Americký prezident Joe Biden minulý týden prohlásil, že Rusko je podle něj skutečně schopné použít taktické jaderné zbraně. Ty mohou mít dle bezpečnostního analytika Michala Smetany často stejnou výbušnou sílu jako bomba svržená v roce 1945 na Hirošimu. "Mají o něco kratší dostřel, protože se používají na menším rozsahu. To ale neznamená, že by se jednalo o malý výbuch," uvádí pro Aktuálně.cz.
„V Moskvě panuje mix euforie v souvislosti s útoky na ukrajinská města a šoku z mobilizace,” říká z hlavního města Ruska novinář Jiří Just. „Běžní občané by se proti Vladimiru Putinovi neobrátili, i kdyby regály v obchodech byly prázdné. Kvůli sankcím protestovat nebudou. Kreml by měl asi namále, jen kdyby se Ukrajincům podařilo osvobodit Doněck, Luhansk či Krym,” dodává. V Rusku dlouhodobě žije.
Jsme svědky dramatické eskalace konfliktu na Ukrajině, v příštích týdnech bude docházet k dalším útoků na civilisty, míní britská politická expertka Barbara Yoxonová. Podle ní je patrné, že mnozí ruští nacionalisté jsou nyní s výsledky ruských jednotek velmi nespokojení. „Putin je tak pod stále větším tlakem, aby udělal něco, čím na Ukrajině uspěje, aby se sám udržel u moci,“ podotýká expertka.
Každý, kdo dnes podporuje Kreml, schvaluje genocidní režim. Nastal čas postavit takové chování mimo zákon.
Pondělí 10. října připomínalo na Ukrajině přelom února a března. Rakety, odpalované hluboko z ruského území, zasáhly několik ukrajinských měst. Kyjev, Oděsu, Lvov, Dnipro, Mykolajiv, Charkov a další.
Neúspěchy ruské armády na Ukrajině zvedají v Rusku stavidla kritiky, která nepřímo i přímo míří na ministra obrany Sergeje Šojgua. Podtrhla to sobotní exploze na Kerčském mostě, spojujícím Krym s Ruskem.
Celé to byla typická hradní akce. Nemáme tušení, nakolik v ní jede sám prezident a nakolik jde o dílo kancléřského šíbra bez prověrky, který ve vzduchu vycítil kšeft.
Už sedm měsíců trvající ruská invaze na Ukrajinu uvrhla ruskou vládnoucí elitu do nejistoty, uvádí zdroje listu The Guardian. Nedávné neúspěchy Ruska na bojišti, kde i tento týden ukrajinské síly pokračují v dobývání Moskvou okupovaného území, vedly uvnitř ruského vedení k bezprecedentnímu rozkolu. Kreml vnitřní spory podporuje tím, že hledá obětního beránka.
Zprávy z ukrajinské fronty už na řadu lidí nepůsobí tak silně, jako když ruská invaze začala. Otupělosti vůči válce si všímá i spisovatel Jan Němec. Ve své nové knize Liliputin přináší povídky, které se odehrávají na pozadí konfliktu a rozvíjejí útržky z médií. V rozhovoru popisuje, proč by si rád zkusil práci válečného reportéra i proč se stírají hranice mezi politickými událostmi a reality show.
Část amerických republikánů nechce pokračovat v podpoře Ukrajiny. Ne kvůli penězům, ale proto, že tiše souzní s ruským válečným zločincem, kterého omylem považuje za jakousi východní verzi Donalda Trumpa.
Ruský prezident Vladimir Putin v pátek oslaví sedmdesáté narozeniny. Od jeho nástupu do kremelské vrcholné politiky před 23 lety se jeho vizáž výrazně proměnila. Ostré rysy a vrásky na obličeji zmizely a nahradily je plnější kontury. Podívejte se na video dokumentující jeho proměnu od roku 1999.
Poprvé po šedesáti letech, od karibské krize z října 1962, z Moskvy znovu zaznívají výslovné výhrůžky jaderným zbraněmi a americké vedení ve Washingtonu promýšlí scénáře pro případ, že by se skutečně naplnily. Okolí ruského prezidenta Vladimira Putina je ale bezmocnější, než platilo o Kremlu za časů SSSR.
"Naše mobilizace probíhá na jedničku," musí si říct Rus, který sleduje zpravodajství státních televizních stanic, kterým bezmezně věří. Na obrazovce vidí záběry spořádaného cvičení vojáků. Jsou ubytováni v čistotě a teple, mají řádnou výstroj a výzbroj, na střelnici pilně cvičí se zbraněmi, aby mohli zasáhnout do války, kterou jejich prezident rozpoutal na Ukrajině.
Z kdysi silného, desítky let budovaného proruského bloku už toho v unijních zemích moc nezbývá. Moskva svým příznivcům nedává prakticky žádnou možnost se jí zastávat.
V Rusku se díky mobilizaci zrodila nová občanská společnost, tvrdí přední kremelská propagandistka a ředitelka televizní stanice RT Margarita Simonjanová. Kritizuje fungování vojenských správ, které se snaží na pokyn Kremlu povolat do zbraně na 300 tisíc Rusů. Způsob, jakým to dělají, vyvolává odpor i mezi obyvatelstvem, které je jinak vůči Kremlu loajální.
V soukromí vládce Kremlu a vší Rusi oslavuje své kulatiny, veřejně se raduje z dalšího rozšíření území, na němž poroučí. Gratulanti se však vytratili. Někteří za sebou bouchli dveřmi už před časem, jiní mizí až teď a raději potichu. Čím dál osamělejší oslavenec si pak sám nadělil dar, z kterého jej bude bolet hlava. V tom lepším případě.
„Putin chce doma anexi prodat jako úspěch své třídenní speciální vojenské operace, která trvá už půl roku a přináší mu jen ostudu a porážky,” říká náměstek ministra zahraničí Martin Dvořák. K Rusku se mají na základě zmanipulovaných plebiscitů připojit další části Ukrajiny. „Není žádný seznam voličů, koho chytnou na ulici, tomu vrazí urnu, u toho stojí chlap se samopalem,” líčí průběh hlasování.
Je strašné nechávat celý ten proruský proud běsnit, znamená to vzdávat se předem, bez výkřiku, bez odporu. Putinovi u nás jeho zločinná taktika dokonale vychází.
"Mé rodině přišla povolávací výzva. Kdybych se objevil na území Ruska, byl bych okamžitě odveden do armády. Mám ale české občanství a vláda nemá právo mě vydat," říká Rus Timofej Kožuchov, který od šesti let žije v Česku. "Není šance, že by obyčejný ruský lid dokázal režim svrhnout. Taktika, kterou využívá Putin, způsobuje, že každým rokem jsou protesty v zemi slabší," dodává.
"Máme hodně společného. Věřím, že za krále Karla česko-britské vztahy ještě posílí," říká britský velvyslanec v Česku Nick Archer v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Hlavní prioritou obou zemí je podle něj pomoc Ukrajině a potřeba zastavit Putina, který rozpoutal válku a s ní energetickou krizi. Důležité je také lidem situaci vysvětlovat. Jinak hrozí, že podlehnou nepravdám dezinformátorů, dodává Archer.
