Místopředseda KSČM Stanislav Grospič se omluvil za výrok o obětech srpna roku 1968. Své nedávné vystoupení v rozhlase označil za nešťastné, vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa podle něj byl špatný a přinesl české společnosti negativa. Řekl to v krátkém vystoupení před jednáním sněmovny.
I více než 40 let po smrti sovětského maršála Ivana Koněva je jeho pražská socha předmětem sporů. Vojevůdce si během svého života šikovně udržoval přízeň sovětských vůdců, byl u osvobození Osvětimi i kapitulace nacistů. V poválečných letech se do historie zapsal jako přítel československého prezidenta Svobody i vykonavatel brutálního zásahu proti bouřícím se Maďarům v roce 1956.
Sochu sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze 6 někdo polil rudou barvou a podstavec popsal nápisy. Na čin upozornilo několik lidí na sociálních sítích. Policie událost prověřuje pro podezření ze spáchání trestného činu poškození cizí věci. Radnice vzkázala, že bude znovu jednat o odstranění sochy a ta zůstane pomalovaná, dokud nezačne ruská strana jednat.
Večer prošel pochod Milionu chvilek demokracie z Václavského náměstí na Hradčany. Připomněl oběti ze srpna 1968 a 1969 i současnou informační válku Ruska. Na dopoledním pietním aktu u Českého rozhlasu chyběl prezident i premiér, nebyl tu ani jediný ministr. S projevy vystoupili předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS), šéf sněmovny Radek Vondráček (ANO), generální ředitel rozhlasu René Zavoral nebo pražský primátor Zdeněk Hřib (piráti). U Památníku komunismu na Újezdu lidé kladli svíčky. Na Václavském náměstí byla rudá klec se jmény zemřelých z roku 1968. Na Praze 1 odhalili památník obětem prvního výročí okupace, které zastřelili sami Češi.
Ve středu se po celém Česku konají desítky akcí, kterými si lidé připomínají okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 a oběti demonstrací v srpnu 1969. Spolek Milion chvilek pro demokracii na večer přichystal pochod Prahou, při kterém chtějí vzpomenout na potlačení demonstrací před 50 lety a také poukázat na současné politické problémy. Čelní představitelé státu a pamětníci se zúčastnili pietního aktu u budovy Českého rozhlasu.
Ať je připomínka srpnové okupace významným dnem, souhlasí vláda. Dobrý počin, ale co dál?
Před 45 lety zemřel bývalý člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa František Kriegel. Muž, který byl v srpnu 1968 unesen spolu s dalšími vedoucími československými politiky do Moskvy. Jako jediný ale odmítl podepsat takzvané Moskevské protokoly, které uznávaly srpnovou okupaci jako bratrskou pomoc.
Padesát let uplynulo od světového šampionátu v roce 1969, na který však legendární hokejisté dodnes tuze rádi vzpomínají. Dvě vítězství nad Sovětským svazem, protest proti okupaci a zakryté hvězdy na dresech vyburcovaly na nohy celé Československo.
Seriál on-line deníku Aktuálně.cz připomíná příběhy z doby normalizace před 50 lety, které následovaly po tzv. Pražském jaru i sovětské invazi v srpnu 1968. Jedním z tragických symbolů postupného lámání charakterů se stal i slavný běžec Emil Zátopek, československá atletická legenda a držitel řady světových rekordů. Od pokoření toho prvního v běhu na 10 kilometrů uplynulo právě dnes 75 let.
Před rokem jsme v rubrice Foto na Aktuálně.cz poprvé vyhlásili fotografa roku. Stal se jím Vojta Hurych, jehož snímky naše čtenáře naprosto uchvátily. Letos byla volba zcela jasná. Fotografem roku je zcela jednoznačně legenda české fotografie - Josef Koudelka. A to nejen díky úžasným výstavám, které letos předvedly jeho práci, ale i v souvislosti s tím, že jsme si připomněli jeho skvělé fotky dokumentující události roku 1968.
Před několika dny poprosil fotograf Antonín Chloupek redakci Aktuálně.cz, zda by mu nepomohla najít zraněnou dívku, kterou zachytil na jednom ze snímků z roku 1968. A zázraky se dějí. "Tehdy mě před budovou rozhlasu zasáhla do nohy tříštivá střela," říká paní Hedvika Pavelková - dívka z fotografie, které tehdy bylo dvacet let.
Česká společnost si své historické prohry připomíná buď s přepjatým kýčovitým patosem, což je komické, nebo s cynismem, což je tragické.
U sochy maršála Koněva v Praze bylo zase po čase rušno. Po padesáti letech od okupace přibyla na soše sovětského důstojníka vysvětlující tabulka s textem, že Koněv má kromě zásluh na osvobození Prahy vinu i na okupaci Československa, to když před invazí osobně zaštítil získávání zpravodajských informací pro Sověty. Kromě toho má maršál Rudé armády značnou vinu i na brutálním potlačení maďarského povstání v roce 1956 a stavbě Berlínské zdi, připomíná ode dneška tabule. Proti tomu protestovali komunisté v čele s Martou Semelovou. Ti tvrdí, že jde o přepisování dějin, proti nim se naopak sešel tábor, z něhož někteří žádali úplné stržení sochy.
Kdo vyhrál volby s tezí, že tradiční politici blábolí, nepůsobí jako rétor liberální demokracie úplně věrohodně. Na výročí srpna 1968 teprv ne.
Sledujte přímý přenos na DVTV.
Před Československým rozhlasem byly naprosto děsivé scény, zakrvácení lidé, plno mrtvých, sanity se tam motaly a odvážely zraněné. Reakce mladých byla enormní, ti vedli odpor proti okupantům, říká Jiří Jindra, chemik a historik, který byl svědkem boje proti vojskům Varšavské smlouvy před budovou Československého rozhlasu a na Václavském náměstí. Dodává, že příchod Rusů byl pro něj obrovským zklamáním, do té doby prý byli naši bratři. Na jedné ze svých fotografií z 21. srpna 1968 ho zachytil fotograf Josef Koudelka. Jindra byl jedním z pamětníků, který byl nalezen podle fotografie ve speciálním projektu Aktuálně.cz
V soutěži fotografií Československo - fotografie roku '68, jejímž cílem je nejen upozornit na výročí okupace, ale také ukázat veřejnosti dosud neznámé fotografie z této události, zvítězil snímek Raněný na nosítkách Břetislava Hyblera. Na druhém místě skončil Stanislav Šťastný se sérií fotografií U rozhlasu - srpen 1968, jako třetí se umístil Bohumil Dobrovolský.
Čtyřiadvacetiletý Antonín Chloupek by 21. srpna 1968 normálně vyrazil do práce v tiskárně na Smíchově. Jakmile si však brzy ráno pustil rádio a uslyšel hlášení o sovětské okupaci, popadl fotoaparát a raději vyrazil do města. Nafotil řadu snímků, ale jeden mu zvlášť utkvěl v paměti. Zraněná dívka před budovou rozhlasu. Nyní se obrátil na Aktuálně.cz s prosbou: Nepozná ji někdo? Ví někdo, jaké byly její další osudy?
Těžko říct, co si vlastně v srpnu každý rok připomínáme, třeba si jen libujeme v té nespravedlnosti. Možná vzpomínáme na konec jednoho velkého snu.
Po roce 1968 nám nic nezbylo, v době normalizace jsme zapřeli vše, v co se tenkrát věřilo, po nástupu Husáka to byl sešup, ze dne na den. Tak, jako bylo jaro plné euforie, podzim byl děsně depresivní. Čekali jsme na gesto, ale Dubček nenašel odvahu a nepráskl dveřmi, bylo to podvolení, naši komunisté nesplnili svoji historickou úlohu a už se to nikdy nedalo napravit, říká Petr Pithart, bývalý premiér a signatář Charty 77. Dodávál, že o emigraci neuvažoval ani vteřinu, přestože měl v roce 1969 tu možnost, nesl prý za situaci doma kus odpovědnosti.
