


Toyota před několika týdny omladila svůj užitkový model Hiace, který se vyrábí od roku 2004. Dlouhověkost auta nabízeného v Japonsku leckoho překvapila, v automobilovém světě ale vlastně není ničím neobvyklým. Dokonce jsme našli hned několik výrazně starších modelů, které se pořád vyrábějí. A často v téměř nezměněné podobě. Na výběr „automobilových dinosaurů“, se podívejte do galerie.

Pod jménem Hiace se různě po světě nabízí řada lehkých užitkových modelů japonské Toyoty. A protože dodávky, respektive z nich odvozené osobní verze, mají mnohem delší život než běžná osobní auta, může se v Japonsku nadále prodávat Hiace původně z roku 2004. Jedná se o pátou generaci tohoto modelu, přičemž zájemce dostane možnost volit z několika karosářských verzí a dokonce i pohonu všech kol. Auto dostalo nedávno rozsáhlou modernizaci s novým interiérem nebo větším množstvím bezpečnostních prvků. Mazda nabízí pod jménem Bongo Brawny v Japonsku vlastní verzi tohoto automobilu.

Pod jménem Hiace se různě po světě nabízí řada lehkých užitkových modelů japonské Toyoty. A protože dodávky, respektive z nich odvozené osobní verze, mají mnohem delší život než běžná osobní auta, může se v Japonsku nadále prodávat Hiace původně z roku 2004. Jedná se o pátou generaci tohoto modelu, přičemž zájemce dostane možnost volit z několika karosářských verzí a dokonce i pohonu všech kol. Auto dostalo nedávno rozsáhlou modernizaci s novým interiérem nebo větším množstvím bezpečnostních prvků. Mazda nabízí pod jménem Bongo Brawny v Japonsku vlastní verzi tohoto automobilu.

Pamatujete si ještě na Mitsubishi Colt z počátku milénia? Evropská verze se vyráběla v Nizozemsku, sdílela platformu se Smartem ForFour a velký prodejní úspěch nezaznamenala. Tak přesně pohrobek tohoto auta, v Japonsku představeného už v roce 2002, se nadále vyrábí. Jmenuje se Colt Plus, je to vlastně Colt s karoserií kombi (prapůvodně toto auto ukázalo Mitsubishi už v roce 2007) a prodává se na Tchaj-wanu.

Dodávky mají delší život než osobní auta, což dokazuje i Mitsubishi Colt L300, které mělo původně premiéru už v roce 1979. Dodnes se po několika modernizacích vyrábí na Filipínách a Indonésii jako valník nebo šasi, přičemž naftový motor pod sedadlem řidič dnes plní normu Euro 4.

Zatímco v Indonésii mají druhou generaci malé dodávky, na Tchaj-wanu stále vyrábějí nástupce, který měl premiéru v roce 1986. I v tomto případě auto prošlo za 40 let řadou faceliftů, nabízí se kromě valníku i v osmimístné osobní variantě.


Podobným nezmarem jako malé dodávky Mitsubishi je i Suzuki Carry, v tomto případě konkrétně osmé generace, která měla premiéru v roce 1985 a o šest let později ji do své nabídky adaptovalo jihokorejské Daewoo, tedy dnes Chevrolet. V některých méně náročných koutech světa, například vybraných afrických zemích, se totiž Suzuki nadále prodává jako nové, a to hned v několika různých karosářských verzích. Dokonce dostalo někde i facelift a jméno Super Carry. Chevrolet pak svou verzi pod jménem Damas, respektive Labo ve formě valníku, vyrábí v Uzbekistánu. Levné a praktické auto je v těchto koutech světa nadále žádané.

Jméno íránské automobilky Pars Khodro patřící pod větší koncern Saipa nejspíše většině nic moc neřekne. Stejně tak jméno jejího malého sedanu Noa či pohled na poměrně excentricky tvarovanou karoserii. Ve skutečnosti je to však Dacia Logan první generace, která se v Íránu donedávna vyráběla jako Renault Tondar 90. Toto je její omlazená verze, která měla premiéru teprve nedávno. A když je řeč o prvním Loganu, vzpomenout musíme i Ladu Largus, což je pro změnu nadále vyráběný Logan MCV. Teď už i s elektrickým pohonem.

Mezi bestsellery se na íránském trhu i dnes řadí na první pohled obstarožní peugeoty. Zatímco 405 se v různých podobách již nevyrábí, ačkoliv části jeho techniky nadále používá třeba pick-up Arisun, původní 206 si žije v Persii svůj vlastní život. Jmenuje se tam 207i, protože vzhledově připomíná svého nástupce (podobně jako v Evropě svého času 206+), nicméně technicky vychází právě z 206. Vyrábí ho jedna z největších lokálních automobilek Iran Khodro a především, techniku 206 využívá i pro „své“ vlastní modely jako sedan Runna+.

Kia Pride se začala jako derivát Fordu Festiva vyrábět už na konci 80. let. V roce 1993 odstartovala licenční produkce v Íránu pod značkou Saipa, a od té doby se různé verze tohoto malého auta řadí k bestsellerům tamního trhu. Za více než tři dekády vznikaly hatchbacky, sedany, kombíky i liftbacky, aktuálně se prodává už jen pick-up s označením 151. Ovšem původní technika Pridu žije svůj život dál v mnoha moderněji tvarovaných modelech Saipy. Dodnes je to jedno z nejběžnějších aut v Íránu.

Jedním z rekordních „Metuzalémů“ je opět v Íránu vyráběný Zamyad Z24. Pick-up vychází z Nissanu Junior, jehož výroba odstartovala už v roce 1970. Ve stejném roce se začalo vyrábět i íránské dvojče. Jenomže zatímco Nissan skončil v roce 1982, Zamyad se dělá dodnes. Pod kapotou se mimochodem objevuje čínský turbodiesel.

Užitková auta mají trochu jiný životní cyklus než osobní modely, to ostatně dokazuje více aut v této galerii. Tata Winger je však přesto svým způsobem zvláštní. Základem je první generace Renaultu Trafic, která měla premiéru v roce 1980 a dostala dva facelifty v letech 1989 a 1994. Výroba skončila v roce 2001, jenže v roce 2007 přišla Tata a Trafic ve verzi z roku 1994 vstal z mrtvých pod jménem Winger. Nejprve se design od francouzského originálu tolik nelišil, před několika lety ale auto dostalo výrazný facelift, který jej alespoň zvenku přiblížil moderní produkci. Winger se nabízí jako minibus v různých velikostech, případně i jako sanitka. Pod kapotou jsou motory z vlastního vývoje indické automobilky

Vzpomenete si ještě na předchůdce Sprinteru, Mercedes-Benz TN? Vyráběl se od roku 1977 a ve velmi upravené podobě vlastně existuje dodnes. V Indii se jeho pohrobek prodává jako Force Traveller. Poprvé se ještě jako Tempo Traveller auto ukázalo už v roce 1987, současná podoba se širší karoserií je ve výrobě od roku 2012. Existují klasické dodávky, ale i osobní verze, různě velké školní autobusy nebo ambulance. Na výběr jsou různé velikosti Travelleru, pod jehož kapotou je naftový motor odvozený od staršího dieselu Mercedes-Benz.

Skoro stejně starý jako u Travelleru je i základ čínského Iveca s označením New Turbo Daily. Vychází totiž z italské dodávky původně představené už v roce 1978. V Číně se licenčně začala dělat zmodernizovaná varianta v roce 1991 a vyrábí se dodnes pod hlavičkou společného podniku Iveco a Nanjing Auto s označením Naveco. Od té doby auto prošlo celou řadou modernizací, v detailech ale původní hranatou dodávku poznáte. Kromě skříňové verze se prodávají i minibus a podvozek určený pro nástavby. Pod kapotou je 2,5litrový turbodiesel, v kabině třeba dotykový multimediální systém. Naveco mimochodem stále vyrábí i druhou generaci Iveca Daily z roku 1999.

Podle oficiálních stránek čínské automobilky JMC už skončila výroba skutečně letitého modelu Teshun, který vycházel z druhé generace Fordu Transit z poloviny 80. let. Starší Transit ale v nabídce JMC zůstává, jen se jmenuje Fushun a vychází z třetí generace vozu z roku 2000. JMC je totiž čínským partnerem modrého oválu a dlouho pro něj Fushun dělalo jako Ford Transit Pro. Až teprve před několika lety jej přidala pod vlastní značku. Fushun se nabízí v několika velikostech s dvoulitrovým turbodieselem a manuální nebo automatickou převodovkou.

Čínský trh je vůbec schopný absorbovat evropským pohledem poměrně široké množství dávno vysloužilých modelů. Třeba druhá generace Nissanu Pick-up z roku 1997 dala vzniknout Dongfengu Rich, který měl premiéru už v roce 1999. Dongfeng je čínský partner Nissanu, odtud tedy tato licence pochází. Dodnes je v nabídce široká paleta různých benzinových i naftových motorů s pohonem zadních i všech kol. A protože je Dongfeng partnerem také Peugeotu a Citroënu, vznikl na základě modelu Rich Peugeot Pick-up určený především pro některé africké země. Mezi lety 2017 až 2021 se tak v podstatě prodával starý Nissan jako nový Peugeot.


Letos mohou první partnery a berlinga dostat v Česku veteránské SPZ, v Argentině přitom pořád sjíždějí z výrobních pásů. Pravda, u obou francouzských aut jde o provedení po modernizaci v roce 2002 během let ještě dále vizuálně vylepšené, nicméně základ zůstává z poloviny 90. let. Citroën i Peugeot dělají výhradně dodávky a výhradně s naftovou šestnáctistovkou HDi.


Staré dodávky ale „nefrčí“ jen na trzích v Asii nebo Latinské Americe. Svého automobilového dědečka má i USA, kde Chevrolet od roku 1996 vyrábí dodávku Express, respektive GMC odvozený model Savana. Za tři dekády se příliš nezměnil design, ale proměnily se motory. Momentálně jsou na výběr 4,3litrový šestiválec nebo 6,6litrový osmiválec. Benzinové, samozřejmě. Volit lze kromě klasické dodávky i osobní verzi, případně variantu určenou pro nástavby.


Toyotou jsme začali, Toyotou i skončíme. Ještě větším „dědečkem“ než Hiace z roku 2004 je totiž o dvě dekády starší Land Cruiser řady 70, který dnes plní na mnoha trzích roli utilitární verze slavného off-roadu. Prostřednictvím individuálního dovozu se auto dostává i do Česka, jako jediné z celé galerie. Na japonském trhu se relativně nedávno omlazený model prodává s 2,8litrovým turbodieselem a samozřejmě pohonem všech kol, ale třeba na Blízkém východě auto koupíte s benzinovým čtyřlitrovým šestiválcem. Taktéž se různí nabídka karosářských verzí.












Když sleduje zimní olympijské hry, vzpomínky ožívají. Nejinak je tomu i letos. Běžkyně na lyžích Květa Pecková-Jeriová si ze závodů pod pěti kruhy přivezla tři medaile. V roce 1980 v Lake Placid skončila v závodě na 5 kilometrů třetí, stejně jako o čtyři roky později. V Sarajevu přidala ještě stříbro ve štafetě.



Ve stovkách měst a obcí v Česku se dnes lidé scházejí na shromážděních na podporu prezidenta Petra Pavla. Akce inicioval spolek Milion chvilek. Navážou na demonstraci z 1. února na pražském Staroměstském a Václavském náměstí. Shromáždění se konají od 16:00. Podle Milionu chvilek se k akci přihlásilo přes 400 obcí.



Německo prodlouží kontroly na hranicích se svými sousedy o dalšího půl roku. Bulvárnímu listu Bild to v pondělí řekl ministr vnitra Alexander Dobrindt. O svém rozhodnutí už informoval Evropskou komisi. Původně byly kontroly nahlášené do 15. března, s jejich prodloužením se ale počítalo.





