„Zkrat rodiče nevyloučíte.“ Tragédiím má předcházet komise pro výjimečná úmrtí dětí

„Vím, že už to malé život nevrátí, chtěla bych jí ale vzkázat: Holčičko moje, budu dělat vše pro to, aby se ti tvé spravedlnosti dostalo. Tím se třeba předejde dalším tragédiím bezbranných a nevinných dětí,“ jsou slova pěstounky malé dívky, kterou její biologický otec zabil před týdnem v pražském Braníku.

Dívka se do rodiny vrátila poté, co strávila rok a půl u zmíněné pěstounky. Jak popsal server CNN Prima News, otec se měl léčit na psychiatrii kvůli drogám a zvýšené agresivitě. Přesto mu byla dívka svěřena do péče, což skončilo tragédií. Ta v Česku opět rozvířila debatu o postavení pěstounů a biologických rodičů.

Související

"Poškozená má výhodu, že je retardovaná." České soudy přehlíží trauma ze znásilnění

Jde například o pěstounku Helenu, jejíž pravé jméno redakce zná a která má již rok a půl v dočasné péči nyní čtyřletého chlapce. „Když jsem ho dostala, byl neurotický, podvyživený, nemluvil, bál se. Nyní je z něj veselý hošík, asi jako ostatní děti jeho věku. Hrozí mu ale návrat k matce – alkoholičce a prostitutce. Ta se opakovaně pokouší přestat pít, a navíc si našla partnera, který je ‚čistý‘. Společně tedy ‚papírově‘ působí jako někdo, kdo by měl dostat šanci,“ popisuje Helena.

Pěstounka ovšem nevěří, že se chlapcova matka dokáže svých problémů plně zbavit, její dosavadní život podle ní radí k opatrnosti. „Úřady ale berou v potaz, že jako biologická matka má na dítě nárok, a navíc vykazuje momentálně snahu,“ říká. Helena tak dítě pravidelně vodí na setkání s matkou, kde dítě podle ní být nechce, a připravuje ho na návrat k ní. Jak dodává, pracovnice Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) jí říkají, že to chápou, ale nemají prý jinou možnost.

Na názor samotného dítěte se nesmí zapomínat

„Náš systém je nastaven tak, aby v centru zájmu byl zájem a bezpečí dítěte,“ říká Barbora Křižanová z Nadace J&T, která pomáhá rodinám s dětmi, které čelí nepřízni osudu. Všechny kroky by tak měly být vyhodnocovány s ohledem na dítě. Možnosti, jak si včas všimnout případných problémů, tedy existují. Záleží ale na konkrétním případu.

„Když to hodně přeženu, tak když rodiče pijí, v některé situaci to může být pro dítě významně rizikové, v jiných tolik ne,“ popisuje Křižanová. Pracovníci OSPOD tak provádějí takzvané vyhodnocování rizik, kde posuzují negativní faktory jako například závislosti, ale i faktory ochranné, třeba vztahovou vazbu či funkčnost širší rodiny.

Související

„Odmítám mantru o biologickém otci.“ Kvůli zabité holčičce chce Juchelka měnit zákon

„Řekněme, že například v nějakém strašném bydlení může být láska rodičů mnohem větší než v luxusním bydlení,“ nastiňuje Křižanová. Vše tak OSPOD vyhodnocuje individuálně a pro každé dítě by se měl vytvořit samostatný plán.

Důležité je pak brát v úvahu i názor samotného dítěte. „Hrozně se na to zapomíná. Nemá to být o nás bez nás,“ vysvětluje odbornice. Záleží ovšem také na věku dítěte.

„V každém případě mohou nastat i úplně extrémní situace, kdy je například přivolaná policie, ta přivolá sociálního pracovníka. Ten má v tu chvíli možnost oslovit soud a požádat ho o předběžné opatření,“ popisuje Křižanová. Dítě pak putuje k přechodným pěstounům. Nebo do ústavní péče, v uvedeném případě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, která jsou nejznámější pod názvem Klokánky.

„Ústavní péče by ze zákona měla být vždy až ta poslední volba, ale ne vždy se tak děje. Navíc je problém sehnat pěstouny například pro velké sourozenecké skupiny,“ doplňuje Křižanová.

O odebrání i vrácení dítěte do biologické rodiny rozhoduje soud na základě podkladů od OSPOD, odborných posudků a vyjádření zúčastněných stran. Ročně je takto odebráno zhruba 3000 dětí, důvodem je nejčastěji složitá socioekonomická situace rodiny.

Související

Emoční týrání kvůli vysvědčení? Děti za známky netrestejte, říká terapeut Zikmund

„Byť zákon neumožňuje odebrat dítě z bytových důvodů, v praxi se tak běžně děje, protože samozřejmě pokud bydlí na ulici v zimě, tak je to riziko ohrožení zdraví. Přesto by taková situace rozhodně neměla být důvodem pro odebrání dítěte, rodině by měla být poskytnuta pomoc s bydlením, ale chybí nám azylové domy, zákon o bydlení a další možnosti,“ přibližuje odbornice. Rozhodně tak nejde vždy o týrané děti. 

Zde do hry vstupují pěstouni. Buď dočasní, nebo dlouhodobí. „Dočasná pěstounská péče je přechodný institut, který dává systému čas na to vyřešit situaci dítěte dlouhodobě,“ shrnuje Křižanová. „Ideální varianta je, že se dítě vrací zpátky do bezpečného domova. A teď si jako nemysleme, že bude všechno fungovat perfektně. Ale jde o to, že dítě tam je v bezpečí a se svými blízkými, kteří k němu mají vztah,“ popisuje.

K dlouhodobé péči se poté přistupuje, když rodič nefunguje, ale pořád má ke svému potomkovi práva a dítě má právo s ním udržovat kontakt. Pokud má dojít k omezení práv, musí opět rozhodnout soud. Ovšem i v tomto případě pak může soud rozhodnout o návratu do biologické rodiny. 

Pokud se dítě do rodiny vrátí, úřady jej dále sledují a předání neprobíhá ze dne na den, ale postupně. Opět záleží případ případu. „Když budete mít fungující matku, která byla třeba na nějaké dlouhodobé operaci a dítě bylo u pěstouna, tak návrat dítěte domů bude pravděpodobně rychlejší, než když je to například matka po absolvování odvykací léčby,“ líčí odbornice. 

Smrt dívky už řeší i ministr Juchelka

Pěstouni mají takzvanou doprovázející organizaci, která jim například poskytuje poradenství. Pěstouni si berou dítě, které si něčím prošlo. Minimálně tím, že bylo odebrané od svých rodičů, což je samo o sobě velké trauma. 

Související

Facky, klečení u zdi, výhrůžky. Zástupce ombudsmana odhalil týrání dětí v ústavech

Pokud se dítě vrací, úřady vyhodnocují rizika. „Samozřejmě nevyloučíte, že nemůže dojít ke zkratu rodiče. Například rodič kouří marihuanu, je přátelský, ale pak si někde dá něco jiného a nastane zkrat,“ popisuje Křižanová.

Co podle ní nefunguje, je následné vyhodnocování podobných zkratů: „Jestli tam došlo k selhání člověka, nebo dochází k selhání systému. A pak hledat cesty, jak zajistit, aby se to nestávalo.“ 

Změnit by to měla takzvaná komise pro nevysvětlitelná úmrtí dětí, která funguje například ve Velké Británii a jež aktuálně vzniká i v Česku. „Pro její fungování je ale důležité, jaké bude mít kompetence a jak bude složena, mělo by jít opravdu o odborníky, psychology, sociální pracovníky, policisty, kteří mají zkušenost s trestnými činy páchanými na dětech, lékaře,“ zdůrazňuje Barbora Křižanová.

Vznikem této komise se nyní zabývají i politici. „Protože máme několik podobných případů úmrtí – i když některé důvody mohou být zdravotní. Tento orgán by měl řešit i novou legislativu,“ uvedl pro Aktuálně.cz ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO).

Připustil přitom, že snahu o založení komise podnítila i nedávná tragédie. „Zásadní problém zřejmě vznikl, když ta holčička byla svěřena soudem v listopadu loňského roku biologickým rodičům. Byl tam stanoven dohled, chodila tam sociálně aktivizační služba (SAS). My se na ministerstvu práce a sociálních věcí budeme zabývat tím, jak ten dohled a spolupráce se SAS probíhaly. Zda se nedala rizika detekovat,“ dodal ministr Juchelka. Komise zkoumající výjimečná úmrtí dětí by tak měla začít fungovat v nejbližší době.