Americký student Otto Warmbier byl jedním ze čtyř amerických občanů, které Severní Korea zadržovala ve vězení. Mladý Otto byl nakonec propuštěn do USA, krátce poté ale zemřel. V jakých podmínkách zůstávají zbylí tři Američané, jejich příbuzní netuší. Ti, které Severokorejci v minulosti zadrželi a následně je díky politickému tlaku propustili, mluví o nelidských podmínkách, ostrých výsleších a vysilující nucené práci.
Čím dál více lidí se v severoafrické Libyi stává obětí únosu. V metropoli Tripolisu zmizelo na přelomu roku během pouhých šesti týdnů více než 293 lidí. Libye jako právní stát nefunguje. Existují tu dva parlamenty, tři vlády a řada dalších skupin, jejichž milice mezi sebou bojují o moc. Totálního chaosu využívají kromě únosců taky pašeráci migrantů a radikální islamisté.
Bojíme se poskytnout ochranu lidem, kteří jsou za svou víru v Číně pronásledováni a nemohou se vrátit. Až sem nás Zeman, Sobotka a Zaorálek dovedli. Hanba.
V Turecku začal v pondělí soudní proces se dvěma stovkami lidí, kteří čelí obvinění, že se podíleli na loňském pokusu o puč. Jde hlavně o vojáky, 26 z nich jsou generálové. Drtivá většina je stíhaná ve vazbě. Mezi obviněnými je i duchovní Fethullah Gülen, kterého turecké vedení označuje za inspirátora neúspěšného převratu. Gülen je souzen v nepřítomnosti, žije v americkém exilu. Mnoha obviněným hrozí doživotí.
Od roku 2000, kdy moc v Rusku převzal Vladimir Putin, bylo zavražděno více než 130 tamních novinářů. V dubnu 2015 byl před svým domem zabit proruský aktivista Oles Buzyna, v červenci 2016 v centru města vybuchla nálož v automobilu s novinářem Pavlem Šeremetem, kritikem ruského a běloruského režimu. Novináři jsou ale ohroženým druhem především v Rusku.
Únos studentek ze školy v Chiboku ve státě Borno je nejznámějším případem násilností páchaných teroristickou skupinou Boko Haram. Její příslušníci nyní propustili přes osmdesát školaček unesených před třemi lety. Rodiny obětí nyní s napětím očekávají zveřejnění jmen propuštěných dívek. V zajetí radikálů Boko Haram stále zůstává více než stovka dívek.
Ve Venezuele probíhají volby do nového Ústavodárného shromáždění. To má posílit vratkou pozici neoblíbeného prezidenta Nicoláse Madura. Opozice, která doposud parlament ovládala, hlasování bojkotuje a vidí v tomto kroku snahu Madura upevnit autoritativní moc v zemi, zmítané těžkou ekonomickou krizí. Prezidentovi vyčítá zatýkání lidí bez oficiálního zatykače, zadržování ve vazbě bez soudu a další prohřešky. Podle mezinárodní organizace Amnesty International je v této jihoamerické zemi hrubě porušované právo na svobodný projev. Tisíce lidí se proto v minulých měsících zapojily do protivládních protestů. Od dubna během nich zemřelo 117 lidí.
Každou hodinu zmizí kvůli plantážím na pěstování palmy olejné tři kilometry čtverečních deštného pralesa. Česká europoslankyně Kateřina Konečná stojí v čele iniciativy Evropského parlamentu, která má používání palmového oleje zamezit. Ve světě se ho každoročně vyprodukuje na 60 milionů tun. Jeho výroba je totiž levná. Brusel teď stojí před dilematem. Má předložit opatření, jak používání palmového oleje do roku 2020 zcela zamezit. Biopaliva, do nichž se přidává, jsou ale podstatnou součástí unijního boje s emisemi CO2.
Podle indexu štěstí se nejlépe žije ve středoamerické Kostarice. Země investuje do zdraví, vzdělání a obnovitelných zdrojů. Autor žebříčku, britský think-tank New Economics Foundation, zařadil Česko až na 64. místo. Přes značnou konzumaci, která negativně dopadá na ekologii, u nás neexistují propastné rozdíly mezi lidmi a dožíváme se vysokého věku.
Stovky uprchlíků se vydávají na nebezpečnou cestu přes americko-kanadskou hranici. Mají dva hlavní důvody: imigrační politiku nového prezidenta USA Donalda Trumpa a mezeru v kanadském azylovém zákoně. Zatímco jejich budoucnost v USA je nejistá, v Kanadě mají šance na získání azylu větší. Kanadský premiér Justin Trudeau se ale kvůli tomu ocitá pod silným tlakem.
Počet oznámených znásilnění v Česku roste, policisté zaznamenají zhruba dva až tři případy denně, ve skutečnosti se jich však odehraje desetkrát více. Česko patří v Evropě k zemím, kde ženy sexuální násilí nahlašují méně, podle Amnesty International je to způsobené přetrvávajícími mýty ve společnosti. Více než tři pětiny Čechů si totiž myslí, že si za znásilnění oběť může zčásti sama.
Podle Amnesty International se v poslední době ve světě výrazně zhoršilo dodržování lidských práv. Organizace upozorňuje například na to, že mnozí politici šíří strach a rozněcují nenávist svou jedovatou rétorikou. Upozorňuje také na rostoucí případy napadení či protestů vůči lidem, kteří se snaží pomáhat uprchlíkům. V souvislosti s Českou republikou zmiňuje projevy nenávisti vůči uprchlíkům a cituje některé výroky Miloše Zemana. Naopak pochvalu si Česko vysloužilo za inkluzi ve vzdělávání.
Desítky tisíc státních zaměstnanců v Turecku přišly o zaměstnání a tisíce dalších zůstávají ve vězení kvůli obvinění z terorismu po loňském nepovedeném pokusu o státní převrat. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan obvinil ze zosnování puče islámského duchovního Fethullaha Gülena, který žije v USA. V měsících po puči byly v Turecku rozpoutány čistky. O práci přišli armádní představitelé i policisté, ale také mnoho novinářů, akademiků a státních úředníků. "Vláda s námi nejedná jako s rovnoprávnými občany této země," říká Fatma Özerová. "Vypadá to, že chtějí, abychom zmizeli. Cítím se jako pohřbená zaživa."
Podle lidskoprávní organizace tuniské úřady v souvislosti s protiteroristickými zákony častěji mučí podezřelé, což symbolizuje jistý návrat k předrevolučním praktikám. Od revoluce v roce 2011 si útoky teroristů v Tunisku vyžádaly asi 179 lidských životů. V zemi od roku 2015, když útok radikálů z Islámského státu (IS) zabil 12 členů prezidentovy ochranky, platí výjimečný stav.
Režim prezidenta Bašára Asada ve věznici Sajdnájá poblíž Damašku podle Amnesty International v letech 2011 až 2015 ve velkém zabíjel své odpůrce, jejichž popravy byly nařízeny z nejvyšších vládních pozic. Organizace hovořila s 84 svědky včetně bývalých členů ostrahy věznice či lidí přeživších věznění. Podle nich se popravy skupin 20 až 50 lidí konaly jednou až dvakrát týdně. Vězni byli nejprve postaveni před "polní soud", kde byli odsouzeni bez ohledu na svou výpověď. "Procesy" prý trvaly nejvýše tři minuty. Syrský režim vinu popírá.
Psal se 3. únor roku 1967, když se ve věznici Pentridge v australském Melbourne schylovalo k popravě jednačtyřicetiletého Ronalda Ryana. Šlo o vůbec poslední vykonaný trest smrti na území Austrálie. V roce 1985 ho pak tamní vláda definitivně zrušila. Kvůli některým brutálním vraždám v následujících letech ale otázka o jeho znovuzavedení opět přišla na přetřes.
Organizace Amnesty International ve středu zveřejnila zprávu, podle níž na plantážích v Indonésii a na Sumatře pracují i osmi až čtrnáctileté děti. Plantáže patří dceřiným firmám singapurské společnosti Wilmar, která náleží ke gigantům na trhu palmového oleje. Organizace proto obviňuje ze zneužívání dětské práce devět nadnárodních společností, které obchodují se zbožím obsahujícím palmový olej. Patří k nim Unilever, Colgate-Palmolice, Kellogg's nebo Nestle.
Podle organizace Amnesty International jemenské provládní síly pronásledují u města Táizz zdravotnický personál a ohrožují civilisty. Téměř celé město kontrolují takzvané Lidové výbory, což jsou místní provládní milice podporované vládou prezidenta Abdara Rabbúa Mansúra Hádího. Táizz pak ze tří stran obléhají rebelové. Podle AI bojovníci provládních milic zadrželi několik zdravotníků a hrozili, že je zabijí. Jemenská strana informace organizace odmítá.
Irácké město Zumar, které leží šedesát kilometrů na severozápad od Mosulu, teď kontrolují kurdské milice. Podle reportáže agentury Reuters se daly desetitisíce Arabů na útěk z obavy, že dojde k etnickým čistkám. Lidskoprávní organizace Human Rights Watch dokonce tvrdí, že ničení arabských vesnic Kurdy může být považováno za válečný zločin. Kurdové ale popírají, že by k něčemu takovému docházelo. Odejít podle nich musí jen ti Arabové, kteří podporovali Islámský stát.
Podle organizace Amnesty International by obnovení trestného činu veřejné hanobení prezidenta bylo krokem zpět v přístupu k dodržování a hájení svobody slova. Prezident má podle organizace dostatečnou ochranu soukromoprávní i trestněprávní. Poukazuje například na trestné činy násilí proti úřední osobě a vyhrožování s cílem působit na úřední osobu. Navíc upozorňuje, že stanovit míru, kdy jde o přiměřenou kritiku, a kdy o hanobení, je téměř nemožné.
