Tři hodiny se zamračeným Babišem. Ministr za SPD se ocitl pod nebývalým tlakem

Stačilo pár dnů ve funkci a hned si popudil řadu voličů SPD i její politiky, když mluvil o své cestě na Ukrajinu nebo nákupu letounů F-35. Po několika týdnech, když představoval dříve naplánovaný astronomický růst obranného rozpočtu pro příští roky, zase naštval premiéra Andreje Babiše. A byť se od té doby Jaromír Zůna snaží mluvit a neříct přitom nic, jeho ministerská pozice je stále slabší.

„My bychom byli rádi, ale lidé od ministra to nedovolili.“ To je reakce zástupců několika zbrojních firem, které od Nového roku navštívil ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD). Naráží na to, že resort nikdy na prohlídku nevezme novináře.

Podniky obhlíží Zůna pravidelně v pátek, ovšem obrana nikdy výjezd neoznámí dopředu, natož aby na místě uspořádala brífink pro novináře. Jde o novou situaci. Předchozí ministryně a ministři totiž médiím svůj program hlásili a kde to šlo, tam s nimi promluvili.

Co Zůna viděl a kde se objevil, se tak až se zpožděním objevuje jen na webu a sociálních sítích ministerstva. V poslední době začal ministr natáčet krátká videa, v nichž s papírem na stole přednáší, jaký týden právě zažil. Podle neoficiálních informací z resortu je i tohle reakce na údajný tlak, který dopadá na Jaromíra Zůnu a jeho (ne)komunikační styl.

Pnutí v koalici

Rozpaky ale ministr nezpůsobuje jen mezi lidmi z obranného průmyslu. Daleko větší pnutí jeho osoba iniciuje v koaličním kabinetu ANO, SPD a Motoristů. Paradoxně přitom všechno začalo u strany Tomia Okamury, jejímž nominantem Zůna, člen normalizační KSČ a adept na rozvědčíka Československé lidové armády, je.

Nevyřešila to ani videa z loňského prosince, kdy si šéf poslanců SPD Radim Fiala vodil Zůnu a ten, téměř jako by prováděl nucenou sebekritiku, upravoval svá vyjádření o nákupu vojenských letounů F-35 či ohledně pozvání na pracovní cestu do Kyjeva. Tak aby vyhovovala fanouškům SPD.

„Zůna funkci ministra bere jako nějakou satisfakci a asi i vrchol svého vojenského života. Stále se ještě nepřenesl přes to, že se v minulosti nestal náčelníkem generálního štábu. Myslím, že teď udělá cokoliv, aby tím ministrem zůstal co nejdéle,“ popisuje své pocity z „vláčení“ Zůny jeden z dlouholetých důstojníků generálního štábu.

„Nic proti ničemu“

Situace kolem Zůnovy pozice se vyhrotila před několika týdny. Nejdříve za ním přímo na ministerstvo dorazil Tomio Okamura. O pár dnů později Radim Fiala před novináři prohlásil, že s Okamurou prý na ministra obrany naléhali, ať je akčnější a rozhodnější.

„I my jsme mu říkali, že by měl být razantnější ve změnách, které by na ministerstvu měly proběhnout. Takže když to uslyší ještě od premiéra, já si myslím, že to není nic proti ničemu,“ prohlásil Fiala s tím, že stejný požadavek na Zůnu předtím vznesl i Babiš.

A i když tedy Fiala tvrdí, že s ministrem obrany jednal také on, není jasné, kdy a kde k tomu došlo. Podle mluvčích resortu i SPD vyrazil oficiálně na obranu pouze Okamura. A na dotaz deníku Aktuálně.cz sám Fiala neodpověděl.

Po takovém předvoji se pak do Zůny opřel sám Babiš. Ten se u něj objednal ve středu 25. března. Ani po této schůzce neproběhl žádný brífink, kde by oba politici zhodnotili jednání. Resort si vystačil jen se strohým vyjádřením.

„Mimo jiné se zabývali rozpočtem obrany na příští rok. Ministr Zůna předsedu vlády dále informoval o personálním stavu resortu obrany a Armády ČR, přehledu rozpracovaných a budoucích zakázek, výdajích a benefitech vojáků,“ zaznělo v něm.

Zamračený Babiš

Že ale tříhodinový rozhovor nebyl žádným přátelským či zdvořilostním posezením, dosvědčuje i několik fotografií se zamračeným Babišem, které ministerstvo následně zveřejnilo.

Aby prý resort splnil představy vlády o tom, jak má fungovat, musí Zůna podle několika zdrojů z obrany rychle dokončit audit zbrojních zakázek předchozí vlády Petra Fialy (ODS), který by měl dle představ SPD vyústit v trestní oznámení. A mluví se i o propouštění uvnitř resortu či rušení nebo slučování některých sekcí a odborů.

Jak nedávno po jednání vlády prohlásil vicepremiér Karel Havlíček (ANO), na přelomu letošního jara a léta by měl každý ministr předat kabinetu přehled věcí, které za první půlrok provedl. A podle toho se bude hodnotit, jak byl úspěšný.

Právě tohle by mohl být deadline, kdy se rozhodne o dalším osudu už tak vrtkavé pozice Jaromíra Zůny v současné vládě. Navíc mu – alespoň dle jednoho z kolegů z nejvyšších pater ministerstva obrany – v Babišových očích nepomáhá ani napjatá situace mezi ANO a koaliční SPD.

Vztahy na téhle lince se prý citelně zhoršily po Okamurově vystoupení
ke koncesionářským poplatkům, kdy novinářům vnutil nehotovou
a neprojednanou vizi.

„Myslím, že tenhle moment Zůnovi jako nominantovi SPD rozhodně nepřidal a jen zdůraznil Babišovu kritičnost ke všemu, co nese otisk SPD,“ tvrdí resortní úředník, který na obraně pracoval už pro několik ministrů.

Ministr obrany se ale musí soustředit i na „domácí“ hřiště. Někteří seniorní vojáci, se kterými novinář během posledního čtvrtroku hovořil, se Zůnou nesouzní. Obávají se i toho, co nastane, až za pár týdnů skončí náčelník generálního štábu Karel Řehka a nahradí jej někdo mnohem konformnější a k vládě vstřícnější.

Verbířům rozvědky si postěžoval

S trochou nadsázky se dá říct, že Jaromír Zůna nyní opět prochází situací, již zažíval už zamlada v řadách Československé lidové armády. Jak totiž vyplývá z jeho přihlášek do KSČ a později do totalitní vojenské rozvědky, s nadřízenými měl potíže i tehdy.

Když usiloval o to stát se rozvědčíkem, náborářům si postěžoval na spor s veliteli. Těm se nelíbilo, že při své běžné práci studuje ještě arabštinu na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně.

„Nikdy jsem si nekladl za cíl vykonávat vysoké funkce, ale hledat takovou práci, která by pro mě byla maximálně zajímavá a přitažlivá. Zatím je to ale v mém životě přesně opačně,“ svěřil se Zůna v roce 1988 při verbování vojenské rozvědce.