Přišli o končetiny, ale nevzdávají se. Veteráni žijí drsnou realitu války na Ukrajině

Přišli o ruce, nohu nebo prsty, přesto se nevzdávají. Příběhy tří ukrajinských veteránů ukazují cenu, kterou jednotlivci platí za válku s Ruskem – i to, jak náročná je cesta zpět do civilního života. Zatímco oficiální čísla ztrát zůstávají utajená, za statistikami stojí konkrétní lidé, jejichž životy zásadně změnily drony, exploze a dlouhá rehabilitace.

„Jmenuji se Volodymyr, je mi je 29 let a narodil jsem se v Ternopilu,“ začíná vyprávění svého příběhu válečný veterán. Relativně mladý člověk mluví poměrně potichu, ale přestože vypráví o hodně drsných událostech, které zažil, v jeho hlase nejsou cítit silné emoce. Před válkou pracoval v Polsku.

„Tři roky jsem tam žil, až do války. Pak jsem se vrátil, doslova hned týden po začátku invaze,“ vzpomíná na změnu, kterou mu plnohodnotná válka v únoru 2022 přinesla. „Předtím jsem v armádě nesloužil a nebyl čas na přípravu. Začínal jsem tak od nuly, postupně začal jezdit na frontu a plnil úkoly,“ vzpomíná Volodymyr.

Jenže pak přišel červenec 2023 a událost, jejíž detaily nedokáže moc dobře popsat. Ne proto, že by nechtěl, ale protože si z ní moc nepamatuje. „Pamatuju si výbuch, mám podezření, že za tím byly drony. Vůbec jsem nevěděl, co se stalo, a teprve v nemocnici jsem zjistil, že jsem přišel o ruce,“ popisuje.

Pak přišla rehabilitace. A zatímco si zvykal, že špatně slyší i vidí a že mu chybí ruce, které postupně nahradily protézy, přišla nabídka zkusit arteterapii, tedy léčbu uměním. V jeho případě prostřednictvím kresby a malby.

Volodymyrův příběh samozřejmě není ani zdaleka jediný. Ani jedna z válčících stran sice své ztráty sice oficiálně nezveřejňuje, ale Ukrajina loni v prosinci ústy svého prezidenta Volodymyra Zelenského udělala výjimku a oznámila, že od začátku totální ruské invaze v únoru 2022 zemřelo na 43 tisíc ukrajinských vojáků a 370 tisíc dalších bylo zraněno.

Od té doby počet ukrajinských ztrát nepochybně vzrostl. Mezi vážně zraněné přibyli i další dva veteráni, jejichž příběhy přinášíme.

„Stalo se nám to 16. května 2025. Vraceli jsme se, nasedli s velitelem do pick-upu a začali se přesouvat na stanoviště,“ popisuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz muž s přezdívkou „Zlotyj“. Během jízdy na pozici na ně zaútočil dron na optickém vlákně. Přišel o pravou nohu.

„Byl jsem zraněn a další chlap byl také zraněn. A pak jsem byl hospitalizován a amputovali mi pravou nohu,“ popisuje stručně Zlotyj. Má „obyčejnou“ mechanickou protézu, která mu nevyhovuje, chtěl by pokročilejší, bionickou. Ta ale stojí 72 tisíc eur (zhruba 1,8 milionu korun).

V armádě byl už od roku 2020, začal bojovat poblíž Doněcku a vydržel to až do svého zranění. Vrátit se neplánuje, ale pomáhat chce pořád. „Přemýšlím o tom, že se budu dál realizovat jako civilista. Ne běhat po zákopech, ale montovat drony nebo něco jiného někde v civilu, pomáhat jako dobrovolník,“ nastiňuje Zlotyj své další plány.

Teď je ve Lvovské oblasti ve veteránském centru, odkud si s reportérem Aktuálně volá. Tam využívá služeb organizace Superhumans, která mu – jak doufá – pomůže zajistit nové koleno a zmíněnou protézu, na kterou se ale musí dlouho čekat.

„Na Ukrajině je hodně lidí s amputacemi, takže ta fronta může být velmi dlouhá. Je to těžká cesta, ale žena mi řekla, že po ní půjdeme spolu, že mám bojovat a hlavně se nevzdávat,“ říká. Na začátku měl problém ji přesvědčit, aby jej do armády pustila, dodává s lehkým úsměvem.

Ve veteránském centru se Zlotyj setkal s dalším mužem, který si říká Lik. Ten má podle svých slov „problém“ a věří, že se mu brzo podaří ho vyřešit. „Chybí mi pár prstů. Vybuchl granát, exploze mi poškodila pravou stranu paže, uši a prsty,“ říká klidným hlasem.

Ruku se s pomocí odborníků v Kyjevě podařilo zachránit, i tak ovšem přišel o některé prsty. „A bez toho se nedá ovládat dron,“ usmívá se potutelně. Původní profesí farmář do války vstoupil hned třetí den po začátku ruské invaze, v čase rozhovoru už byl zpátky na frontě, někde v Doněcké oblasti.

„Učím se psát levou rukou, ale bez pravé ruky je to všechno trochu naprd. Bez jedné ruky si pořádně ani nezapnete bundu,“ podotýká. „Mám za sebou sedm operací, čeká mě ještě jedna, a pak můžu dostat protézu. Jenže stojí 50 tisíc eur (přes 1,2 milionu korun),“ upozorňuje muž ve vojenském oblečení, zatímco v pozadí za ním jsou vidět obrazovky.

A i z toho prostředí zvládá sledovat dění ve světě, včetně mírových jednání amerického prezidenta Donalda Trumpa. „Špatný mír je lepší než dobrá válka, ale v našem případě je to naše území, chceme žít na svobodné Ukrajině, takže máme o co usilovat,“ myslí si Lik a tvrdí, že zatím nevidí žádný reálný výsledek.

„Pomoc, která je poskytována, se mi zatím zdá nedostatečná. Ale to je můj subjektivní názor. Musíme pokračovat ve válce, kterou je třeba ukončit všemi dostupnými prostředky,“ vyzývá energicky. „(Rusové) nás neosvobozují, snaží se nám vzít to, co nám patří. Vyhazují nás z našich domovů,“ konstatuje veterán.

I přes současnou situaci vyhlíží konec války, kdy se chce vrátit do zemědělství. „Obnovíme, co se dá obnovit a co jsme ztratili. Rozvineme ekonomiku, budeme bojovat proti tomu, co se dělo předtím, a proti nespravedlnosti,“ uzavírá s nadějí Lik.

Na Lika i Zlotého a jejich protézy existuje od prosince také sbírka.