


Mobiliář státního zámku Hrubý Rohozec v Turnově náleží Johanně Kamerlanderové, dědičce rodu Walderode. Rozhodl o tom dnes okresní soud v Semilech.

Verdikt není zatím pravomocný. Národní památkový ústav (NPÚ) se ale odvolávat nebude, řekla regionální mluvčí NPÚ Lucie Bidlasová. Podle ní očekávají, že se s dědičkou rodu dohodnou.
"Vzhledem k tomu, že pro NPÚ je naprosto klíčová a zásadní záchrana a ochrana památek, bylo i v kontextu velkorysého příslibu paní doktorky Kammerlander o věnování objektu – a mobiliáře - státu rozhodnuto, že NPÚ nebude dále pokračovat v soudním sporu a bude plně akceptovat vynesený rozsudek," řekla Bidlasová.
S ohledem na rozsah této restituční kauzy se dnes soud zabýval jen mobiliářem zámku. O budově, která je národní kulturní památkou, nerozhodoval. Vdova po Karlovi des Fours Walderode by měla získat zhruba 5000 položek, konkrétně nábytek, obrazy, zbraně či svícny.
Právní zástupce Kammerlanderové, Roman Heyduk, byl s rozhodnutím soudu spokojený. "Rozsudek se v zásadě dal očekávat, poněvadž soudce už předeslal, že považuje nárok za odůvodněný. A pochopitelně po takřka 34 letech, co se ta věc vleče, alespoň jedna část je skončena," řekl Heyduk novinářům.
Zároveň uvedl, že se Kammerlanderová nechystá s vybavením zámku nijak nakládat. "Zatím to není pravomocné, ale nebude se na stavu současném nic měnit. Sbírky zůstanou v zámku a zámek zůstane v Turnově," řekl Heyduk. Potvrdil také, že dědička rodu uvažuje, že v případě soudního vítězství zámek daruje státu. "Velmi vážně o tom uvažuje, že vzhledem k tomu, že do zámku bylo hodně investováno Českou republikou, že tento zámek České republice věnuje," řekl. Sbírky by si ale podle něj chtěla ponechat ve svém vlastnictví. "Sbírky by zůstaly v zámku, ale ve vlastnictví paní Kammerlanderové na základě dohody o zápůjčce," dodal Heyduk.
Vydání vybavení zámku je součástí rozsáhlé restituční kauzy, která trvá tři dekády. Šlechtický rod usiluje o vrácení majetku od roku 1992, dosud většinou neúspěšně. Ve sporu rodu jde kromě zámku, který je národní kulturní památkou, také o lesy a pozemky na Semilsku, Jablonecku a Liberecku. Získal zatím čtvrt hektaru obecního lesa u Žďárku na Liberecku.
Šlechtickému rodu zámek a panství v Turnově a okolí zabavil stát po druhé světové válce na základě Benešových dekretů, kdy Walderode byl považován za Němce. V roce 1947 mu úřady československé státní občanství vrátily, po emigraci po komunistickém převratu v únoru 1948 znovu odňaly a zpět ho získal až po změně režimu v roce 1992. Následně zažádal o navrácení miliardového majetku, verdiktu se ale nedožil. Soudy roky řešily, zda je jeho nárok oprávněný. Teprve předloni zřejmě již definitivně rozhodl Ústavní soud, že je třeba vycházet z rozhodnutí úřadů o navrácení československého občanství z roku 1947. To znamená splnění základní podmínky pro vydání majetku.



Americký prezident Donald Trump po vlně kritiky smazal obrázek, na kterém byl vyobrazen jako Ježíš Kristus. Prý si myslel, že ho snímek zachycuje jako doktora, nikoli jako náboženskou postavu.



I když vládní koalice ANO, SPD a Motoristé sobě dlouhodobě avizovala, že přijde s návrhem na zrušení televizních a rozhlasových poplatků, přesto jejich úterní oznámení způsobilo pořádný rozruch. Bylo to zřejmé už ze samotné tiskové konference, kde zástupci koalice oznamovali svůj úmysl.



V Praze na Žižkově hoří střecha ubytovny, hasiči vyhlásili třetí ze čtyř stupňů požárního poplachu. Víc než 40 obyvatel z budovy evakuovali a zachránili i s pomocí žebříků. Novinářům to sdělili hasičští mluvčí Miroslav Řezáč a Vojtěch Rotschedl.



Babišova vláda přichází s historickou změnou financování veřejnoprávních médií, opozice varuje před jejich likvidací. Česká televize a Český rozhlas podle ministra kultury Oty Klempíře dostanou od příštího roku místo výnosu z poplatků peníze ze státního rozpočtu, celkem 7,8 miliardy korun. Ministr to oznámil na úterní tiskové konferenci.



„Kluci z Fideszu u mě bydleli, když přijeli v srpnu 1989 na demonstraci k výročí okupace omluvit se za maďarskou účast. Estébáci je tehdy sebrali a deportovali. A Viktora jsem pak samozřejmě vídával, když jsme po revoluci začali jezdit do Budapešti... Až do války na Ukrajině jsem ho hájil. Třeba s ilegální migrací měl pravdu a dneska je to běžný postoj,“ vzpomíná Saša Vondra na éru Viktora Orbána.