Erik Houben pracoval 16 let jako právník pro velké firmy a jeho každodenním úkolem bylo dávat lidem výpověď. "Byla to skvěle placená, ale velmi stresující práce. Po nějaké době jsem si uvědomil, že chci být na opačné straně, a to dělat lidem radost," říká Nizozemec, který společně s manželkou Lucií na Kokořínsku zrekonstruoval tři staré roubenky a vytvořili z nich restauraci a penzion Hlučov.
Obora s romantickým názvem Srdíčko, blahodárný klid a odpočinek s výhledem na louky, břízy a k tomu dobré lokální jídlo. Tohle všechno spojuje nové místo k relaxaci uprostřed pohraniční obce Železná, kterou prochází takzvaná Železná trasa Svatojakubské cesty i momentálně populární Stezka Českem, přesto tu davy zatím nejsou.
Obyvatelka malé obce v Ústeckém kraji, kterou místní oslovují Hedviko, si během pandemie koronaviru na zahradě otevřela kavárnu, kde se hosté můžou oňuňávat se sněhobílými slepicemi. Místo s dobrou kávou, ptačí zoo a několika druhy palačinek mělo původně rozveselovat známé z okolních obcí, ale brzy se to vymklo kontrole. O zahradě se dozvěděli nejen v Ústí, ale i milionové Praze.
Jen tak si sednout na barevné lehátko a pozorovat hemžení zákazníků mezi stánky na Zelném trhu. I to je možné na nové brněnské gastro zahrádce. Pravděpodobněji si ale při odpočinku bude člověk chtít i něco dát - nápoj nebo něco k jídlu. Nový projekt brněnských podniků přináší možnost objednat si hned ze čtyř z nich.
"Kdo chce tu práci dělat, nožičky ho prostě bolet budou. A koho tak bolí, že to nemůže dělat, tak ať změní profesi," říká šéfkuchař Jan Punčochář k pracovním podmínkám v restauracích. Práce v gastronomii chce podle něj jasné odhodlání, a ne každý ho v dnešní době má. Jak se české gastro za dobu, co v něm působí, změnilo? Jak v něm být úspěšný, ale nevyhořet? A dá se při práci v kuchyni udržet fit?
V restauraci Brambory na pražské Pankráci přílohy nehrají jen druhé housle. Právě naopak. Bramboráky, lokše nebo langoše hosté často ocení víc než trhané maso, tatarák či roštěnou, s nimiž se podávají. Šéfkuchař Lukáš Soukup a manažer Jan Holeček museli zákazníky přesvědčit, že necílí jen na vegetariány. Díky cenově příznivým poledním menu i bramborovým degustacím si ale získali věrnou klientelu.
V podhradí Karlštejna už turisté nenajdou jen kýčovité suvenýry a fast food nevalné kvality. Manželé Bártovi si tu před pěti lety otevřeli bistro Karlštejn 34, o kterém se brzy začala šířit superlativa. Loni však prošli vyhořením a hrozilo, že vyhlášený podnik zavřou. Jejich parťáci se ho nicméně rozhodli zachránit a postavit menu na asijské kuchyni, která je pro výletníky vítaným odlehčením.
Nejodpudivější pokrmy světa by leckdo hledal v některých českých školních jídelnách. Oproti peruánskému žabímu džusu, filipínským kachním embryím nebo mongolským ovčím bulvám jsou však univerzální hnědá omáčka či vaječná jíška ještě slabým odvarem. Projděte si cizokrajné lahůdky, na které si troufnou jen nejotrlejší strávníci.
Nejlépe hodnocenou zmrzlinárnu v Česku lidé najdou až na hranici s Německem, v šumavské obci, která je jinak známá jen nevábnou tržnicí a kasinem. Gelaterii Strážný si otevřel bývalý stavební projektant Stanislav Žák a největší úspěch slaví s příchutí povidloň připomínající typický jihočeský zákusek. Na vrchol blaha pak zákazníky dostane Crema Edmundo s řeckým jogurtem a karamelizovanými mandlemi.
Jedeme s fotografem Jakubem do Plzně a cestou v autě si povídáme. Míříme za Geulou, která tam před rokem otevřela lotyšskou kavárnu. Oba přiznáváme, že toho o Lotyšsku vlastně moc nevíme. Kavárna Pankuka je ale svým způsobem takové malé lotyšské velvyslanectví.
Na pouhých dvanácti metrech čtverečních dokážou vyčarovat nadupaný cheeseburger, voňavé kari i buchtičky se šodó. Na jejich vegetariánském hot dogu si kdysi pochutnal i představitel filmového Harryho Pottera. S food truckem Comic Cone manželé Anna a Michael Mlýnkovi ve Zlíně parkují už čtyři roky. Sami přitom pochybovali, jestli se jim ospalou gastronomickou scénu baťovského města podaří probudit.
"Gastroscéna je nová, velmi křehká a velmi často je to souboj eg. Lidé, kteří v gastronomii podnikají, opravdu nasazují své životy, jelikož jim velmi často osobní život nevydrží, protože je to opravdu těžká disciplína," říká o současné gastronomické scéně v Česku autor Gastromapy a herec Lukáš Hejlík. Jak dobře se v Česku vaří a proč se teď zaměřil na snídaně? A kolik měsíčně za jídlo utratí?
Na gyros lidé obvykle chodí k hladovým okénkům, když je na nočním tahu po několika rundách přepadne mlsná. Brněnské bistro Flek ovšem z řeckého street foodu udělalo mnohem víc než jen hříšné potěšení za lidovou cenu. Otevřel si ho vystudovaný stavař Václav Adamík, který měl k masu nabodnutému na jehle blízko i díky rodinným kořenům. Příbuzní z matčiny strany totiž do Česka přišli z Makedonie.
Kachní pečínku v Praze nabízí na každém rohu. Jen v jednom podniku ji ovšem připravují na grilu za desetitisíce eur. Jmenuje se Hostinec na Výtoni a lidé ho najdou v historické budově Podskalské celnice. Klasiku se zelím a bramborovými šiškami umí šéfkuchař Jakub Hirsch připravit tak, aby měla křupavou kůžičku i šťavnaté maso. Nabízí ale i kachní jelito s foie gras nebo sekanou v housce s lanýži.
Diváky České televize ohromoval pozlacenými skvosty plnými exotických chutí. Teď se chce přitom vítěz třetího ročníku soutěže Peče celá země pustit do obyčejných croissantů. „Dort se dá vždycky zachránit, ale croissanty musíte dát na první dobrou,“ překvapuje dvaadvacetiletý student medicíny Vojtěch Vrtiška. V rozhovoru vypráví o dezertu připomínajícím koronavirus i pití energeťáků namísto oběda.
Pro to, aby Čechům jídlo nic neříkalo, udělaly socialistické školní jídelny, co mohly. Pachuť UHO s polystyrenovým knedlíkem cítíme na patře i po letech. Přesto Češi stále raději jí dobře a jejich rostoucímu apetitu vychází vstříc čím dál více restaurací a bister. Díky jejich majitelům opouštíme časy Univerzální Hnědé Omáčky a vstupujeme do doby Už Ho Ochutnej! Jaké podniky nás zaujaly?
Kdyby se vědci rozhodli prozkoumat, kterým pokrmům lidé nejčastěji nemohou přijít na chuť, byly by mezi nimi nejspíš i zabíjačkové speciality nebo vnitřnosti. Restaurace Kamin v pražských Vršovicích je ale připravuje tak, že by si hosté klidně přidali. Otevřeli si ji bratři Marek a Jan Macháčovi, kteří se v kuchyni rádi inspirují chudými jídly z rodných Beskyd a mění je na zážitkovou gastronomii.
Martin Kudera od mládí podnikal a miloval dobré jídlo. Když začal během pandemie vyrábět ve sklepě svého tchána kimchi, zrodila se myšlenka, jak své dvě vášně propojit. Založil rodinnou firmu Živina, která má ve svém portfoliu kromě kimchi dalších 135 zdravých produktů a z "koníčku ze sklepa" se během tří let stala firma o 35 zaměstnancích.
Milan Tarabík už v dětství zahořel láskou k zemi vycházejícího slunce. Od karate a zenové filozofie se postupně propracoval až k vydatné polévce ramen, a protože ji chtěl vařit opravdu poctivě, nastoupil i se svým šéfkuchařem do učení k japonskému mistrovi. Trvalo několik měsíců, než jim dal zelenou. Na sklonku ledna ale nedaleko pražského Staroměstského náměstí konečně otevřeli bistro Ramencraft.
Dříve jich byla česká města plná. Kdo si chtěl v jakoukoli denní dobu zajít na pivo nebo panáka, nonstop bar mu dal vše, co hledal. Postupně ale mizí, v Praze se drží pár posledních. Aktuálně.cz navštívilo místa, která mají i přes nepřízeň doby stále otevřeno 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Nebo téměř. "Lidi chodí pořád. Ale stůl štamgastů držíme spíš z nostalgie," přiznávají v jednom z podniků.
