Riziko pro zdravotní péči v Česku. Krach mnoha interen se vymstí víc, než se zdá

Z malých nemocnic mizí interní lůžka. Důvod: nízké platby od pojišťoven. „Zatímco velké fakultní nemocnice dostanou za léčbu zánětů močových cest v průměru 95 tisíc korun, oblastním přijde o třetinu nižší úhrada,“ popisuje šéf Asociace českých a moravských nemocnic Michal Čarvaš. Podobné je to podle něj i s dalšími diagnózami. Interních lůžek přitom bude kvůli stárnutí populace potřeba stále víc.

Malé nemocnice se potýkají s existenčními problémy. Podle Michala Čarvaše z Asociace českých a moravských nemocnic už se jim některé obory prakticky nevyplatí. „Největší potíž je s vnitřním lékařstvím, které doposud tvořilo jeden ze základních oborů klinické medicíny,“ říká.

Ukazuje to i na konkrétních příkladech: mezi neztrátovější výkony podle něj patří například sepse, anémie nebo srdeční selhání. „Což jsou ale zároveň věci, které řeší malé okresní a krajské nemocnice nejčastěji,“ podotýká. Přesto interní lůžka, kde lékaři takové pacienty ošetřují, z regionálních nemocnic postupně mizí.

To je ale podle Čarvaše nebezpečné, a to z několika důvodů: „Prvním je ten, že se v některých regionech nedostává ani praktických lékařů. Lidé pak logicky míří buď na pohotovost, nebo rovnou do nemocnice,“ připomíná. Pokud v takovém místě zanikne i nemocniční interna, pacienti nebudou mít kam jít.

Druhým důvodem je pak stárnutí populace. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky se během následujících deseti let zvedne počet geriatrických pacientů skoro na dvojnásobek. Místo současných 190 tisíc jich bude v Česku najednou žít 256 tisíc.

„Řada z nich se přitom bude potýkat s neduhy, s nimiž by jim měli pomoci právě lékaři na internách. Z praxe to moc dobře víme – starší a polymorbidní pacienti často rotují mezi následnou péčí a akutními interními lůžky,“ podotýká Čarvaš. Snižovat počty interen je proto podle něj krátkozraké.

S tím souhlasí i šéf zdravotnických statistiků Ladislav Dušek. V posledních letech podle něj roste tlak na to, aby se část malých špitálů „překlopila“ na takzvané „eldéenky“. Tedy na zařízení, která poskytují hlavně následnou a dlouhodobou péči. Potřeba této péče totiž vzhledem ke stárnutí populace rovněž poroste.

„Nesmí se to ale přehnat. Platí totiž, že i když produkce některých nemocnic klesá, péče o seniory se to rozhodně netýká. U těchto pacientů naopak potřeba akutní lůžkové péče stoupá a nadále stoupat bude,“ připomíná Ladislav Dušek.

Pojišťovny by se proto podle něj měly chovat obezřetně. A pokud budou přeměnu jakékoliv nemocnice plánovat, měly by vždy přihlížet i k podmínkám každého regionu. „Páteřní síť nemocnic se zkrátka musí restrukturalizovat tak, aby nebyla narušena dostupnost péče,“ uvádí.

Platby pod reálnými náklady

Nemocnicím, ve kterých se interní péče zachová, by pak měly pojišťovny platby navýšit. „Dnes jsou totiž pod skutečnými náklady, než jaké nemocnice s pacienty a provozem mají,“ řekl Dušek.

Ústav například spočítal, že aby mohly malé špitály hospodařit bez ztráty, měly by jim pojišťovny platit v průměru 74 788 korun za jednoho hospitalizovaného pacienta. „Reálná základní sazba je ale o téměř 9 tisíc korun nižší,“ řekl Dušek během konference, která se před pár dny konala na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Výsledkem je, že internám chybí zhruba 1,6 miliardy korun. „Všichni se tak na ně dívají jako na něco, co je prodělečné a ošklivé. Přitom na interně leží lidé nemocní, kteří jsou tam mnohdy déle než třeba na ortopedii,“ přidává se s apelem na pojišťovny i místopředseda České internistické společnosti Tomáš Hauer.

Podle Markéty Bartůňkové z Ústavu zdravotnických informací a statistiky si pak některé nemocnice „vypomáhají“ tím, že se snaží dělat daleko víc výkonů na jiných pracovištích – aby ztrátu interních lůžek vyrovnaly. „Což je obrovský morální hazard,“ podotkla s narážkou na to, že některé z těchto výkonů nemusí být pro pacienta nezbytně nutné.

Doposud byl manévrovací prostor malý

Pojišťovny se shodují, že tento problém vnímají. Současně ale připomínají, že doposud měly jen velmi omezené možnosti, jak nerovnosti napravit. „V posledních několika letech totiž určoval úhradové mechanismy stát, respektive ministerstvo zdravotnictví. A to svou úhradovou vyhláškou,“ napsal Aktuálně.cz například vedoucí oddělení úhrad a regulačních mechanismů Vojenské zdravotní pojišťovny Petr Hrabák.

Vedení resortu přitom podle něj doposud upřednostňovalo vysoce specializovaná centra ve velkých fakultních nemocnicích. „Upřednostňovalo je před veřejným zájmem. Je proto nutné začít diskutovat o tom, zda část péče, kterou by zvládly zajistit regionální nemocnice, musí zůstat ve velkých centrech za podstatně vyšší jednotkové náklady,“ doplnil.

Situace se podle Hrabáka mění až letos, kdy ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) řekl, že sám úhradovou vyhlášku psát nechce. Místo toho upřednostňuje dohodu pojišťoven a nemocnic. „Čehož si ceníme,“ uvedl Hrabák z Vojenské pojišťovny, která letos dohodovací řízení s lékaři a nemocnicemi povede.

Rozhodovat bude i kvalita

Podobně se vyjádřil i prezident Svazu zdravotních pojišťoven Martin Balada. Jak nakonec jednání s nemocnicemi dopadne, ale nechtěl předjímat. „S představenými daty od Ústavu zdravotnických informací a statistiky se teprve seznamujeme. Aktuálně jsme tedy ve fázi příprav,“ vysvětlil. Současně ale přislíbil, že se budou pojišťovny snažit v dohodovacím řízení „zohlednit společenskou potřebnost oborů, stejně jako dostupnost péče v regionech“.

Mluvčí největší Všeobecné zdravotní pojišťovny Vikrorie Plívová pak Aktuálně.cz napsala, že VZP bude přihlížet i ke kvalitě léčby v jednotlivých zdravotnických zařízeních.

Poradce hnutí ANO a jeden z kandidátů na nového ředitele „vnitrácké“ pojišťovny David Šmehlík uvedl, se by se měly úhrady regionálních nemocnic zvednout tak, aby tyto nemocnice přežily. „Zároveň to ale musí provázet určité změny – v některých nemocnicích máme příliš malou obložnost a efektivitu, což taky není dobře. Nemůžeme si dovolit mít lékaře na nesprávných místech a nevyužité,“ řekl a doplnil: „Takže tam, kde je obložnost stále vysoká, pojďme regionálním nemocnicím výrazně přidat i za cenu toho, že jinde v okolí podobné zařízení zanikne.“