Jenž tady jim nikdo nesáhne na peníze - bude se to řešit jako v běžném korporátu, tedy excelentně
: někdo udělá tabulku pozic, náklady na člověka v jednom sloupci, škody (náklady), které vzniknou jeho propuštěním v dalším sloupci, ve třetím podíl těch čísel - a pak to začnou škrtat od největšího k nejmenšímu, dokud nedostanou potřebou ušetřenou částku.
Že může nastat situace, kdy některé činnosti zruší úplně a budou je pak muset nakoupit externě, se bude řešit až poté, co budou manažeři za úspory odměněni.
(Dost bych se divil, kdyby to bylo příliš jinak...)
Zaměstnanci vám nebudou na ulici křičet "Stávkujeme, protože se bojíme, že nepoplatíme hypotéky a nikde jinde nás nezaměstnají." Ztrácíme své jistoty do důchodu. Bohužel mnozí mají pocit, že jsou další pilíř moci v zemi. Samozvaní ochránci demokracie. Že se někteří snaží vtělit do pedagoga, odborníka na všechny možné obory, že nás musí směřovat a poučovat směrem, který je z jejich pohledu ten správný. Proto si myslím, že jakýkoliv pokus sáhnout jim na peníze nebo změnit pravidla hry proto podvědomě i veřejně interpretují jako útok na svobodu slova, i když jde ve skutečnosti o čistě ekonomickou nebo manažerskou debatu. Z mého pohledu jde jen čistě lidský existenční strach zabalený do vznešených frází.