Vězeňský memoár, vydaný nakladatelstvím Rybka Publishers, vypravuje příběh Ujgurky Gülbahar Haitiwaji, kterou dva a půl roku bezdůvodně věznily čínské úřady. Kniha osvětluje hned několik stránek systematického útlaku Ujgurů a dalších etnik z provincie Sin-ťiang.
Nikdo se v Rusku nezastává lidí a jejich práv déle než legendární nevládní sdružení, u jehož zrodu stál jaderný fyzik Andrej Sacharov. Teď však organizaci zvoní hrana. Putinův režim utahuje smyčku a pokouší se ji zničit. Ti, kteří pomáhají, dnes potřebují pomoc. Evropa jim ji dluží. Už proto, že se Memorial přes třicet let nepřestává snažit prosazovat i v Rusku její hodnoty.
Spolupracovnice českého vynálezce polarografie Jaroslava Heyrovského a talentovaná ruská vědkyně Jevgenija Varasovová studovala v Praze. Pak se ale i s manželem vrátila do Sovětského svazu, krátce před takzvaným Velkým terorem. Varasovovou zastřelili jako údajnou německou špionku v červnu 1938, manžel Jevgenij Vasilijev skončil v gulagu.
Jde o jednu ze starších fotografií Jaroslava Heyrovského. Lze ji vidět i v článku - vynálezce polarografie sedí uprostřed svého vědeckého týmu. O tři dekády později se stal prvním československým laureátem Nobelovy ceny. Jedinou ženou na snímku je Jevgenija Nikolajevna Varasovová, ruská vědkyně, která přijela studovat do Prahy. Po návratu do Sovětského svazu zemřela po vykonstruovaném procesu.
Československých legionářů bylo v Rusku přes 60 tisíc. Až dva tisíce z nich se ale rozhodly nevrátit se do původní vlasti. Mnozí založili v Rusku i rodiny. Zanedlouho však dostihl i je Velký teror: vykonstruovaná obvinění, mučení, odsun do gulagu či likvidace. O tragických osudech většiny z těchto legionářů nic nevíme.
Dosud téměř neprobádanou kapitolou z historie československých legií v Rusku jsou osudy legionářů, kteří v této zemi zůstali. Badatelé organizace Gulag.cz odhadují, že jich bylo kolem 2000. Mnoho z nich skončilo kvůli svému původu na popravišti anebo zahynuli v gulagu. Jedním z nich byl i Tomáš Hájek.
Češi, kteří v 19. století přesídlili do carského Ruska, šli za lepším životem. Chtěli si polepšit, což se jim i podařilo. Ale ne na dlouho. Jelikož časem zbohatli a byli Češi, museli se ve 30. letech minulého století během stalinského Velkého teroru přestěhovat do nehostinné Sibiře. Zde pak čelili vykonstruovaným procesům, které vyústily až ve smrt. Je to i příběh rodiny Kučerových.
"Prchajíce před kapitalistickým vykořisťováním a nezaměstnaností, přijeli před třinácti lety do Sovětského svazu pracující Němci a Češi. Na půdě poskytnuté sovětskou vládou založili kolektivní hospodářství Reflektor," vypráví filmový týdeník z roku 1938. Veselí rolníci v něm obdělávají pole a ženy krmí vypasenou drůbež. Jak se ale později ukázalo, realita byla o poznání méně idylická.
Lákali je na úrodná pole a ovocem obsypané stromy. Přes šest set Čechoslováků ale skončilo v drsných podmínkách ve stepích Sovětského svazu. Přesto zde vybudovali mlýn, sklady obilí, rybníky a traktorovou stanici. V roce 1937 začal kolchoz vyvážet obilí a masné a mléčné výrobky do tamějšího regionálního centra. Nahlédněte do životů těchto lidí.
Bratři Karel a Anton Šilhaví odešli do Sovětského svazu žít a pracovat, stali se ale obětí Stalinova velkého teroru. V rámci takzvané německé operace nechal sovětský diktátor mezi lety 1937 a 1938 internovat občany mnoha národností, které považoval za nepřátelské.
V zimě, když mukly hnali v sovětském gulagu do práce, bývalo i -50 stupňů. Kdo padl, zůstal ležet, pomoci se nedočkal. Mezi nimi i Čech Karel Šilhavý. Měl kurděje, vstát nedokázal. A tak ho nechali v tundře. Ležel tam tři dny. Pak vyplivl všechny zuby, postavil se a došel do tábora. Litevský vězeň, jinak zubní technik, mu udělal železné zuby. "Táta měl tedy železný úsměv," říká jeho dcera Irena.
Potomci obětí teroru sovětského diktátora Josifa Stalina podali u ruského nejvyššího soudu kolektivní žalobu na Státní dumu, dolní komoru ruského parlamentu, protože se ani téměř 70 let po diktátorově smrti nemohou vrátit domů. Úřady jim totiž odmítají poskytnout bydlení v Moskvě a v dalších městech, odkud byli jejich rodiče vysídleni, uvedla ruská redakce BBC.
"Je až neuvěřitelné, jaké obtíže volyňští Češi zvládli, co vše vybudovali a že je nezlomil německý nacismus, ukrajinský nacionalismus ani komunismus. Ze všech hrozných ran se vždy vykřesali. Nikdy se nevzdávali a drželi při sobě," říká v rozhovoru s Aktuálně.cz historička Dagmar Martinková. I o tom je její nová kniha Na pozvání cara. V Česku dnes žije minimálně 300 tisíc potomků volyňských Čechů.
Stále málo známé a tragické osudy Čechů, kteří v předminulém století osídlili na pozvání ruského cara Alexandra II. ukrajinskou Volyň, mapuje ve zkratce fotogalerie Aktuálně.cz. Do Československa se jich po druhé světové válce vrátilo kvůli perzekucím komunistů a ukrajinských nacionalistů 40 000. Dnes v Česku žije minimálně 300 tisíc jejich potomků. Včetně těch, kteří se vrátili po pádu komunismu.
Do Ruska jsem se jezdil toulat bez cíle, před 12 lety nebylo o místech moc informací. Pomocí satelitní mapy je důležité najít přesná místa, obava, že by se nám něco mohlo stát, tam byla pořád, říká Štěpán Černoušek, předseda spolku Gulag.cz, který podniká expedice do Ruska a zkoumá gulagy. Prošly jimi miliony vězňů, Rusko má prý problém vyrovnat se s minulostí, historie je zneužívána k propagandě.
Dva čeští archeologové se v létě vydali na Sibiř za pozůstatky opuštěných sovětských táborů gulag. Z výpravy vznikl krátký dokumentární film, který ukazuje členy expedice na téměř týdenním pochodu tajgou do odlehlých míst sibiřského pohoří Kodar, kde vězňové, sovětští otroci, těžili materiál pro výrobu první sovětské atomové bomby.
Pavel Petrovič Kiseljov byl vyšetřovatelem případu „špionážně-diverzní a kontrarevoluční organizace českého generálního štábu“, který vykonstruovala sovětská totalitní moc. Mimosoudní orgán NKVD v Oděské oblasti, který Kiseljov vedl, odsoudil za pouhých šest týdnů 1381 lidí k trestu smrti zastřelením. Byli mezi nimi i Čechoslováci. Sám později skončil na popravišti.
Historici ÚSTR několik let zkoumají pozadí jednoho z nejpodivnějších procesů v předválečném Sovětském svazu, jehož obětí se stali čeští krajané na Ukrajině. Desítky Čechů skončily po vykonstruovaném procesu jako údajní špioni v děsivých táborech gulag, někteří věznění nepřežili, další byli popraveni, jiní zešíleli. Mnozí z nich byli učitelé. Od procesu s českými učiteli uplynulo 90 let.
Spolu se svými komunistickými soudruhy nastolil v Československu tuhý totalitní režim, který vedl k připojení státu k sovětskému mocenskému bloku. Stál za útlakem značné části společnosti i za mocí, jež byla postupně příčinou ekonomického úpadku země a obrovské emigrační vlny obyvatelstva. Připomeňte si Klementa Gottwalda a "Rudé století" ve fotogalerii.
Na podzim nás čekají zlomové volby. Budeme vybírat mezi Západem a Východem, svobodou a autoritářstvím. Znovu a natvrdo půjde o naši budoucnost.
