Změnit obor po padesátce a uspět v IT? Pro Jana Kruckého to nebyl krizový plán, ale přirozený vývoj. Jeho příběh boří jeden z nejodolnějších mýtů českého trhu práce – že lidé nad padesát let jsou pomalí, drazí a obtížně zaměstnatelní. Demografie ale mluví jasně: bez starších pracovníků se české firmy neobejdou. Otázka nezní jestli, ale jak s nimi začít více počítat.
Na Nový rok 2026 zahynulo ve švýcarské Crans-Montaně čtyřicet lidí při požáru, který měl nenápadného viníka – prskavky. A jak víme, nešlo o výjimečný případ – například o rok dříve si podobná katastrofa v Mostě vyžádala sedm životů. Historie pekelných tragédií vzniklých v zábavních podnicích však sahá hluboko do minulosti a ukazuje, že se stále opakují ty samé chyby.
Britský důstojník s lukem proti nacistům. Finský odstřelovač, kterého nezastavila ani explozivní kulka. Nebo jednooký voják, jenž sám osvobodil město. Poznejte brutální i dojemné osudy skutečných hrdinů moderní historie, kteří v pekle bitev dokázali nemožné.
Mít takzvaně "shůry dáno" nemusí být vždycky jenom výhra. Pro lidi, kteří se pyšní vysokým IQ, to platí dvojnásob. Někteří dokázali svůj mimořádný intelekt řádně zpeněžit, jiné kvůli němu soudili nebo chtěli rovnou upálit. V galerii přinášíme životní osudy těch, kteří svým nadáním formovali vědecký pokrok lidstva napříč vědou, uměním nebo literaturou.
Když se před lety objevil na internetu záznam svatby Jiřího Káry, bavilo se Česko hláškami o "Durangách" a ztracených prstýncích. Nyní se tento virální fenomén vrací v nečekané podobě. Pražské hodinářství Helveti přetavilo kultovní hlášky do limitované edice hodinek a rozhodlo se s jejich pomocí podpořit ty, kteří stejně jako kdysi svatebčané balancují na okraji společnosti.
Vymyká se to kontrole, hodnotí letošní epidemii žloutenky typu A místopředseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula. Počty nakažených už podle něj vystoupaly nad 2,1 tisíce, 28 lidí zemřelo. Nejmladšímu bylo teprve 35 let. Dalším lidem museli lékaři transplantovat játra. Očkování, které mohlo nárůst případů zbrzdit, přitom pokulhává. S dodávkami vakcín jsou totiž už od léta problémy.
Desítky milionů červených krabů se pustily do každoroční migrace na australském Vánočním ostrově, kde se pravidelně vydávají množit do oceánu. A mnohem méně početná lidská populace ostrova jim při jejich cestě pomáhá hráběmi i fukary na listí.
Když se ocitnete v tropickém dusnu filipínské Manily, odzbrojí vás nejen vlhkost, ale intenzita života. A to především ve čtvrtích mimo byznysové centrum. Všude se něco děje. Auta troubí, lidé se tlačí v uličkách, vůně jídla se ve slumu mísí s pachy potu a špíny - a nad tím vším se v dálce blyští mrakodrapy. Vítejte v nejhustěji osídleném městě na Zemi.
Myslíte si, že psychopati jsou jen kriminálníci z filmů? Možná vás překvapí, že psychopatické rysy se v určité míře mohou objevit i u psychicky zdravých lidí – třeba právě u vás. Moderátor Spencer Matthews se proto rozhodl podstoupit psychologický experiment a zjistit, zda sám nevykazuje známky psychopatie - a jeho výsledky se diváci dozví v televizi. Ostatní si mohou udělat snadný online test.
Fotogalerie ke knize "Na okraji domov můj", kterou nyní vydává nakladatelství Labyrint, přináší vizuální příběh sedmi rodin, jež se rozhodly opustit město a začít nový život na českém venkově. Autoři Lukáš Pumpr a Petr Polák je provázeli celých šest let, během nichž zachytili nejen proměnu samotných rodin, ale i měnící se tvář vesnice a každodenní realitu života mimo městský ruch.
Že komáři neměli ani kapku vína, víme z lidové písničky. A ačkoli už je po komáří sezoně, teď se jasně ukazuje, že nejde jen o nepodloženou spekulaci. Nová vědecká studie naznačuje, že víno komárům opravdu moc nevoní. Zato pivo a trocha vášně? To je jiná liga.
Kolumbijští vědci objevili dosud neznámou linii lidského rodu. K objevu došli sekvenováním DNA pradávných ostatků nalezených na archeologickém nalezišti nedaleko Bogoty, napsala agentura Reuters.
Už vás unavuje noční život plný neznámých hitů, TikTok tanečků a lidí, kteří by klidně mohli být vaši mladší sourozenci? Nejste sami. Nový globální trend přináší naději všem starším 30 let, kteří se stále chtějí bavit – a mění i způsob zábavy. Vítejte ve světě 30+ rave klubů – míst, kde se konečně potkává hudba, tanec a zdravý spánek.
Experiment amerického vědce Johna B. Calhouna odhaluje děsivé důsledky přelidnění. V uzavřeném prostoru sledoval myší společenství, které prošlo dramatickým sociálním rozpadem, přestože obyvatelé žili v absolutním bezpečí a všeobecné hojnosti jídla a pití. Vědci na základě tohoto experimentu zkoumali i chování lidí. V lecčem se symptomy myších společenství podobají těm dnešní lidské společnosti.
Říká se, že strach má mnoho podob. Některé strachy jsou zcela iracionální, jiné zase plynou z traumatizujících zkušeností. Z toho se pak mohou vyvinout úzkostné poruchy, nad kterými můžeme na první pohled kroutit hlavou. Podívejte se na neobvyklé fobie, kterými lidé mohou trpět.
Příroda je nekonečně kreativní. Tak jako na světě nejsou dva lidé se stejnými otisky prstů, většina nepříbuzných obyvatel planety má také nezaměnitelné rysy ve tváři. Tedy téměř většina. Někdy se totiž zdá, že přírodě nápady došly a rozhodla se s odstupem několika stovek let původní šablonu zopakovat. Podívejte se na lidi, kteří byli překvapeni, jak moc se podobají některým uměleckým dílům.
Fotky zvěčňují důležité okamžiky. A stejně jako život sám je plný nečekaných chvil, tak i focení ve správný moment dodá původnímu snímku úplně jiný, často humorný či bizarní význam. Podívejte se na fotografie, které vás na první pohled určitě zmatou.
Fotograf Martin Wágner propadl kouzlu starých a zapomenutých negativů, které jsou úžasným svědectvím naší historie, ale přesto by možná skončily odhozeny na skládce nebo zapomenuty. Sbírá je a zveřejňuje ve stále populárnější facebookové skupině "Negativy z popelnice".
Slepec, který bezpečně jezdí na kole. Muž, který mohl "vidět" hudbu, "chutnat" slova nebo "cítit" barvy, nebo žena, jež svým čichem rozpozná, že někdo onemocní Parkinsonovou chorobou. Příběhy lidí se superschopnostmi fascinují a potvrzují, že lidské tělo i mysl mají často mnohem větší možnosti, než si dokážeme představit.
Dvacet let jezdí do nebezpečných míst, kterým se ostatní vyhýbají. Dokumentaristka Jarmila Štuková se považuje spíš za humanitární fotografku než za válečnou reportérku a od ostatních kolegů v oboru ji odlišuje, že do konfliktních zón jezdí kromě focení i pomáhat. V rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že ji to pomáhá srovnávat se s hrůzou a násilím, kterému denně čelí. "Je to pro mě pokání," dodává.
