Potřebujeme ukrajinské zkušenosti, říká po Mnichovu bezpečnostní podnikatelka

Letošní mnichovský bezpečnostní report nese titul „Under Destruction.“ Je to opravdu tak dramatické?

Název sedne. Rozpadá se bezpečnostní architektura, na kterou Evropa pohodlně spoléhala desítky let. Loni přijel americký viceprezident Vance a Evropanům vyčítal, že řeší migranty místo obrany. Letos přijel ministr zahraničí Marco Rubio s prohlášením, že starý svět je pryč. Německý kancléř Friedrich Merz otevřel konferenci tím, že řád založený na pravidlech de facto neexistuje. Náměstek amerického ministra obrany Elbridge Colby vyzval Evropu, aby převzala primární odpovědnost za vlastní konvenční obranu.

Jaká byla atmosféra v Mnichově?

Účastnila jsem se Munich Security Breakfast. Je to uzavřené politicko-byznysové setkání den před hlavní konferencí zaměřené na inovace v obraně. Potkávají se zde šéfové firem z obranného průmyslu, investoři, zakladatelé start-upů, zástupci NATO i evropské politické špičky. Je to jedno z mála míst, kde spolu mluví ti, kdo o obraně rozhodují, s těmi, kdo ji reálně rozvíjejí. Jedno z hlavních slov měl Andrius Kubilius, evropský komisař pro obranu a vesmír, a pojmenoval to velmi jasně: Evropa má půl miliardy lidí, obrovskou průmyslovou základnu i peníze, ale neumí to využít. Inovace v obraně musí být masivní, ne postupné.

Jak vypadá mapa Evropy z pohledu obranných technologií?

Mapa ambicí je hrozně nerovnoměrná. Pobaltí exceluje a šlape do toho. Jsou aktivní, investují, vyvíjí. Finsko a Švédsko následují. Německo se rozjelo masivně, což je dobrá zpráva pro celý ekosystém. Ve střední Evropě – Česko, Slovensko, Maďarsko – zatím nejsou moc viditelné projekty ani výsledky. Přitom průmyslovou tradici máme, prostředky taky. Co chybí, je ambice, rychlost a poptávka státního sektoru.

Evropské státy zvýšily obranné rozpočty o 41 procent. To není málo…

Nejde jen o to, kolik utrácíte, ale za co a u koho. Více než polovina evropských obranných nákupů směřuje do Spojených států. Před pár lety to bylo 28 procent. Vlády radši montují americké systémy u sebe doma, než aby investovaly do vlastního vývoje. To není soběstačnost.

Kde přesně je ta závislost nejkritičtější?

Report to pojmenovává jasně: drony, protivzdušná obrana a kyberbezpečnost. Ukrajina ukázala, že tyto oblasti dnes hrají zásadní roli v moderním válečném konfliktu. U stíhaček F-35 dnes alternativa není. Ale u dronů, senzorů, elektroniky – tam soběstační být můžeme a nemusíme čekat, až nám je někdo dodá.

Související

Místo drahých raket sázka na laser. Ukrajina ukázala tichého „zabijáka“ ruských dronů

V týdnu konference převzal prezident Zelenskyj první dron vyrobený v Německu ukrajinsko-německým podnikem. Dva měsíce od založení k prvnímu produktu. Je tohle ten nový standard?

Přesně tak. Quantum Frontline Industries, joint venture německého Quantum Systems a ukrajinského Frontline Robotics, zahájilo výrobu dva měsíce po podpisu. Plánují deset tisíc dronů ročně na plně automatizované lince. A německý ministr obrany Roman Pistorius byl patronem celé akce. Tenhle střet dvou světů jsem v Mnichově pozorovala: na jedné straně tradiční německý model, kdy certifikujete, dáváte do série na roky dopředu a hlavně nevypínáte linku a nic neměníte. Na druhé straně ukrajinský přístup – updaty každý týden, přímá zpětná vazba z bojiště. A ti, kdo dokážou spojit německou průmyslovou výrobu s ukrajinskou agilitou, budou mít obrovskou výhodu.

Říkáte „střet dvou světů“. Můžete to vysvětlit konkrétněji? V čem se liší ukrajinský a tradiční přístup?

Například v automotive nastavíte linku, certifikujete produkt a roky se výroba nezastaví. Ukrajina ukázala, že v reálném konfliktu tenhle model nestačí. Potřebujete aktualizovat produkt za pochodu, podle toho, co přichází z terénu. Feedback a reakce na něj musí být agilní. Kapacity také. A tohle není jen o dronech. Je to o celém přístupu k tomu, jak stavíte, testujete a nasazujete obranné technologie.

Německo masivně investuje. Jak jsou na tom české firmy?

Německé investice jsou skvělá zpráva pro celý region a silný signál. Více peněz v systému, větší poptávka po kapacitách. Německo nemůže všechno vyrobit samo a bude potřebovat partnery. QFI je toho příklad: německá infrastruktura, ukrajinská technologie. Podobný model může fungovat i se středoevropskými firmami. Ne jako subdodavatelé třetí úrovně, ale jako specializovaní partneři s vlastní přidanou hodnotou. Bohužel spíše než otázka připravenosti, kvality zkušeností a kapacit je to otázka politická. Německo se rozhodlo investovat do Ukrajiny. To není otázka kapacit a vůle byznysu. Pokud se naše vláda nerozhodne podporovat Ukrajinu, tak Ukrajinci pak nemají důvod spolupracovat s českým byznysem. Spolupracují s tím, kdo jim pomáhá a investuje do nich.

Související

Konec Evropy? Průmyslníci varují: Tohle zláme vaz výrobě na starém kontinentě

Jak konkrétně do toho zapadá S-Tech Ventures?

Jsem přesvědčená, že i v Evropě umíme vyrábět obranné technologie. Možná jsme to už pozapomněli a jen nakupovali, ale to je třeba změnit. Spousta technologií už byla vymyšlená. Nyní musíme škálovat nejefektivnější technologie do sériové výroby. V portfoliu máme například Componentas. Dodává evropské komponenty evropské výroby pro drony a bezpilotní pozemní systémy. Motory, regulátory, baterie. Bez závislosti na čínských dodavatelích a s kontrolou nad daty. Cyber Drone Solutions bezpilotní vzdušné nebo pozemní platformy přizpůsobuje konkrétním misím. Vezmeme dron, přidáme senzory, kamery, autonomní řízení a dodáme ho jako hotové řešení pro zákazníka, ať už je to armáda, záchranná služba, nebo hasiči. Charkovským hasičům například dodáváme pozemní hasicí drony Hecthor.

Spolupracujete s Ukrajinou?

Sledujeme, co Ukrajina ukázala a hlavně dokázala. Revoluci v tom, jak se dělají obranné technologie. Ukrajinci jsou extrémně dobří v agilním vývoji a logicky spolupracují s těmi, kdo dokážou škálovat a dodávat. Pro nás v Evropě je klíčová otázka, jak ten agilní model propojit s průmyslovou kapacitou. O konkrétních partnerstvích nemůžu mluvit detailně, ale ten směr je zřejmý, máme se co učit.