Práce pro platformy dostane jasná pravidla: určí status kurýrů nebo řidičů taxi

Kurýři, taxikáři, ale také třeba chůvy, hospodyně, lékaři či pečovatelé. Těm všem pomáhají platformy a digitální nástroje s organizací práce. Většina z nich pracuje na živnostenský list, i když jejich práce často jako zaměstnání funguje. Představují tedy jakousi šedou zónu v pracující populaci. Evropská unie proto připravila směrnici, která má pozici těchto platformových pracovníků vyjasnit, a především stanovit kritéria, podle kterých se určí, kdo je platformový pracovník a kdo už zaměstnanec.

Směrnice s názvem Platform Work Directive již platí a Česká republika ji musí do prosince letošního roku přetavit do podoby konkrétního zákona. Návrh tohoto zákona připravuje ministerstvo práce a sociálních věcí, do 27. dubna k němu jednotlivá ministerstva podávají připomínky a pak půjde ke schválení Poslanecké sněmovně.

Co konkrétně tedy návrh zákona obsahuje? Zejména zavedení právní domněnky pracovněprávního vztahu, která má usnadnit jednoznačné určení, jestli je daný člověk zaměstnanec, nebo pracovník vykonávající nezávislou práci. Pokud někdo bude mít pocit, že jeho práce je již pracovním úvazkem, bude se díky tomu moci například u soudu bránit a požadovat, aby se zaměstnancem skutečně stal, tedy získal pracovní smlouvu, pevně určený plat, dovolenou a další výhody i nevýhody, které se se statusem zaměstnance pojí.

„V našem případě se domníváme, že partnerští kurýři z naprosté většiny nebudou status zaměstnance vyžadovat. Protože právě flexibilita bez předem určeného počtu a času odpracovaných hodin je hlavní důvod, proč práci kurýra vykonávají. V průzkumu renomovaného institutu Copenhagen Economics to uvedlo 94 % dotázaných. Sami si určují, kdy a jak dlouho budou pracovat, a nechtějí o tuto nezávislost přijít,“ říká Veronika Bush, vedoucí veřejné politiky střední a východní Evropy rozvozové společnosti Wolt, která má jen v Česku sedm tisíc aktivních kurýrů.

Evropská unie za pracovní platformu nepovažuje peer-to-peer sítě, které zboží nebo službu pouze zprostředkovávají. Tedy nikoli například Airbnb, Vinted, eBay nebo BlaBlaCar. Za digitální pracovní platformu označuje společnosti, které aktivně práci organizují a řídí. Patří mezi ně například Wolt či Uber.

Možnost vidět do algoritmů

Další novinkou, kterou návrh zákona přináší, je regulace algoritmu, který práci platformových pracovníků řídí. Například v případě kurýrů algoritmus rozhoduje o tom, kdo získá konkrétní rozvážku a jak bude odměněna. „Cenu za konkrétní rozvážku určuje celá řada proměnných, například jak náročná je v danou chvíli doprava, jaké je počasí, jaký má kurýr dopravní prostředek, kolik je v daném místě dostupných kurýrů a tak dále. Algoritmus zohledňuje náročnost cesty v konkrétní chvíli, proto nestojí každá rozvážka stejně,“ vysvětluje Veronika Bush. Dodává však, že konkrétně u Woltu se průměrná odměna kurýra za hodinu práce pohybuje kolem 340 korun, a pokud poslíček dostane zpropitné, jde pouze jemu. „Partnerským kurýrům navíc poskytujeme bezplatné úrazové pojištění a pojištění odpovědnosti za škodu,“ říká Veronika Bush.

Právě algoritmus, který určuje odměny za práci, byl jedním z důvodů, proč kurýři rozvážkových společností letos v březnu stávkovali. Vadila jim údajná netransparentnost systému a fakt, že se odměny v čase údajně snižují. Veronika Bush však ujišťuje, že v případě Woltu je algoritmus a způsob, jakým funguje, zcela transparentní a každý může vidět, podle jakého principu se odměny za rozvážky tvoří. „Již čtvrtým rokem dobrovolně vydáváme report o transparentnosti algoritmů,“ ubezpečuje Veronika Bush. Jeho plná verze je k vidění na webu společnosti.

Evropská směrnice zakotvuje právo požádat o vysvětlení ohledně přijatého algoritmu a požadovat přezkoumání zásadních rozhodnutí od člověka. Platforma tedy bude povinna vysvětlit například svému kurýrovi, řidiči taxi či úklidovému pracovníkovi, proč o jeho práci a odměně rozhodla tak, jak rozhodla, a toto odůvodnění mu musí poskytnout písemně. Platforma bude také povinna rozhodnutí algoritmu přezkoumat, a pokud se ukáže, že udělal chybu, bude jej muset napravit. Tedy například dorovnat kurýrovi odměnu.

Platformy se budou muset hlásit úřadům

Nový zákon dále zavádí povinnost platforem vykazovat data a informace o svých pracovnících příslušným státním orgánům, například Státnímu úřadu inspekce práce, a přihlásit se do evidence zaměstnavatelů. Platformy také budou muset mít v Česku kontaktní osobu, na kterou bude možné se obracet.

Společnost Wolt nový zákon jako takový vítá. „Jsme rádi, že přichází legislativa, která vyjasní postavení platforem v českém pracovněprávním rámci a která potvrdí vztah mezi platformou a jejími externími pracovníky,“ podotýká Veronika Bush. „Nepřáli bychom si však, aby Česko pravidla pro zaměstnávání pracovníků příliš tlačilo ke klasickému zaměstnaneckému poměru. Naprostá většina našich kurýrů jsou studenti nebo lidé, kteří mají ještě jiné zaměstnání. Práci kurýra vykonávají nárazově, v průměru jen šest hodin týdně, a to v časech, ve kterých jim to vyhovuje. Z průzkumů víme, že pokud by o tuto flexibilitu přišli, nemohli by si již přivydělávat při práci nebo jiných závazcích,“ vysvětluje Bush. Flexibilita dále znamená i to, že jeden kurýr může pracovat pro libovolné množství společností, což by jako klasický zaměstnanec nemohl.

Čtyři kritéria nezávislé práce

Legislativní návrh ještě není hotový, stále se formuje. Vedení společnosti Wolt by bylo rádo, kdyby se nový zákon řídil stejnými pravidly, na jakých stojí takzvaný Model Yodel Evropského soudního dvora. Ten stanovuje čtyři kritéria, podle kterých se přesně určuje, zda u platforem jde o závislou, nebo nezávislou práci. Jedním z kritérií rovněž je, že daný pracovník může pracovat i pro jiné firmy, včetně přímé konkurence. „Dále si sám může vybírat pracovní dobu, může využívat náhradníků nebo subdodavatelů a může také rozhodovat, které úkoly přijme a které odmítne,“ vyjmenovává Veronika Bush. „Byli bychom rádi, kdyby se právě tato kritéria v nové legislativě objevila, protože jsou velmi konkrétní – jednoznačně si každý dokáže říci, ano, jsem platformový zaměstnanec, či nikoli. Benefit v nové regulaci vidíme v tom, že vyjasní systém a zvýší právní jistotu pro každého,“ shrnuje Veronika Bush. Dodává, že se tím vytvoří jednotné herní pole pro všechny.

Odbory nová pravidla vítají

Platformová práce není žádný okrajový fenomén – podle údajů Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) si tak v Česku přivydělává přes 145 tisíc lidí. „A velká část z nich pracuje v podmínkách, které bych nazval zneužíváním. Formálně jsou podnikatelé, reálně ale nemají vliv na své pracovní podmínky. Evropská směrnice je nastavena správně a má potenciál situaci zlepšit,“ říká Martin Opatrný, mluvčí ČMKOS. Klíčové ovšem podle něj je, jak ji Česko převede do praxe. „V tom mám vážné obavy, protože návrh ministerstva práce obsahuje tak přísné podmínky, že ochrana pracovníků bude v praxi těžko použitelná. Navíc se při té příležitosti mění definice závislé práce, a to způsobem, který může paradoxně část švarcsystému legalizovat. Dnes máme obecnou definici, která umožňuje posuzovat každý případ podle reality,“ říká Opatrný. Nový návrh totiž zavádí striktní výčet znaků, které musí být splněny všechny najednou. „Stačí, aby firma jeden znak formálně obešla, a už to nebude závislá práce. V praxi je to návod, jak se vyhnout zákoníku práce. Směrnice nic takového nevyžaduje,“ pozastavuje se Opatrný.

Na otázku, zda jsou podle něj platformoví pracovníci znevýhodněni, říká, že není platforma jako platforma. „U mnohých neexistují svobodné podmínky pro podnikání, ale spíše novodobé nevolnictví. Platformy pracovníkům jednostranně mění výdělky, algoritmus jim diktuje tempo, za odmítnutí zakázky jsou sankcionováni. Přitom nemají nárok na dovolenou, nemocenskou, nic,“ upozorňuje Opatrný.

Cílem směrnice podle jeho slov není ze všech udělat zaměstnance. Cílem je, aby jejich skutečný status odpovídal realitě. „Kdo je skutečný živnostník, ať jím zůstane. Ale kdo fakticky pracuje v podřízeném postavení, na účet a jménem platformy, má mít zaměstnanecká práva. To není útok na inovace, to je férové nastavení pravidel. Flexibilita nesmí být výmluva pro obcházení zákoníku práce a výpadky ve veřejných rozpočtech,“ zdůrazňuje Opatrný.