Žijeme v době, kdy máme víc možností než kdykoli dřív – a přesto jsme často unavení, podráždění, vyčerpaní a někdy až prázdní. Psycholožka Lucie Šujanová z Meddi hub vysvětluje, proč je naše generace vystavená největšímu stresu a proč je důležité psychiku nepodceňovat.
Smrt zvířecího pacienta je pro veterináře každodenní realitou, se kterou se nikdy nelze úplně smířit. Bolest, empatie i odvaha – to vše se mísí ve chvílích, kdy musí lékař pomáhat nejen zvířeti, ale i jeho majiteli. Veterinářka s mnohaletou praxí Martina Načeradská otevřeně promluvila o tom, co se skrývá za dveřmi ordinace, kam majitelé přicházejí se svými čtyřnohými přáteli.
Nuda u dětí je u rodičů démonizovaná, ale přitom je důležitá pro jejich zdravý vývoj. Neznamená to, že by potomek neměl od rána do večera nic dělat, ale přetěžovat děti nejrůznějšími koníčky a aktivitami je rovněž nebezpečný extrém. Jakou zlatou střední cestu by doporučoval známý psychoterapeut Martin Zikmund?
V soutěžní sekci Proxima měla na karlovarském festivalu světovou premiéru slovenská studie vyhoření, která je zároveň výzvou k zastavení – film Neplacené volno.
Není žádná novinka, že syndrom vyhoření je pomalu denním chlebem mladších generací. Podle výzkumů je tímto stavem nejvíce sužovaná generace Z, tedy skupina lidí narozených v letech 1996 až 2012. Proč zrovna oni, a především pak ti, co tuto éru odstartovali, vyhoří rychleji a častěji?
Dlouhodobý stres, tlak na výkon i neustálá dostupnost. To jsou faktory, které mohou vést k syndromu vyhoření, tedy stavu, kdy člověk ztrácí chuť, sílu i smysl nejen v práci, ale také ve svém každodenním životě. Podle Světové zdravotnické organizace se jedná o nemoc vznikající z pracovního přetížení, která ovlivňuje výkonnost, ale také fyzické a duševní zdraví. Trpí jí každý pátý Čech.
David Fiedler měl vysněnou práci v zahraničí, přesto ho už v 19 letech postihl syndrom vyhoření. "Nedokázal jsem vstát z postele, nemohl jsem ani zvednout ruku. Tělo mi dávalo najevo, že je něco špatně," popisuje. Problémy si dlouho nepřipouštěl. Svoji zkušenost s vyhořením v nízkém věku se později rozhodl přetavit v pomoc.
Češi stále častěji berou antidepresiva a nárůst užívání je vidět hlavně mezi mladými. "Spousta z nás může fungovat i bez léků, když se zamyslíme nad tím, co děláme," říká farmaceutická asistentka Martina Lachnittová, která o svých zkušenostech píše na blogu Deník holky z lékárny.
V podhradí Karlštejna už turisté nenajdou jen kýčovité suvenýry a fast food nevalné kvality. Manželé Bártovi si tu před pěti lety otevřeli bistro Karlštejn 34, o kterém se brzy začala šířit superlativa. Loni však prošli vyhořením a hrozilo, že vyhlášený podnik zavřou. Jejich parťáci se ho nicméně rozhodli zachránit a postavit menu na asijské kuchyni, která je pro výletníky vítaným odlehčením.
Mladí lidé musí v současném světě čelit mnoha výzvám. Vědci z Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy se proto rozhodli na tuto skupinu a její duševní zdraví zaměřit v ojedinělém výzkumu, který trval přes deset let. Výsledky nejsou zrovna povzbudivé. Duševní zdraví mladých lidí se podle nového českého výzkumu zhoršuje.
"Už jste dorostenci, teď už to není o hraní, ale o výsledcích." Pokud se s podobným přístupem setkají mladí sportovci, může je to podle sportovního psychologa Václava Petráše dovést až k vyhoření. V rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje, proč je důležité, aby se nám z života i sportu nevytrácela hravost, k čemu je nám užitečná nervozita a jak sebe i děti naučit zvládat prohru.
Lidé ji mohou znát jako zpěvačku, která vystupovala na inauguraci Petra Pavla. Kateřina Marie Tichá je ale také absolventka sociologie s touhou zachraňovat svět a dobrodružka, která sama cestovala po Izraeli i Palestině. Nedávno vydala desku Plamen, na které chce rozdávat radost, aniž by sklouzla k laciným klišé. V rozhovoru popisuje, kde končí její tolerance a proč se těší, až jí bude třicet.
Únava přecházející do vyčerpání, cynismus a nevýkonnost v práci, které neodezní ani po dovolené. Syndrom vyhoření na sobě pociťuje pětina Čechů, vážné příznaky má podle průzkumu Všeobecné fakultní nemocnice nejvíce lidí za posledních devět let. Za nárůstem je podle odborníků pandemie koronaviru, válka na Ukrajině či ekonomické problémy. Neřešený problém přitom může spustit další zdravotní obtíže.
Pracovaly jako záchranářky, ale z práce ve zdravotnictví vyhořely. Místo toho si Britky Kayley Winterson a Emily Rose začaly vydělávat erotickým obsahem pro platformu OnlyFans. Mají čtyřikrát více peněz než v záchranné službě a tvrdí, že jsou "milionkrát šťastnější".
Franz Kafka by to možná nenapsal lépe. Anna-Marie začala už během studií pracovat na oddělení komunikace jednoho státního úřadu. Zprvu byla nadšená a sršela nápady. Brzy ale zjistila, že o její elán není zájem, na pozici totiž nebylo co dělat. Čas od času vykonávala pár nesmyslných úkonů a nudila se. To u ní vedlo až k rozvoji depresí a vyhoření. Svou zkušenost sdílela v podcastu Co z tebe bude?
Sabina byla díky své povaze i rodinnému prostředí vždy nesmírně ambiciózní. Už ve dvanácti se sama přihlásila na gymnázium a po vysoké nastoupila do auditorské firmy. Přestože ke kariéře v prestižní firmě směřovala vlastně už od dětství, během pouhého roku vyhořela. V podcastu Co z tebe bude?! popisuje, jak na cestě za zdravějším způsobem života musela změnit svůj přístup k práci i k sobě samé.
Ještě před dvěma roky trávila veškerý čas v práci, kamarády i koníčky zanedbávala a dovolenou neznala. Dnes už svému zaměstnání sedmadvacetiletá Nicol nevěnuje víc úsilí, než musí. V divadlech a kavárnách zažila vyhoření, a tak se raději "uklidila do korporátu". "Došlo mi, že můj pracovní výkon nedefinuje, jaký jsem člověk," říká v podcastu Co z tebe bude?! o problémech mladé generace.
Je známý hlavně jako porotce soutěže StarDance, v oboru je ale Václav Kuneš synonymem souboru 420People. Nedávno se sice v rámci projektu pro starší tanečníky sám vrátil na scénu, teď si ale dává od kolotoče premiér půlroční pauzu. "Nejdřív jsem si říkal, že budu měsíc baristou a ono se to nějak spraví. Bohužel to tak nefunguje, a může to potkat každého," říká o svém vyhoření pro Aktuálně.cz.
Přibývá zaměstnanců, kteří si berou dovolenou, aby dohnali pracovní resty. Nedokážou držet tempo se stále vyššími nároky na výkonnost, což ale nechtějí před svými šéfy přiznat, a tak se svou přepracovanost snaží skrýt. Dodělávání nesplněných úkolů během volna však podle odborníků může vést až k vyhoření.
Syndromem vyhoření se v posledním roce cítila ohrožena asi čtvrtina učitelů základních škol. Zhruba třetina pedagogů byla někdy ze své práce vyčerpaná, přesto je ale většina (93 procent) se svým zaměstnáním spokojená. Vyplývá to z dotazníkového průzkumu Mapa školy, který v minulém školním roce udělala společnost Scio. Průzkumu se zúčastnilo 2600 učitelů z 90 základních škol v Česku.
Firmy v západní Evropě a Spojených státech se stále častěji potýkají s tím, že si jejich zaměstnanci během roku vybírají jen zlomek placené dovolené. I když cítí, že by volno potřebovali, bojí se, že kvůli němu nestihnou splnit všechny zadané úkoly nebo nebudou tak výkonní jako jejich kolegové. Zaměstnavatelé proto zavádějí opatření, která mají pracující přimět, aby odpočinek nezanedbávali.
