Zazpívejte si! V hrdle máme lék, který posiluje imunitu, odbourává stres a umí i další zázraky

Představte si lék, který je zcela zdarma, nemá žádné negativní vedlejší účinky, je okamžitě dostupný a prokazatelně posiluje imunitu, tlumí bolest a zpomaluje stárnutí mozku. Tento „zázrak“ přitom lidstvo provází od nepaměti. Není to žádná nová molekula z laboratoří farmaceutických gigantů, ale pouhé mechanické vlnění vytvářené našimi hlasivkami – zpěv.

Díky vědeckému výzkumu víme, že když zpíváme – ať už v zaplněné koncertní síni, nebo falešně ve sprše –, uvádíme do pohybu komplexní kaskádu biochemických procesů, které doslova opravují naše tělo.

Jedním z nejpřesvědčivějších důkazů o fyzickém dopadu zpěvu je studie vědců z Univerzity Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu, publikovaná v časopise Journal of Behavioral Medicine.

Výzkumníci analyzovali krev profesionálních sboristů před hodinovým nácvikem Mozartova Requiem a po něm. Jak se ukázalo, koncentrace imunoglobulinu A – protilátky, která chrání sliznice a bojuje proti infekcím horních cest dýchacích – se po zpěvu dramaticky zvýšila. Zajímavé je, že když sboristé hudbu pouze pasivně poslouchali, na imunitu to vliv nemělo – ale snížila se jim hladina stresového hormonu kortizolu. Poslech hudby je tedy relaxační, ale zpěv samotný navíc posiluje imunitu.

Existují pro to různá vysvětlení. Z biologického hlediska se předpokládá, že zpěv aktivuje bloudivý nerv, tedy nejdelší nerv těla propojující mozek s klíčovými orgány, který je přímo spojen s hlasivkami a svaly v zadní části hrdla. Dlouhé a kontrolované výdechy při zpěvu také uvolňují endorfiny spojené s pocitem radosti a pohody. Zpěv též aktivuje širokou síť neuronů na obou stranách našeho mozku, což vyvolává aktivitu v oblastech, které se zabývají jazykem, pohybem a emocemi. V kombinaci s tím, jak se při zpěvu soustředíme na dýchání, to z téhle aktivity dělá velmi účinný prostředek k uvolnění stresu.

Srdce bijí stejně

Není divu, že se lidé po zpěvu cítí klidnější a šťastnější. Tento efekt je ještě silnější, když lidé zpívají skupinově. Členové sborů často popisují pocit emocionálního uvolnění a zlepšení nálady po zkouškách, bez ohledu na hudební styl nebo úroveň dovedností.

Výzkum dokonce ukázal, že zpěv v kolektivu dokáže sblížit cizí lidi mnohem rychleji než jakákoliv jiná kreativní činnost (třeba psaní nebo malování). Vytváří se při něm totiž pocit sounáležitosti, který byl pro naše předky otázkou přežití. Může za to oxytocin, často přezdívaný „hormon lásky“, který je klíčem k sociální vazbě a důvěře. Právě tenhle hormon náš mozek při zpěvu vyplavuje.

Při sborovém zpěvu navíc dochází ještě k jednomu fascinujícímu úkazu – srdce zpěváků bijí v jednom rytmu. Zjistili to vědci z University of Gothenburg ve Švédsku, když si všimli, že u zpěváků ve sboru postupně dochází k synchronizaci srdečního tepu. Může za to melodická struktura písní a nutnost nadechovat se v určitých intervalech, které v podstatě diktují srdci jeho rytmus. Tento jev má podobný účinek jako jóga nebo hluboká meditace. Synchronizované dýchání snižuje krevní tlak a zlepšuje variabilitu srdečního tepu, což je klíčový ukazatel kardiovaskulárního zdraví a schopnosti těla zvládat stres.

Aby toho nebylo málo, zpěv má navíc úžasnou schopnost zmírňovat bolest. Endorfiny uvolňované během zpívání působí doslova jako přírodní léky proti bolesti, zatímco soustředěné dýchání a rytmická struktura mohou odvádět pozornost mozku od nepříjemných pocitů. V lékařském prostředí se proto zpěv a muzikoterapie používají k pomoci pacientům, kteří se vyrovnávají s chronickou bolestí či pooperačním zotavením.

Mezi těmi, kteří podle výzkumů těží ze zpěvu nejvíce, jsou lidé s chronickými respiračními onemocněními. Zpěv tyto nemoci sice nevyléčí, ale může sloužit jako účinný holistický přístup, který doplňuje konvenční léčbu. Dokládá to například výzkum Keira Philipa, který přednáší respirační medicínu na Imperial College London. Jedna z jeho nejvýznamnějších studií zahrnovala dýchací program, který byl vyvinut ve spolupráci s profesionálními zpěváky v Anglické národní opeře. Když tento program začali využívat pacienti s dlouhodobým covidem-19, tak se již za šest týdnů zlepšila kvalita jejich života a zmírnily některé aspekty jejich dýchacích potíží.

Snad nejpozoruhodnějším přínosem zpěvu je to, že zřejmě pomáhá mozku zotavit se z poškození. Napříč světem vědci studují, jaký účinek má zpěv na osoby, které přežily rakovinu nebo mozkovou mrtvici, pro lidi s Parkinsonovou chorobou a demencí a pro jejich pečovatele. Z těchto pozorování vyplývá, že zpívání například zlepšuje schopnost pacientů s Parkinsonovou chorobou artikulovat, což je něco, s čím se v průběhu nemoci potýkají. Pozitivní vliv zpěvu na rekonvalescenci po těžkém poranění mozku ilustruje ostatně i příběh bývalé americké kongresmanky Gabrielle Giffordsové, která přežila střelbu do hlavy při pokusu o atentát v roce 2011. V průběhu mnoha let se Giffordsová znovu naučila chodit, mluvit, číst a psát, přičemž terapeuti využívali písně z jejího dětství, aby jí pomohli znovu získat verbální plynulost.

Vědci použili podobné přístupy, aby pomohli lidem po mozkové mrtvici znovu získat řeč, protože zpěv může poskytnout hodiny a hodiny opakování potřebného k podpoře nové konektivity mezi oběma hemisférami mozku, která je často poškozena akutní mozkovou mrtvicí. Zpěv také podle všeho zvyšuje neuroplasticitu mozku, což mu umožňuje vytvořit nové neurologické sítě.

Odolná hudební paměť

Jak hluboce je zpěv vrytý do našeho mozku, dokládá i příběh, který kdysi autorovi tohoto textu vyprávěla Jaroslava Jůzová, spoluzakladatelka sítě zařízení Alzheimercentrum. Vzpomínala na pacientku, která byla již v poslední fázi Alzheimerovy choroby, kdy nevnímala a nekomunikovala. „Jednou jsem ji sledovala v kroužku dalších pacientů, kteří zpívali písničku Skákal pes. Seděla tam zapolohovaná do křesla a cumlala si palec. Najednou ho vyndala z pusy a zazpívala refrén písničky. Pak si ten palec zase vrazila do pusy a nezúčastněně hleděla do dálky.“

Není divu, že právě v gerontologii se zpěv stává revolučním nástrojem. Studie z Harvardu a mnoha dalších institucí potvrzují, že hudební paměť je jednou z nejodolnějších částí naší mysli. Pacienti s pokročilou Alzheimerovou chorobou, kteří již nejsou schopni verbální komunikace, si často dokážou bezchybně vybavit texty písní ze svého mládí. Děje se tak díky tomu, že zpěv aktivuje obrovské množství mozkových center naráz. Zatímco levá hemisféra zpracovává text a rytmus, pravá hemisféra se zase stará o melodii a emoce. Motorická kůra pak ovládá dýchání a svaly hlasového ústrojí. Tento „celomozkový trénink“ vytváří nové neurální cesty a doslova posiluje kognitivní schopnosti. Výzkum publikovaný v Journal of Alzheimer’s Disease ostatně uvádí, že pravidelné zpívání zlepšuje náladu, orientaci a krátkodobou paměť u seniorů mnohem účinněji než pouhý poslech hudby.

Podle několika výzkumů má zpěv na naše tělo podobně pozitivní dopady, jako kdybychom šli sportovat. Jak naznačila jedna studie, zpěv, spolu s různými hlasovými cvičeními, která používají trénovaní zpěváci ke zdokonalení tónu a rytmu, je pro srdce a plíce srovnatelnou zátěží jako chůze mírným tempem na běžeckém pásu.

S tím, jak objevujeme mechanismy, kterými zpívání pomáhá našemu zdraví, vyvstává ale i otázka, proč tyto pozitivní přínosy existují. Podle některých antropologů jsou za tím hluboce zakořeněné důvody. Domnívají se, že naši hominidní předkové zpívali ještě předtím, než se naučili mluvit, a pomocí vokálních projevů napodobovali zvuky přírody. To mohlo hrát klíčovou roli ve vývoji komplexní sociální dynamiky a rituálů.

Řiďte se tedy příkladem našich předků a nestyďte se občas si zabroukat ve sprše. Není důležité, že nemáte hlas jako operní hvězda. Vašemu tělu je jedno, jestli udržíte čisté C. Důležitý je fyzický akt tvorby zvuku, hluboký nádech a vibrace, které se šíří vaší hrudní kostí. Zpěv je evoluční dar, který nám pomáhá zůstat zdravými, propojenými s ostatními a – co je nejdůležitější – lidskými.