"V seriálu to zbastlili“. Kriminalista uvádí na pravou míru hon na spartakiádního vraha

Někdejší elitní kriminalista Josef Doucha se společně s legendárním Jiřím Markovičem podílel na dopadení spartakiádního vraha. V rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje, jak na něj vrah Jiří Straka působil a co bylo jeho motivem. Vzpomíná i na tříhodinové vyjednávání s jedním z orlických vrahů.

Byl na vás v souvislosti s chycením vraha před spartakiádou vyvíjený politický tlak?

Tady se do toho možná míchá televizní zpracování, které v tomhle směru úplně vybočuje. Samozřejmě, že byly tlaky, protože se o to zajímaly nejvyšší stranické a vládní struktury, jelikož se blížila spartakiáda, což je výkladní skříň socialismu. Kdyby to mělo skončit tak, že by se do Prahy ženy oprávněně bály jezdit, tak by se jim tato výkladní skříň rozpadla.

Ale my, co jsme na tom pracovali, jsme nic jiného nepociťovali. Takhle jsme pracovali vždy. Chtěli jsme pachatele dopadnout. V seriálu to úplně „zbastlili“. Udělali z toho pomalu federální záležitost.

Josef Doucha

Advokát a bývalý elitní kriminalista.
Společně s Jiřím Markovičem se podílel na dopadení spartakiádního vraha, vyšetřoval také například tzv. orlické vraždy a další závažné zločiny.
V roce 1996 od policie odešel a vstoupil do advokacie.

Jak tedy hodnotíte seriál, který se nedávno vysílal?

Byly tam věci, který se skutečně udály tak, jak je popisovali – třeba zadržení Straky nebo výslechy dívky, která nás na něj přivedla. Byla to medička z nultého ročníku medicíny. Ta nám první řekla, že se jmenuje Jirka, že je učeň ze Stochova, kde má kázeňské problémy. Rozbouralo to tezi, že se musí jednat o pachatele ve věku 20 až 30 let. A najednou to byl šestnáctiletý kluk, nikdo tomu nechtěl věřit.

Naši vynikající znalci, psychiatři, třeba Pavel Zemek, říkali: „To ne, to prostě šestnáctiletý kluk nepáchá.“ Takže všichni jsme museli slevit ze svých úvah o tom, jak by měl vypadat pachatel této série. Ze začátku vlastně ani nebylo jasné, jestli to je série. Ale čím dál víc se začalo ukazovat, že tam je zhruba stejný způsob napadení a smrtící mechanismus je stejný. A potom nám to navíc spojily mikrostopy – například spad železa a tak dále. A to nás vlastně zavedlo do prostoru Kladenska.

Ale jinak to tak všechno nebylo. Ze mě tam udělali Slováka, kterého tam vnutil někdo z federální policie. Není to pravda, já jsem tenkrát pracoval na centrále, ale české. A můj příchod do toho týmu nebyl spojený s žádnými úvahami o tom, jestli jsem tam nasazený, nebo nejsem. Vždyť mě znali.

Straka se ženou, díky které jste jej dopadli, mluvil. Proč mluvil s lidmi, které pak chtěl zabít? Jak je vnímal?

On asi primárně neplánoval, že je zabije. On se rozhodl, až když zjistil, že tam je nějaký odpor. U těch dalších už ne. Ale bylo víc žen, které mu unikly. Myslím, že se poté rozhodl, že nedá šanci. A tak to taky dělal.

S touto ženou se bavil, protože nepočítal s tím, že ji zabije. S dalšími ženami už nemluvil, byl to náhlý útok zezadu.

Jaká byla jeho motivace k útokům a pak vraždám?

Sexuální motivace. A také přemýšlel stylem „když už tě teda tady mám a ležíš bezvládně, tak se podívám, jestli nemáš v peněžence peníze“. Takže to byla kombinace sexuální a majetkové motivace.

Dříve jste říkal, že Straka se přizpůsoboval prostředí, nevyčníval…

On zas nebyl zakřiknutý. Ve své skupině vrstevníků byl poměrně dominantní. Není pravda, že by neměl třeba úspěchy u děvčat-vrstevnic. To měl. Byl, řekl bych až příliš, hovorný. Skutečně vynikal v tom, že pozornost svých vrstevníků dokázal připoutat.

Samozřejmě, že byl trochu zakřiknutý, když jsme ho měli v rukách my. Ale ani tehdy ne zcela. První velký výslech po jeho dopadení dělal Jirka Markovič. Potom jsme se rozhodli, že před každou rekonstrukcí ho budu vyslýchat ke konkrétnímu činu. A nebyla s ním vůbec žádná práce. Spíš ho člověk musel držet, aby mluvil k věci. Opravoval se: „Ne ne, takhle to nebylo, jak jsem vám říkal, bylo to jinak“ a tak dále. Nebyl to zakřiknutý chlapec.

Uvědomoval si vůbec vážnost situace?

Myslím, že ne. Pochopitelně věděl, že vraždit lidi není dobrý. To si asi uvědomoval. Ale do jaké míry jej vedla jeho sexualita, která byla zřejmě abnormální, je otázka. Existují samozřejmě muži, kteří mají to puzení nabujelé, ale dokážou si ženy získat tím, že jsou galantní, že jsou pozorní. To je přijatelné. Kdežto u někoho, kdo schopnost získávat sexuální partnerky přijatelným způsobem nemá, dochází k tomu, že namlouvací část kontaktu škrtá a získává lidi násilím. To byl přesně on.

Ale znamená to, že poté i vraždí?

Je potřeba rozlišit dva typy. Jeden zabíjí znásilněné proto, že jsou to svědci jeho jednání. A druhý typ zabíjí ty sexuální objekty, protože to má v programu. Zabíjí, protože mu to dělá hrozně dobře.

Co byl Straka?

Znalci tvrdili, že nekrofilní sadista. Teď je o 40 let starší, prodělal, myslím, kastraci. Jediné, co odmítl a co bylo navrhováno znalci, byl stereotaktický zákrok na mozku. Nicméně to velké sexuální puzení asi bylo lety a kastrací sníženo natolik, že se dokáže ovládat, a podle toho, co vím, tak žije klidně bez problémů.

Věříte, že člověk, který provedl takové věci, se může změnit?

Deviace není vyléčitelná. Když někdo říká, že se léčil a vyléčil – ne. Tu jde jenom tlumit. Možná dostal ještě nějaké medikamenty, to já ale nevím. Faktem je, že se zřejmě chová normálně, slušně.

Dříve jste říkal, že jste mu po dopadení přál trest smrti. Změnil jste někdy názor?

Jirka Markovič ano, já ne. Myslím si, že trest smrti má opodstatnění. Ve specifických případech by byl namístě. To se ale týká pachatelů, kteří jsou skutečně zvířata.

Myslím, že případů, jako je Straka, existuje víc. Vina je nabíledni, důkazy jsou nezpochybnitelné. Kdyby tam bylo sebemenší smítko pochybnosti, tak nechť doživotí, ať má šanci.

Straka necítil lítost?

Ne.

Bylo to součástí jeho osobnosti?

Nejsem psycholog, ale na mě dělal dojem žáčka základní školy, kterého ředitel chytil na záchodě s cigaretou. Ví, že se to nemá. Mrzí ho, že ho chytili, ne že kouří. Jako by si neuvědomoval, že zmařil lidské životy. A proto také o tom, co dělal, detailně vykládal bez jakýchkoli emocí. Mluvil o tom jako o chlebu, aniž by se styděl nebo se bál, že mu to přitíží.

Během své kariéry u policie jste se zabýval i orlickými vrahy. Už téměř na konci případu jste zatýkali člena gangu Karla Kopáče, který byl v tu dobu upoután na vozík a v obklíčeném domě chtěl spáchat pistolí sebevraždu. Vy jste s ním tehdy tři hodiny vyjednával. Vybavujete si ten hovor?

Na ten nemůžu zapomenout. Byl to rozhovor pod pistolí.

O čem jste mluvili?

Šlo mi o to, aby nespáchal sebevraždu. Byli jsme si vědomi toho, že je článek, který by se mohl rozmluvit. Jeho kumpáni ho takzvaně škrtli, když byl zmrzačený na vozíku. On po nich chtěl, aby páchali trestnou činnost a vydělali hodně peněz, jelikož v Americe existovala metoda, která by ho byla schopna uzdravit. Oni to odmítali, tak tam vznikl problém. Proto měl vždy poblíž pistoli.

Když mu nevyhověli, začal je vydírat tím, že vše sepsal. S tím, že když mu nevyhoví, tak vše dostane policie. My věděli, že ten notes existuje. A také že když se Kopáč naštve, může začít mluvit. Proto pro nás bylo důležité zachránit jeho život.

On byl kdysi příslušníkem zásahovky, tak znal její postupy, a řekl: „Vypadněte všichni, pošlete sem někoho, kdo je oprávněný rozhodovat.“ A to jsem v té době byl já.

A o čem se dá mluvit tři hodiny? Už mi docházel dech, jemu taky. Na konci říkal, že se na to vykašle, že ho všechno bolí, že se pomočil, jelikož tam seděl daleko déle než ty tři hodiny.

Pak se naštěstí ozvala jeho sestra po telefonu a on ztratil pozornost. Mimochodem, nedávno jsem mluvil s hochem ze zásahovky, který celé ty tři hodiny stál za rohem a čekal, až bude moct zasáhnout. Když jsem mu pak pod stehnem ukázal, že má nastoupit, tak naslepo vylítl, chytl ho za ruku, stlačil mu ji pod stůl a Kopáč se střelil do rozkroku.

Jak jste ještě předtím Kopáče uklidňoval?

Říkal jsem mu, že ví, co jsou ti jeho kumpáni zač, a že když se odstřelí, tak to na něj všechno hodí. A hlavně, že do toho spadne i jeho dívka. Ke konci mi docházel dech a jemu trpělivost. Víte, o čem se bavit? Samozřejmě jsem mu říkal, že máme vše zmapované a nejde o to kdo, ale kdy a na jak dlouho. Jeho stav vylučoval pohodu ve výkonu trestu. Tak jsem mu říkal, že sice do kriminálu spadne určitě, ale dá se to zařídit tak, že tam bude mít úlevy. Na to on kašlal. Byly to řeči na nic.

Jeden z jeho kompliců Ludvík Černý, který zavraždil většinu obětí gangu, se zločiny prý chlubil po hospodách. Dostala se k vám prvotní informace takto?

Černý se nabízel, že za nějaké peníze je schopen oddělat kohokoli. Tyto informace vždycky vyplavou z kriminálního prostředí. Tak se přišlo i na mrtvé v přehradě Orlík. Moc mluvili. Černý dodnes tvrdí, že je nevinný.