Dobrý kauf, nebo past na hejla? Passat z německého autobazaru jde v Česku na STK

Arogantní prodejci nabízející auta se skrytými vadami. Asi tak by se daly stručně shrnout nejčastější stížnosti na autobazar Dat Autohus, které si lze přečíst na Googlu. Sem tam se zde objeví i spokojený zákazník, ale ten je na první pohled jaksi v menšině. Průměrné hodnocení 3,3 hvězdy by třeba u hotelu znamenalo zatuchlé ručníky a proleželé matrace. Ale co takové hodnocení znamená u největšího autobazaru v Německu?

Rozporuplné recenze nás od jeho návštěvy kupodivu neodradily. Ba co víc, k našemu vlastnímu překvapení jsme tady dokonce koupili auto: tmavošedý Passat s motorem 2.0 TDI a manuální převodovkou za 12 650 eur. Náš Volkswagen byl v provozu od června 2021 a najel 191 tisíc kilometrů. Více o samotném nákupu se dočtete ZDE a ZDE.

Související

27 fotografiíProhlédnout si 27 fotografií

Největší německý autobazar na vlastní kůži: Jak jsme dopadli při koupi jetého Passatu

Jak Passat funguje, jsme si mohli vyzkoušet jen v rámci areálu bazaru jízdou krokem mezi řadami aut. Autohus sice nabízí možnost nechat vyhlédnutý vůz prohlédnout techniky z Dekry, jenže tato služba stojí 249 eur a platí se i v případě, že si jej nakonec nekoupíte.

Rozhodli jsme se proto, že si auto zhodnotíme sami. Spolehli jsme se při tom na indicie, z nichž jsme usoudili, že by nám velký průšvih hrozit neměl: Loni v létě byl Passat na pravidelné servisní prohlídce ve značkovém servisu a měl také ještě půl roku platnou STK. K tomu byl k dispozici popis vizuální prohlídky, který konstatoval, že karoserie nebyla dodatečně lakovaná. Tento protokol vystavený Dekrou dává Autohus ke každému prodávanému vozu automaticky zdarma.

Na zvedáku jsme ovšem Passata neměli, a jak vypadá jeho podvozek po najetí docela velké porce kilometrů, zatím netušíme. Ještě než půjdeme na STK, necháváme jej zhodnotit zkušeným odborníkem: Vyrážíme do dílen Retro auto muzea ve Strnadicích, kam obvykle vozíme na prohlídku auta z českých bazarů. Německá ojetina tu má dneska premiéru.

Největší strašák jsou dnes emise

Volkswagen míří vzhůru ke stropu dílny a zkušený automechanik Libor Kucharski nejprve sahá prstem do výfuku. „Když je černý, nejsou v pořádku emise,“ konstatuje s tím, že moderní diesely plnící normu Euro 6 by jej špinavý od sazí mít rozhodně neměly.

Ústí výfuku našeho Passatu je ovšem čisté tak, jako by ho tam právě někdo namontoval. Což může být pro ty, kteří ještě pamatují oblaka dýmu za nákladní Avií, docela překvapivá informace.

Související

23 fotografiíProhlédnout si 23 fotografií

Zpátky v největším německém autobazaru: Prodejce nás napíná, zvládne Passat 600 km?

Jenže v době, kdy se kvůli čistotě emisí vstřikuje do potrubí močovina, přestávají některé zažité představy o špinavém dieselu platit. Není to ovšem zadarmo. „Čím novější auto, tím dražší problém. Protože emisní systémy jsou s každou nově uváděnou normou komplikovanější a řešení případných závad nákladnější,“ vysvětluje Kucharski.

Emise tedy v tuto chvíli vypadají nadějně, ale co zbytek? „Manžety na poloosách jsou nové, ty někdo měnil nedávno. Stejně jako tyčky řízení,“ říká automechanik a bere do ruky montážní páku, aby změřil vůle na nápravě.

„Tady nic nenajdu, to auto zjevně jezdilo po dobrých silnicích. Tipnul bych si, že většina z těch kilometrů pochází z dálnice,“ říká Kucharski. Po konstatování, že podvozek „ještě nestačil ani oreznout“ se přesouváme ke kontrole brzd.

„Zadní kotouče ještě něco vydrží, ale přední brzdové destičky bude potřeba v dohledné době vyměnit.“ Kucharski si všímá i dobrého stavu značkových pneumatik, takové se podle něj na autech z českých bazarů moc často nevyskytují.

V servisní historii Passatu nenacházíme žádný záznam o výměně rozvodů. „Jasně, rozvody jsou předepsané v 210 tisících, takže je ještě nikdo nedělal. Je na ně ještě čas, ale interval bych určitě dodržel.“

Kucharski zároveň upozorňuje na použití Long Life oleje, který firemní vozy upřednostňují, protože mohou na výměnu jezdit do servisu jen jednou za dva roky. „Přikláněl bych se k ročnímu intervalu, motoru to jen prospěje,“ míní.

Na STK tedy míříme bez obav a výsledek nás moc nepřekvapí: auto prochází bez jediné závady. Protože jsme v Autohusu odmítli dát 120 eur za COC list, musíme dělat nikoliv evidenční, ale takzvanou „dovozovou technickou“. Ta je o něco dražší, ale zase ne o tolik, aby se pořízení COC listu vyplatilo.

Dovozová technická? Jak kdy

Na internetu lze najít informaci, že u dovezených aut starších čtyř let je kompletní dovozová technická prohlídka nutná bez ohledu na to, zda je k autu COC list k dispozici, či nikoliv. A od technika na STK se dozvídáme, že je to případ od případu: na některých městských úřadech kompletní technickou chtějí, na jiných ne.

Je tedy dobré se dopředu přímo na místě informovat, případně dovozovou technickou pro jistotu nechat rovnou udělat. K úspěšnému přihlášení auta z Německa je třeba předložit také původní doklady k vozu, konkrétně Fahrzeugbrief 1 a 2. Oba díly si na oddělení evidence vozidel nechají, kdo je chce mít pro pozdější doložení historie, měl by si před návštěvou úřadu pořídit kopii.

S nákupem ojetého Passatu v největším německém autobazaru jsme tedy nakonec udělali dobrou zkušenost. Ukázalo se, že nákupu firemního auta s relativně vysokým nájezdem kilometrů se není třeba bát, když má doloženou servisní historii. A že v Německu stále mají ojetiny, pro které se vyplatí zajet.