Účinná zbraň, nebo továrna na fráze? Europoslanci volají po akčnějším parlamentu

Evropský parlament schvaluje kromě nařízení a směrnic také nezávazná usnesení neboli rezoluce, díky kterým se snaží prosazovat svá témata a tlačit na komisi, státy EU nebo mimoevropské režimy. Ani samotní europoslanci se ale neshodnou, jak velký dopad reálně mají.

„Evropský parlament odsuzuje, že íránský režim systematicky používá svévolné zatýkání, mučení, mimosoudní popravy a trest smrti jako nástroj represí; požaduje okamžité zrušení trestu smrti,“ zní jeden z bodů usnesení, které v únoru přijal europarlament.

Vedle práce na legislativě, jako jsou směrnice a nařízení, jsou to právě tzv. usnesení z vlastní iniciativy, kterým se europoslanci ve Štrasburku a Bruselu nejčastěji věnují.

V podstatě jde o jejich vyjádření k nějakému aktuálnímu tématu a velmi často také o apel na ostatní unijní instituce nebo konkrétní státy, aby se něčím začaly zabývat nebo dělaly něco jinak.

Vedle zahraničněpolitických usnesení se nedávno jednalo například o výzvu, aby EU vytvořila novou strategii proti chudobě.

„Změřit“ skutečný vliv takových rezolucí ale není vůbec jednoduché. Podle českého europoslance za TOP 09 a frakci Evropské lidové strany Ondřeje Koláře jsou jejich dopady „v nejlepším případě sporné, v tom horším žádné“.

„Ty, které jsem svým hlasem podpořil, jsem podpořil proto, že jsem s jejich morálním nebo mezinárodně-politickým apelem souhlasil, ale bohužel jsem nikdy neočekával, že by něco reálně změnily, což je samozřejmě hodně smutné,“ popsal Kolář.

Sám se prý raději soustředí na předkládání velmi konkrétních připomínek k legislativě. „Je to spíš mravenčí práce na konkrétních věcech než práce na znění rezolucí, které sice můžou jedno odpoledne udělat titulek v novinách, ale druhý den ráno je jejich efekt minimálně sporný,“ dodal europoslanec.

Jeho kolega z lidovecké frakce a reprezentant KDU-ČSL Tomáš Zdechovský má trochu jiný pohled. Svůj vliv podle něj měla například opakovaná usnesení k dodržování principů právního státu. Ta zatím směřovala nejčastěji na Maďarsko.

„Zde jsme jako parlament systematicky tlačili na to, aby se porušování pravidel promítalo i do podmínek čerpání evropských peněz. U témat jako ochrana spotřebitele a bezpečnost pak rezoluce často předznamenají konkrétní návrhy pravidel. Z mé zkušenosti to komise nebere na lehkou váhu,“ uvedl Zdechovský.

Je to politický nástroj, říká odborník

Podle odborníka na instituce EU Lukáše Hamříka z brněnské Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity je potřeba usnesení chápat především jako politický nástroj.

„Nejsou právně závazná a sama o sobě nevytvářejí právní povinnosti. To ale neznamená, že by byla bez vlivu. Jejich hlavní funkcí je vyjádření názoru parlamentu a signalizace podpory či naopak nesouhlasu s určitým směrem politiky,“ vysvětlil Hamřík.

Velmi důležitá je prý také jejich role v nastavování politické agendy. Usnesení sice nikoho právně nenutí jednat, ale mohou formovat politické priority a budoucí směřování evropských politik.

„Platí to zejména tehdy, pokud se pro ně vysloví široká většina politických skupin, pokud získají mediální pozornost a pokud jsou členské státy politicky otevřené danému tématu. V takové situaci je pro ostatní aktéry obtížné je jednoduše ignorovat,“ doplnil Hamřík.

Jako příklad může posloužit Evropský plán boje proti rakovině, představený komisí v roce 2021. Ten vznikl také díky tlaku europarlamentu, který o rok dříve vytvořil specializovaný výbor zaměřený právě na tuto nemoc a řešení jejích dopadů.

Podle Lukáše Hamříka se nesmí zapomínat ani na významnou roli mediální pozornosti. Usnesení totiž často fungují jako „jasné a srozumitelné politické sdělení, které přebírají média a které se stává součástí veřejné debaty“.

„Skvělým příkladem je rezoluce Evropského parlamentu označující Maďarsko za ,hybridní režim volební autokracie‘. (…) Pro Evropskou komisi by bylo politicky náročné nereagovat v situaci, kdy jediná přímo volená instituce EU veřejně vyjádřila takto silné hodnocení stavu demokracie v členském státě,“ popsal odborník.

„Ztráta času“

Otázkou nicméně zůstává, jestli europoslanci nevěnují rezolucím „příliš mnoho času“, který by mohli využít efektivněji jinde. Tento pohled má například europoslankyně Nikola Bartůšek, zástupkyně Přísahy a donedávna také frakce Patrioti pro Evropu.

„Legislativa je minimum toho, o čem hlasujeme. Zbytek jsou rezoluce, myšlenky, co bychom mohli udělat, co se nám nelíbí, kritika ostatních. To je problém a důvod, proč je EU pomalá. Soustředíme se na věci, které jsou zbytné. A na věci, jako je volný pohyb zboží, služeb, na ty už nám potom nezbývá dech,“ komentovala Bartůšek práci europarlamentu na únorové konferenci České priority v evropské politice.

Ondřej Kolář má za to, že se Evropský parlament „zacyklil v rezolucích“. Samy o sobě prý nejsou špatný nástroj, ale musí být patrné, že ten, kdo je vydává, je myslí vážně. A hlavně, že po rezoluci umí vyprodukovat i nějakou akci.

Volání po akci

„To se Evropskému parlamentu nedaří a v mnoha ohledech působí a jedná jako továrna na fráze, na které žádná reálná aktivita nenavazuje. Nutně to vede k tomu, že je pak málokdo bere vážně,“ řekl europoslanec.

„Z mého pohledu nejenže může, ale musí omezit tu svou deklaratorní roli, kterou si vzal zčásti z lenosti a zčásti proto, že to roky stačilo, a přejít k mnohem většímu podílu ,akce‘. Tedy právě legislativy, ale i neformálního tlaku a jednání s komisí,“ je přesvědčený Kolář.

Podle Tomáše Zdechovského současné množství usnesení smysl má, ale jen tehdy, když jsou cílená, opřená o fakta a navazují na další kroky, jako jsou například kontrolní mise či jednání s komisí. Evropský parlament si totiž může všimnout věcí, které komise přehlédne, ale je potřeba na nich pracovat.

„Osobně bych byl pro méně, ale zato ostřejší a lépe vymahatelná usnesení, a zároveň pro větší soustředění kapacit na legislativu a hlavně na důslednou kontrolu toho, jak se přijatá pravidla a evropské prostředky v praxi opravdu používají. Tady si myslím, že EU tlačí bota,“ dodal lidovecký zákonodárce.

Méně usnesení, méně vlivu?

Na druhou stranu, výrazné snížení počtu usnesení by mohlo být kontraproduktivní. Expert Hamřík varoval, že preference legislativní práce na úkor rezolucí by mohla zásadně proměnit postavení Evropského parlamentu.

„Parlament totiž nemá právo samostatně navrhovat legislativu, tuto pravomoc má Evropská komise. Pokud by se EP výrazně omezil pouze na roli schvalovatele legislativních návrhů, stal by se do značné míry reaktivním aktérem, který reaguje na agendu nastavenou jinými,“ upozornil Hamřík.

Jedna kategorie podle něj navíc druhou nevylučuje. „Nelegislativní usnesení často legislativě předcházejí a mohou ji formovat. Komise díky nim lépe ví, jaké otázky jsou pro parlament politicky důležité a jaké návrhy by mohly v budoucnu získat podporu,“ vysvětlil.

Zopakoval, že usnesení umožňují parlamentu vysílat politické signály, určovat priority a vyvíjet tlak na komisi. Tím, že veřejně formuluje své postoje, vytváří si i silnější vyjednávací pozici pro pozdější legislativní proces.

„Pokud by tuto možnost výrazně omezil, posílila by se podle mého názoru institucionální váha komise a došlo by k posunu rovnováhy mezi evropskými institucemi v její prospěch,“ uzavřel odborník.