světelné roky vpřed. V Německu se na silnicích proháněl Volkswagen Golf třetí generace, který nabízel i motory s víc než dvojnásobným výkonem oproti našemu čtyřválci 1.3, airbagy i ABS.

Pro českého motoristu byla západní auta skoro jako sci-fi. Opel měl v nabídce Astry a Vectry, které působily jako vozy z budoucnosti, se vstřikováním paliva, lepší antikorozní ochranou a komfortem, který by se tehdy u nás zdál zbytečným luxusem.

Francouzi hráli na styl i praktičnost: Renault Clio, který se představil v roce 1990, byl kompaktní, moderní a dokázal nabídnout tichý provoz, slušnou výbavu i bezpečnostní prvky, o kterých se Formanu mohlo jen zdát.

Peugeot měl v té době už kultovní 205 a začínal prodávat 306, což byl hatchback s lepší aerodynamikou, jízdními vlastnostmi i výbavou. Zatímco Forman dostával v roce 1993 jednobodové vstřikování Bosch, západní značky se chlubily vícebodovým vstřikováním a katalyzátory, které byly normou, nikoliv výsadou.

A pak tu byl také vysněný Mercedes. Na začátku devadesátých let Mercedes prodával modely, které pro tehdejšího československého řidiče zněly skoro jako z jiné planety. Nejmenší „Baby Benz“, tedy třída 190 (označení W201), byla už od roku 1982 symbolem kvality a v roce 1993 ji střídala první generace třídy C (W202).

Kdo chtěl víc, mohl sáhnout po třídě E generace W124, která byla vyráběná v letech 1984–1995 a dodnes se považuje za jednu z nejodolnějších limuzín, jaké kdy vznikly. Elektrická okna, tempomat, automatická převodovka, klimatizace a sofistikovaná konstrukce karoserie, která chránila posádku při nehodách – to všechno byla už samozřejmost.

A pak tu byla auta, která definovala devadesátky: Ford Escort, který se v páté generaci představil už v roce 1990, nabízel komfortní interiér a design, který působil vyspěle, ale pořád dostupně. V Itálii se prodával Fiat Tipo – fantastický hatchback. Kdo měl víc peněz, mohl sahat po Audi 80 nebo BMW 3 E36, která byla technicky i zpracováním úplně jiná galaxie než to, co v Česku vznikalo.

Takže zatímco na západ od nás už řidiči řešili, jestli jejich auto má klimatizaci, ABS, elektrická okna a posilovač řízení, český zákazník se u Formana těšil na to, že může mít dělená zadní sedadla, mlhovky a vstřikování místo karburátoru.

Forman byl vlastně posledním mohykánem doby, kdy se auto bralo hlavně jako nástroj. Je určitě daleko lákavější vozit se autem, které umělo řidiče taky hýčkat, ale s Formanem přijdete na jednu životní pravdu: Na „málo“ se dá zvyknout a je v tom ohromná svoboda.

Kolik Formanů přežilo?

Kolik vozů Škoda Forman je stále ještě v registru aut? Otázkou je, zda se dá statistikám ministerstva věřit. Problémy způsobilo už samotné zadávání vozidel do systému, které prováděli studenti a byla zde vysoká chybovost.

Výroba modelu oficiálně skončila ve druhé polovině roku 1994 a celkový počet všech Formanů se zastavil na 223 059 kusech. A to je přece jen dost, aby se na nějakého dalo párkrát do roka na silnicích narazit i dnes.

Jenže dle datové kostky Ministerstva dopravy je současně v registru pouze 1262 aut a jen 4594 zaniklých.

Spisovatel Jan Tuček, který je autorem knihy Legendární Favorit a jeho sourozenci, nicméně uvádí, že počet dochovaných možný skutečně je. „Z více než 220 tisíc aut šlo totiž 122 tisíc na export, tedy více než polovina. Na západních trzích se Formanu dařilo,“ dodává.

Jako příklad se dají uvést i data ze Škoda Muzea, která potvrzují, že Forman byl populární vývozní artikl. „Například v roce 1992 se v zahraničí prodalo o tři čtvrtiny vozů víc než doma. O rok později, což byl nejsilnější výrobní rok, to bylo o dvě třetiny, což platí i o rok 1994,“ popisuje Irena Hozáková z archivu automobilky.

Nezdá se to, ale Forman tak může být dnes skutečná rarita i početně. Jen ten počet zaniklých aut v registru nesedí. Kolik majitelů Formanů v Česku je, se tak dá zjistit docela těžko.

Prohlédnout 23 fotografií