Ve východoněmeckých lesích po nich pátraly tisíce policistů a vojáků, přesto se bratrům Mašínům povedlo z komunistického Československa utéct do Západního Berlína. Režisér Tomáš Mašín se teď proslulou odyseu svých vzdálených příbuzných chystá po dlouhých odkladech zfilmovat. V rozhovoru vysvětluje, proč snímek Bratři nevznikl dřív i proč odmítá debatu hrdinové versus vrazi.
Prostředek června pro něj byl osudovým časem. Devatenáctého dne toho měsíce se na počátku 20. století narodil. A o čtyřiatřicet let později si pro něj osmnáctého dne stejného měsíce přišlo Gestapo. Jeho život tím prakticky skončil - dál už jej čekalo jen několik týdnů trýznění. A obdiv těch, kdo se stali svědky jeho hrdinství. Vladimír Petřek.
Boj sedmi parašutistů, kteří se podíleli na likvidaci jednoho z nejvlivnějších nacistů a architekta holokaustu Reinharda Heydricha, má i po 81 letech citlivá tajemství. Historici si pokládají dvě hlavní otázky: Co se stalo s těly parašutistů? Kde skončily lebky, jež jim němečtí patologové z archivnických důvodů odňali? Jejich zodpovězení má podle expertů pro Česko stále nemalý historický význam.
Před 51 lety se nad Československem odehrálo nevídané drama, které se stalo předlohou pro ikonický díl Mimikry normalizačního seriálu, který vznikal k 30. výročí vzniku SNB. Skupina mladých lidí unesla letadlo, aby se dostala přes uzavřené hranice na Západ. Zabila přitom pilota. Státní bezpečnost rozjela vyšetřovací akci s krycím názvem Hašiš. Falšovala dopisy, aby mezi mládeží vyvolala sváry.
Vlast opouštěli v roce 1939. Poměry doma byly v době jejich návratu dramaticky jiné: lidé měli větší strach, gestapo bylo zkušenější a tím také nebezpečnější, okupační úřady svědomitější. Parašutisté byli sice vycvičeni, nepočítali ale s drsnou realitou protektorátu. Z první vlny výsadků tak většina padla v boji či byla popravena. K výročí akce Anthropoid připomínáme osudy dalších výsadkářů.
Jiří Louda prošel protinacistickým odbojem, komunistickým vězením i normalizačním ponižováním. Jeho dílo dnes zná úplně každý Čech i mnoho světových státníků.
Babička jí odmala vyprávěla, že její praděda byl za druhé světové války partyzánem. V dospělosti se o téma romského odboje začala více zajímat a ponořila se do archivů. „Mám pocit, jako by byla historie psaná bez Romů,“ říká Vera Lacková, autorka filmu Jak jsem se stala partyzánkou, který uvedl festival Jeden svět a nyní je v online distribuci na platformě Dafilms.
Od začátku války na Ukrajině hrálo Bělorusko dvojí roli. Jednak odtud vedl jeden ze směrů ruského útoku a z Minsku je také ruská armáda zásobovaná. A zároveň se objevily zprávy, podle kterých tamní železničáři zablokovali vlakové spojení a vojáci odmítli se přidat k invazi na Ukrajinu. Existuje ale i odboj matek, říká Franak Viačorka, poradce běloruské opoziční vůdkyně Svjatlany Cichanouské.
Symbolicky 15. března, tedy v den výročí německé okupace Československa, se pro veřejnost otevřel první Institut Paměti národa. Nachází se v centru Pardubic v podzemí nedávno zrenovované Machoňovy pasáže. Najdeme tu muzeum nové generace plné interaktivních prvků. Příběhy Paměti národa může návštěvník zažít jako pasivní účastník.
Od příjezdu Reinharda Heydricha, jednoho z nejvlivnějších nacistických pohlavárů, uplynuly koncem ledna 1942 pouhé čtyři měsíce. Jeho represivní mašinerie však za tu dobu způsobila odboji značné ztráty. Sokolská rezistence, bez jejíž pomoci by paraskupina Anthropoid Heydricha nikdy nezlikvidovala, přežila. O významné roli odboje v operaci Anthropoid je další díl seriálu Aktuálně.cz.
Do atentátu na Reinharda Heydricha zbývalo 151 dnů. Na letišti Tangamere v jihoanglickém Sussexu se 28. prosince 1941, sešlo sedm mužů hned ze tří československých paraskupin. Josef Gabčík a Jan Kubiš z Anthropoidu byli mezi nimi.
O Čechoslovácích, kteří bojovali za druhé světové války v zahraničí, se mluví často, příběhy ženských bojovnic jsou však téměř neznámé. V britských armádních pomocných sborech přitom působilo mnoho československých žen, a to nejen jako kuchařky či sekretářky, byly také řidičkami, meteoroložkami, tlumočnicemi, zbrojířkami i velitelkami přesunů konvojů. Jejich osudy zmapovala Karolína Stegurová.
Otakara Batličku, nevšedního dobrodruha, cestovatele, spisovatele, radiotelegrafistu a neohroženého protinacistického bojovníka v jedné osobě, zatklo gestapo před osmdesáti lety 14. října 1941. Po nelidském mučení ho zavraždili benzenovou injekcí do srdce v Mauthausenu 13. února 1942 přesně v 15:16, jak vyplývá z německých záznamů o chování odbojářů v posledních vteřinách jejich života.
Lubor Šušlík prožil dlouhý a dobrodružný život. Nacisté ho odsoudili k trestu smrti, vyvázl díky obrovskému štěstí. Bojoval o rozhlas, v roce 1949 se zapojil do protikomunistického puče. Hrozilo mu 25 let za velezradu, vyvázl díky skautské nezdolnosti. Po revoluci jezdil až do 87 let po světě jako průvodce. "Můj anděl strážný má křídla ošoupaná na brka," říkal. Zemřel 21. září v 93 letech.
Přesně před sedmdesáti lety se odehrála jedna z nejvýraznějších a nejrozporuplnějších odbojových akcí bratří Mašínů. Aby si v odporu vůči komunistickému režimu opatřili zbraně, přepadli stanici Sboru národní bezpečnosti v Čelákovicích blízko Prahy. Při akci zabili jednoho příslušníka. Boj bratří Mašínů proti státní moci vyvrcholil v říjnu 1953, když po ozbrojeném střetu uprchli z Československa.
Přílet Reinharda Heydricha do protektorátu Čechy a Morava 27. září 1941 byl krutým obratem v německé okupační politice vůči českému národu. Měl Čechy pacifikovat, potlačit odboj, začít s vyvražďováním Židů a Slovanů. Aktuálně.cz přináší ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem první z cyklu textů - rozhovor s historikem Jindřichem Markem. Série vyvrcholí atentátem na Heydricha.
Z nového románu Petra Stančíka budou nejspíš historici nadskakovat, ale ti, kdo ho přečtou jako literaturu, se mohou vrcholně bavit.
Gallimard chce vydat texty Louise-Ferdinanda Célinea, o jejichž existenci se svět dozvěděl začátkem měsíce. Šéf prestižního francouzského nakladatelství Antoine Gallimard řekl agentuře AFP, že je připraven rukopisy zveřejnit.
Válečný incident mezi parašutistou skupiny ZINC Arnoštem Mikšem a protektorátními četníky Františkem Ometákem a Václavem Komínkem považují historici za jednu z nejparadoxnějších tragédií během války na českém území. Na konci tohoto příběhu byl František Ometák definitivně očištěn ze spolupráce s nacisty.
Strážmistr František Ometák byl vlastenec, za druhé světové války pomáhal lidem pronásledovaným gestapem, přesto paradoxně zahynul v přestřelce s čs. parašutistou Arnoštem Mikšem. Nacistická propaganda i proto vojáky zahraničního odboje označovala za vrahy českých lidí. Ostatky Františka Ometáka byly v pátek znovu uloženy do hrobu. "Čest tvé památce," vzdal mu hold René Černý z policejního muzea.
