Jedni vyrábí trubky pro Muska, druhé drtí alkohol. To je Zakarpatí: prosperita i bída

Osmiletá Táňa se poprvé v životě umyla tekoucí teplou vodou. Žije v regionu, který papírově zažívá ekonomický zázrak a hostí špičkové strojírenské firmy, přesto ve vlastním domě mrzne a její matka dál propadá alkoholu. Zakarpatí dnes ukazuje dvě tváře: moderní průmyslový uzel kvůli přesunu firem z Ruskem okupovaného východu a syrovou bídu, kde děti bojují o základní lidskou důstojnost.

Dubrynyči. Jedna z vesnic, kde se koňské povozy na rozbitých cestách vyhýbají nablýskaným SUV. Na první pohled působí místo malebně – hory kolem jsou majestátné a domky zvenku vypadají udržovaně. Skutečné Zakarpatí se neodhaluje z ulice, ale až za dveřmi domů, kam cizinec běžně nevstoupí. Tam, kde bohužel končí státní statistiky a začíná realita závislostí, hladu a v případě lednových mrazů i zimy.

„Mnoho lidí ve vesnicích žije bez tekoucí vody a někteří i bez elektřiny. Jedinou jistotou je pro ně koule u nohy v podobě alkoholu,“ popisují dobrovolníci realitu dnešního Zakarpatí, které dlouhodobě patří mezi nejchudší ukrajinské oblasti. Kontrast mezi moderním Užhorodem, který zažívá díky vnitřním uprchlíkům ekonomický boom, a těmito periferiemi nemůže být propastnější.

Chronická podvýživa jako běžná věc

Osmiletá Táňa je drobná, tichá a ve tváři má výrazné kruhy. Není to únava z hraní, ale vizitka chronické podvýživy. Patří k dětem, které doma často nemají co do úst. Když přijde na program české křesťanské organizace Mise pro život, která v regionu působí už deset let, stává se z ní jiné dítě. Ožívá – a to nejen díky hrám a ostatním dětem.

V rámci programu se Táňa mohla poprvé v životě umýt pod tekoucí teplou vodou. To je zážitek, o kterém se jí doma může jen zdát. Doma totiž voda neteče a v době, kdy celou Ukrajinu sužují hluboké mrazy, je v jediné obyvatelné místnosti kolem šesti stupňů.

Mise pro život není jen obyčejná charita. Je to česká snaha o narušení začarovaného kruhu bídy v místech, kde se zmar často předává z generace na generaci.

„Jsme v kontaktu se stovkami místních dětí z velmi těžkých podmínek, kterým vládne alkohol a násilí. Děti v našem programu jsou pro své rodiče často jen přítěží. Berou na ně dávky, a když peníze skončí, jsou jim ty děti k ničemu, hodí se jen jako levná pracovní síla,“ vysvětluje Pavel Turoň, zakladatel spolku a bývalý policista.

„Řeknou jim, že je bolí zub? Rodič odpoví: Vypláchni si to slanou vodou. Lhostejnost k dětské bolesti je tu děsivá.“

Máma spí vedle

Rodinu Táni navštěvujeme s vánočními dárky od českých patronů, stejně jako desítky dalších rodin. Dům z ulice vypadá normálně, ale jakmile vstoupíme na dvůr, zaráží mě množství odpadků. Vnitřek domu připomíná spíše hodně provizorní řešení. Táňa žije se sedmnáctiletým bratrem a na alkoholu závislou matkou, otec od rodiny odešel už dávno.

V místnosti, kde si Táňa rozbaluje dárky, je mráz. Ve vedlejší místnosti – té jediné, kde se aspoň trochu topí – leží její matka v těžkém alkoholovém oparu. Její sedmnáctiletý syn nás tam nepustí. Hlídá poslední zbytky rodinné důstojnosti, zatímco sestra zkoumá darované oblečení.

Děti se zde učí lhát velmi brzy. „Máma není doma,“ říkají cizincům mechanicky, zatímco rodiče leží v bezvědomí o pár metrů dál. Alkohol je tu levnější než kvalitní jídlo a jeho vláda nad chudými vrstvami je absolutní. Jde ruku v ruce s násilím a hladem.

Při odchodu vtiskuje český dobrovolník bratrovi do ruky dvousethřivnovou bankovku. „Tohle mámě nedávej. Kup si, co potřebuješ ty,“ říká tiše. Je to zhruba sto korun.

Ekonomický zázrak pro vyvolené

Tento mikrokosmos bídy existuje paradoxně v regionu, který ukrajinská média oslavují jako „nový Donbas“. Od začátku ruské invaze se na Zakarpatí relokovalo přes 330 velkých podniků. V Užhorodu a okolí se dnes vyrábějí větrné turbíny, díly pro vozy Ferrari i nerezové trubky pro SpaceX Elona Muska. Daňové příjmy oblasti vzrostly šestinásobně.

„Je to nevídaný posun. Z regionu, který byl ze 64 procent dotovaný, se stává soběstačný uzel,“ uvádějí data deníku Ekonomická pravda. Jenže tento „zázrak“ se, jak často bývá zvykem, odehrává v bublině, která místní chudé míjí.

Nová pracovní místa v moderních halách často obsadili kvalifikovanější uprchlíci z východu, kteří mají lepší vzdělání i pracovní návyky. Pro místní lidi z vesnic zbyla jen drtivá inflace.

Ceny potravin, dřeva i bydlení vystřelily vlivem ruské agrese do výšin, které jsou pro rodiny bez normálních příjmů nedosažitelné – podle údajů z prosince 2024 (Radio Svoboda) se ceny potravin na Ukrajině od začátku agrese zvýšily o 44 %. Celkový spotřebitelský index vzrostl na 144,2 %, což znamená, že životní náklady se v průměru téměř zdvojnásobily.

Pavel Turoň si všímá i hluboké sociální lhostejnosti, která regionem prostupuje. „Bohatší, kteří ve vesnici vyrostli nebo tam nově přišli, ty chudší vůbec nezajímají. Viděl jsem luxusní vily s vlastním vrtem, vedle kterých sousedé chodí pro vodu kilometry k potoku. Nikoho nenapadne dát na plot kohoutek a sousedům pomoct,“ popisuje.

Zakarpatí navíc bývalo v rámci Ukrajiny bezpečným ostrovem, v srpnu 2025 ale padla i tato iluze. Ruské rakety Kinžal a drony zasáhly Mukačevo. Střely zasáhly sklad místní továrny a sanitky rozvážely patnáct zraněných.

„Válka tu ale vraždí, i když zrovna nepadají bomby,“ připomíná Turoň. Každá vesnice má svůj pomník – řady fotografií mladých mužů, kteří se domů už nikdy nevrátí. Pro rodiny, které už tak byly na dně, je smrt živitele poslední ranou do týla. Pokud tedy byla rodina funkční – existují i případy, a není jich málo, kdy je odvod násilného alkoholického otce v podstatě vysvobozením.

Naděje v papírové krabici

Když Dubrynyči opouštíme, začíná znovu hustě sněžit. Za pět a půl hodiny budeme zpátky v Česku, v zemi, kde je tekoucí teplá voda a vytápění samozřejmostí. Táni a dalším dětem ve vesnicích těsně u slovenské hranice ale v jejich domovech bude ještě větší zima, a to i přesto, že žijí v regionu, který vlivem okolností ruské agrese prožívá něco jako malý ekonomický boom.

Mise pro život se snaží být mostem přes tuto propast. Za sedm let uskutečnili přes 300 cest. Svou pomoc staví na křesťanských hodnotách a osobním vztahu. „Každý patron má bezpochyby silně pozitivní vliv na život každého dítěte. Není to jen o dárcích. Patron z Česka dává dětem vědomí, že pro někoho existují a že nejsou jen „přítěží“ pro opilé rodiče,“ dodává Turoň. „Navíc, chce-li, může rodině pomoct i jinak. Už jsme vrtali studnu, dováželi automatickou pračku nebo dělali podlahu.“

Pokud byste se i vy chtěli stát patronem pro některé z dětí postižených chudobou a závislostmi rodičů, můžete tak učinit zde.