


Rusko a Čína mohou útok USA na Venezuelu brát jako potvrzení sfér vlivu: „Vy tedy máte Latinskou Ameriku, my si půjdeme pro své ve východní Evropě a my v jihovýchodní Asii,“ říká Ivan Pilip, člen vedení nadace CASLA, která se zabývá Latinskou Amerikou.

Venezuelské angažmá v drogovém byznysu je jednoznačně zástupný důvod, stejně jako údajné posílání zločinců do USA. Je pravda, že ve Venezuele bylo propojeno vedení státu s vedením narkomafií, ale podíl Venezuely na obchodu s drogami byl srovnatelný s dalšími zeměmi regionu.
Mnohem důležitější je zájem USA o politický vliv na celý region, protože Donald Trump nikdy nezmiňoval hlavní důvod, proč bylo opravdu žádoucí, aby režim padl: šlo o násilný autoritářský režim falšující volby, se stovkami politických vězňů a čtvrtinou národa v emigraci.
Venezuelský režim se dostal k moci v roce 1999 jako populisticko-levicový projekt inspirovaný Kubou a podobnými systémy. Jeho tehdejší představitel Hugo Chávez byl charismatický bývalý důstojník a také si díky příznivé ekonomické situaci, zejména cenám ropy, udržoval podporu obyvatel.
Po jeho smrti v roce 2013 nastoupil Nicolás Maduro a režim stále více směřoval k autoritářskému řízení. Maduro dokončil rozklad ekonomiky, započatý za Cháveze, spolupracoval s Ruskem, Íránem a Čínou, celkově byl jedním z nejhorších režimů na západní polokouli.
Madurova podpora byla velmi nízká, odhady hovořily o 15 až 20 procentech. Nejpřesnější obraz daly volby z léta roku 2024, kdy přes masivní kampaň a zcela neférové prostředí dokázala opozice získat téměř 2/3 hlasů, A to navzdory tomu, že hlavní kandidátce Maríi Corině Machadové nebylo umožněno kandidovat a opozice nasadila málo známého diplomata Edmunda Gonzáleze.
Maduro ale pevně ovládal ozbrojené složky a paramilitární jednotky zvané colectivos…
Pokud byl Maduro opravdu zatčen, režim padne. Hlavní problém ale bude zemi stabilizovat – má sice legálně zvolené vedení a respektovanou hlavu opozice, nositelku Nobelovy ceny míru Maríu Corinu Machadovou, ale veškeré ozbrojené složky byly kontrolované režimem, infiltrované agenty Kuby, podílely se na nelegálních obchodech s drogami a nerosty...
Zemi bude určitě hrozit nestabilita a násilí.
Většina latinsko-amerických zemí pád režimu přivítá, byl na obtíž i umírněným levicovým vládám a jeho jediní spojenci byla Kuba a Nikaragua. Kontinent se navíc posunul po volbách v Bolívii a v Chile doprava, takže levice (ve své více méně demokratické verzi) vládne jen v Brazílii, Mexiku a Kolumbii (tam ale tento rok zřejmě také prohraje).
Obavy ovšem budou z obnovování příliš mocenského přístupu USA, který se nemusí líbit ani umírněně pravicovým nebo centristickým politikům a obyvatelům.
Režim měl blízké vztahy s Čínou, Ruskem a dalšími obdobnými režimy, zejména Íránem. Čínská delegace dokonce právě jednala v Caracasu. Přesto nelze očekávat víc než formální protesty.
Riziko spočívá v něčem jiném – Rusko a Čína mohou útok USA brát jako potvrzení sfér vlivu: „Vy tedy máte Latinskou Ameriku, my si půjdeme pro své ve východní Evropě a my v jihovýchodní Asii…“






Bývalý vynikající hokejový brankář Arturs Irbe se dostal do slovní přestřelky s ruskými legendami. Důvodem je mimo jiné jeho vztah k Sovětskému svazu, zemi, kterou před jejím rozpadem reprezentoval.



Na dřevěné lavici leží dva ovladače na PlayStation. Na rozměrném plátnu mohou dva hráči rozehrát příběh s trojnohými tvory. Ti budou procházet portály do různých světů a navzájem se svou přítomností ovlivňovat. Ačkoli se to na první pohled nezdá, nacházíme se na nové výstavě Saheje Rahala Beyond the City of Time (Za hranicemi města času) v Galerii Rudolfinum, která bude k vidění do 10. května.






Stárnutí si většina z nás představuje jako pomalý, nenápadný proces: každý rok o pár šedin víc, o něco hlubší vrásky či lehce pomalejší regenerace. Jenže nejnovější výzkum ukazuje, že realita může být mnohem dramatičtější. Podle nové studie totiž nestárneme plynule – ale ve dvou výrazných „vlnách“. A možná jste je už zažili.