Babišův ministr zbrojí na Ústavní soud. Může dokázat, co se jiným nepovedlo

Ministerstvo zdravotnictví začalo skládat manuál, na co mají mít pacienti do budoucna bezplatný nárok. Všechno ostatní už bude nadstandard, na který si lidé přispějí ze svého.

Jen vyslovit slovo „nadstandard“ doposud znamenalo v Česku politickou sebevraždu. A to ze dvou důvodů. Část veřejnosti legalizaci poplatků u doktora odmítá – lidé mají obavu, že by se kvalitní péče mohla stát pro chudší obyvatelstvo nedostupnou. Uzákonit nadstandard je navíc podle odborníků složité – jeden pokus už před třinácti lety nemilosrdně smetl ze stolu Ústavní soud.

Premiér Andrej Babiš proto v půlce ledna jakékoliv navyšování spoluúčasti odmítl. „Jiné řešení, než je navýšení platby za státní pojištěnce, není,“ odpověděl na dotaz, jestli se kvůli schodkovému hospodaření vyhladovělých pojišťoven nechystá umožnit větší připlácení na péči.

Jenomže jak zjistil server Aktuálně.cz, vedení resortu zdravotnictví se možnosti připlácení za nadstandard nevzdává. Podle ministra Adama Vojtěcha (ANO) už kvůli tomu vznikla i speciální pracovní skupina. Ta má za úkol stanovit „nepodkročitelný bezplatný nárok pacienta“.

Všechno ostatní, co se do tohoto nároku nevejde, už bude nadstandard, na který si lidé přispějí ze svého. „Ovšem za pevně stanovených pravidel, která tady dnes chybí,“ řekl přímo Vojtěch.

Už se to děje

Podle jeho náměstka Ladislava Švece už je totiž připlácení u doktora v Česku stejně běžné. „Děje se to, jenom často skrytě a bez jakýchkoliv norem,“ tvrdí.

Příklad: Když chce pacient při operaci šedého zákalu dražší multifokální čočku místo klasické monofokální, nemůže si ji koupit samotnou. Musí si k ní zaplatit i práci lékaře. Pojišťovny totiž hradí jen takové zákroky, při kterých se pacientovi do oka vloží nejlevnější materiál. Řadě lidí to sice nevyhovuje, na celou operaci ale nemají peníze. Některé špitály proto vymyslely kličku: Řeknou pojišťovně, že dali pacientovi do oka standardní čočku, aby jim zákrok proplatila, ve skutečnosti mu ale voperují lepší multifokální čočku. Rozdíl v ceně mezi oběma čočkami si pak nechají poslat prostřednictvím darovací smlouvy.

„Právě tento stav bychom chtěli narovnat – pacient by měl mít nárok na hrazenou operaci i za předpokladu, že si vybere běžně nehrazený materiál,“ řekl Aktuálně.cz Švec. Nárok pojištěnců by se tedy podle něj v podstatě rozšířil.

Ministerstvo chce současně doplatkům nastavit limity. „To placení nesmí být bezbřehé. Jakýkoliv doplatek musí mít svou horní hranici danou zákonem – někde musí jasně napsáno, kolik korun maximálně může lékař za konkrétní sádru z určitého materiálu vybrat,“ uvedl Švec. Tato informace podle něj musí být také snadno dohledatelná a vymahatelná. To by mělo pacienta ochránit před tím, aby si lékař řekl o „naprosto ustřelenou částku“.

První kontury „nepodkročitelného nároku pacienta“ by podle něj mohly být hotové do konce volebního období. „Budeme to připravovat v jeho druhé části,“ řekl Švec na zdravotnickém semináři Sdružení Občan, který se konal koncem ledna v budově Ekonomického ústavu Akademie věd ČR.

Ministerstvo už má dokonce představu, jak se vypořádat s výtkami Ústavního soudu, který v roce 2013 první nadstandardy zavedené exministrem Leošem Hegerem (TOP 09) zrušil. Vadilo mu, že ministerstvo zaneslo nadstandardy jen do obyčejné vyhlášky, kterou lze měnit prakticky ze dne na den. To je ale podle soudu špatně – vymezení „ekonomicky náročnější varianty“ se musí odehrát přímo v zákoně.

Podle Ladislava Švece by se proto mohl použít model, který už v minulosti navrhoval poslanec Boris Šťastný (tehdy ODS, dnes Motoristé sobě). Ten chtěl nadstandardy vepsat do přílohy zákona o veřejném zdravotním pojištění s tím, že by se daná příloha každý rok novelizovala. „V zákoně by zkrátka bylo napsáno, že se jednou ročně sejdou poslanci sněmovního zdravotního výboru a pohádají se o tom, co v té příloze bude – tedy na co pojišťovny lidem v následujících dvanácti měsících přispějí,“ říká Šťastný.

Byla by tam podle něj také formulka, že lze přílohu schválit zrychleně – už po jednom čtení. „Tím by se naplnila litera ústavy, podle které musí bezplatný nárok pacienta určovat zákon, zároveň by se to ale příliš nezdržovalo,“ dodal Aktuálně.cz Šťastný.

Zákon by také pojišťovnám dovolil, aby svým klientům hradily víc, než stanoví příloha zákona. „Některé by se mohly klidně rozhodnout, že v rámci konkurenčního boje o klienty zaplatí lidem některé nadstandardní výkony či materiály plně,“ dodal Švec.

Podle šéfa Sdružení ambulantních specialistů Zorjana Jojka by se daly do nadstandardů zařadit třeba nové metody a výkony, které jsou na trhu teprve krátce, takže je jejich přínos pro pacienta neprověřený. „Současně už ale sílí společenský tlak na to, aby už je pojišťovny proplácely,“ říká.

Na sál za profesorem

Podobně to vidí i kardiolog Josef Veselka. „Umím si představit situaci, že se tady objeví nějaký nový typ srdeční chlopně, kterou ještě pojišťovna nezačala platit, ale pacient už ji chce,“ popisuje Veselka. I podle něj by mohla taková chlopeň vystupovat v příloze zákona jako nadstandard.

„Pacient by pak šel na operaci a pojišťovna by mu uhradila práci lékaře a běžnou chlopeň, jakou dostávají tisíce jiných lidí. On by si pak doplatil jen ten zbytek – tedy rozdíl v ceně mezi běžnou a technologicky modernější chlopní,“ popsal. Podle Veselky by se díky tomu začaly do Česka rychleji dostávat moderní medicínské technologie.

Nadstandardem by podle něj mohla být i volba konkrétního lékaře - pacientovi by se za příplatek věnoval vybraný docent či profesor.

Smířlivý je vůči nápadu i právník České lékařské komory Miloš Máca. „V principu proč ne, ale bude samozřejmě záležet na konkrétním legislativním návrhu,“ řekl.