Cvičit víc, nebo chytřeji? Máme být jedničky v jedné disciplíně, nebo naše tělo potřebuje spíše kombinaci nejrůznějších aktivit? Rozsáhlá harvardská studie sledovala po tři desetiletí, jak různé pohybové návyky souvisejí s délkou života – a její zjištění stojí za pozornost.
Nemusíte ujít desítky kilometrů. Stačí pár tisíc kroků denně – a podle nových vědeckých poznatků to může znamenat rozdíl mezi zdravým stářím a předčasnou ztrátou paměti. Z několika aktuálních studií vyplývá, že i obyčejná chůze může oddálit projevy Alzheimerovy choroby a zároveň snížit riziko úmrtí, a to i u lidí s vysokým krevním tlakem.
Převalování, probouzení uprostřed noci, těžké vstávání a únava, kterou nejde překonat. Špatný spánek není jen drobným nepohodlím – trápí téměř třetinu Čechů a má přímý dopad na psychiku, zdraví i mezilidské vztahy. A příčiny často neleží tam, kde je hledáme.
Nejkrásnější turistická stezka v Německu leží jen několik desítek metrů za českými hranicemi. Trasa dlouhá 15 kilometrů nabízí nejen dechberoucí výhledy na skalní města, ale i dotek umělecké historie – inspiraci zde čerpal slavný romantický malíř, po němž je stezka pojmenována.
Touha po dlouhém a kvalitním životě nás spojuje. Kdo by nechtěl zůstat co nejdéle vitální a bez vážnějších zdravotních potíží? Jenže realita často bývá jiná. S přibývajícím věkem se mnozí z nás potýkají s problémy, přičemž málokdo uzná, že za to mohou každodenní návyky. A právě ty často rozhodují o tom, jestli budeme stáří prožívat aktivně, nebo spíš na nemocničním lůžku. Co děláme špatně?
Vojta Krepindl, dnes 46letý obchodní zástupce žijící na Slovensku, ještě na začátku roku 2024 vážil 157 kilogramů. Trpěl vysokým tlakem, bolestmi zad i kolene. Běžné pracovní schůzky pro něj byly stresující – potil se natolik, že musel nosit ručník a neustále si utírat čelo. Bod zlomu přišel na začátku roku, když ho jeho praktický lékař varoval.
Čerstvě publikované výsledky výzkumu odhalily sedmnáct životních faktorů, které mohou buď výrazně zvýšit, nebo naopak snížit riziko mrtvice, demence a deprese. Co pozitivního z toho plyne? Kupříkladu že jediná změna životního stylu často pomůže se všemi třemi zároveň.
Neuvěřitelné 108. narozeniny nedávno oslavila Joan Helen Dyková, jedna z nejstarších osob Velké Británie. Seniorka si užila party v pečovatelském domě, kde se kromě odpočinku věnuje také mnohým aktivitám. Hlavně jedné z nich prý vděčí za to, že je v dobré kondici a dožila se takto požehnaného věku. Jaký je podle Dykové recept na dlouhověkost?
Ženské tělo je velmi komplikovaným a zároveň opěvovaným chrámem. Hormonální cyklus je složitý proces skládající se z několika fází. Proto ženy někdy mají větší náladu na silové cvičení a jindy zase na jemnou jógu nebo pouhý odpočinek na gauči s tabulkou čokolády. Čím se liší jednotlivé fáze? Co jíst a jak se hýbat podle našich hormonů, aby se naše tělo cítilo co nejlépe?
"Svoboda je klíčové slovo pro můj život. Proto ji chceme dávat i dětem, aby si mohly ve svých pokojíčcích dělat, co chtějí," říká Sáva Střelec, který se Štěpánem Malým vede firmu dětského herního nábytku Antonie Emma. Za úspěšnou firmou přitom na začátku stál jeden osobní bankrot a společné cestování po Albánii.
Děti se hýbou čím dál méně a s příchodem do školních lavic na tom nebudou o moc lépe. Ve škole stráví podstatnou část svého života, většinu času v ní přitom prosedí. Kompenzací je tedy aktivita. Kromě správného a pravidelného pohybu je ale důležité myslet i na adekvátní výběr aktovky nebo batohu a v neposlední řadě i přezůvek. Jak na to radí pro Aktuálně.cz dětská fyzioterapeutka Michaela Mrázová.
Po dovolené bývá těžké nesklouznout do stejného nebo ještě rychlejšího pracovního tempa, než ze kterého jsme odjeli. "Je důležité se svými čerstvě nabranými silami nakládat rozumně, abychom je hned znovu nevyčerpali," upozorňuje psycholožka Barbora Kutá a v galerii radí, jak předejít splínu po návratu z dovolené: "Mějte na paměti, že nemusíte pracovat za dva a volné dny si odčinit," říká.
Obezita je celosvětově na vzestupu. Jen v Česku jí trpí téměř dvě třetiny dospělé populace, u dětí se její výskyt odhaduje mezi 10 až 15 procenty. Jaký typ obezity s sebou přináší nejrizikovější zdravotní komplikace? A v čem spočívá základní léčba tohoto chronického onemocnění? Podívejte se na osmý díl druhé série videopořadu První příznaky.
Děti v Česku se potýkají s nadváhou nejvíc na světě, varuje Světová zdravotnická organizace. Část z nich se hýbe jen díky povinnému tělocviku ve škole. Jenže sami učitelé často neví, jak děti ke sportu motivovat, aby je bavil. Školy v Praze 6 zkoušejí jinou cestu než měření výkonů a známkování. Do hodin zvou trenéry, kteří žáky ke sportům, ale třeba i k tanci vedou zábavnější formou.
Onemocněním ledvin trpí až deset procent české populace, častou příčinou je cukrovka druhého typu. Nefrolog Jiří Orság z olomoucké fakultní nemocnice popisuje, jak se chovat, aby riziko onemocnění bylo co nejnižší. Lidé by podle něj měli snížit množství soli a minerálek v jídelníčku, omezit konzumaci alkoholu a užívání volně přístupných léků.
Dnešní děti se výrazně zhoršily v pohybu a tělesné zdatnosti, jejich kondice navíc klesá s věkem. Ukazují to čerstvé výsledky velkého testování, které loni na podzim provedla Česká školní inspekce na základních a středních školách. Horší kondice ohrožuje zdravotní stav dětí, jejich imunitu i správné fungování mozku. V budoucnu to navíc bude znamenat větší zátěž pro zdravotnictví.
„Děti by měly mít 60 minut aktivního pohybu denně, ale splňuje to jen pětina z nich. Samy navíc vyhodnocují místo před školou jako nebezpečné, auta parkují na přechodech nebo se otáčejí na malém prostranství. Nevím, jestli chceme žít na velkém parkovišti,” říká Blanka Klimešová, jedna z organizátorek probíhající akce Pěšky do školy.
„Děti spí málo hlavně ve věku rané adolescence, tedy mezi 11. a 15. rokem. Z hlediska jejich přirozeného biorytmu potřebují spát trošku déle ráno. Nedostatek spánku může mít na řadu dětí negativní dopady a také vliv na jejich výkon ve škole,” říká Zdeněk Hamřík z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého. Ministr školství chce debatovat o posunutí začátku výuky z osmé na devátou ranní.
„Hodně jsem trénoval, změnil jídelníček a málo spal, před soutěží jsem se úplně třásl. Nedotočil jsem pak dvojité podskočené salto a spadl na hlavu,” líčí jeden z nejlepších tuzemských parkouristů Tomáš Zonyga, jak si před lety zlomil první krční obratel. Odmítá ale, že by byl parkour nebezpečným sportem.
Přesun od manuálních prací ke kancelářským může být často problémem pro lidské zdraví a zaměstnanci pracující u počítače by si měli dát pozor, jestli mají dostatek pohybu. Z nové studie kanadských vědců totiž vyplynulo, že čtyřicátníci a padesátníci, kteří tráví většinu dne vsedě, čelí výrazně vyššímu riziku mrtvice než lidé, kteří se naopak více věnují fyzickým aktivitám.
