Mešní víno to nebylo. Vojáci odhalili, co si Petr Pavel přivezl v krabici z Vatikánu

V oficiální verzi programu, který prezident Petr Pavel s manželkou absolvovali 19. ledna ve Vatikánu, se o tom, proč pak delegace zamířila i do české bohoslovecké koleje Nepomucenum v Římě, příliš nepíše. To vyšlo najevo až nyní, deset dnů od návratu hlavy státu z cesty.

Prezidentská družina tam získala velmi cenný historický artefakt. Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu v Praze, o něm mluví jako o mimořádném. A zatímco v druhém patře žižkovského Armádního muzea pod sochou Tomáše Garrigua Masaryka popisuje, jak se k němu poprvé dostali teprve předloni na podzim v doprovodu kardinála Dominika Duky, stále ještě není jasné, co přesně se v nevelké krabici ležící na vedlejším stole nachází.

„Lidé, kteří se učí na naší škole Nepomucenum, nám přinesli vlajku či vývěsku, která byla poprvé ukázána v roce 1918,“ přibližuje Knížek, jaké překvapení si pro něj na konci roku 2024 připravili. Dlouhé měsíce se pak pracovalo na předání, které proběhlo během prezidentské návštěvy. A teď už je prapor v trezorech vojenského muzea.

Složitá cesta ke státnímu symbolu

Poměrně velké plátno je rozděleno na červenou a bílou polovinu, celé jej lemují široké modré okraje. „Bílý a červený pruh vychází ze znaku českého království - symbolizuje stříbrného lva na červeném štítě,“ ukazuje Michal Burian, ředitel odboru muzeí Vojenského historického ústavu v Praze.

Modré lemy připomínají slovenské vlivy. „Vlajka dokládá složitou cestu ke vzniku naší současné státní symboliky,“ pokračuje Burian s tím, že finální podoba československé vlajky byla uzákoněna až 30. dubna 1920. A jedním z těch, kdo se už během první světové války „velmi aktivně“ zapojili do navrhování symbolů nového státu Čechoslováků, byl Milan Rastislav Štefánik.

„Na jaře 1918 pobýval v Itálii, právě jemu se tam podařilo dojednat vznik československých legií,“ připomíná Burian. Když pak legionáři 24. května 1918 na římském Piazza Venezia slavnostně pochodovali před zraky italských politiků a veřejnosti, nejenže zpívali „Kde domov můj“, ale obdrželi i bojový prapor.

Tehdy poprvé představili i lněnou „vývěsku“. Ta se až nyní, téměř po 110 letech, dostala do České republiky. Podle Buriana se dá odhadovat, že vlajku ušili nejspíš na začátku května 1918. Usuzuje to podle velkých zlatých písmen ČS. Ta jsou středobodem starého, a dnes už značně prořídlého, plátna.

„Symbol ČS se objevil ve výstrojním předpisu našich legií v dubnu 1918, používali jej legionáři na štítcích a knoflících,“ vysvětluje Michal Burian. „Autorem byl světoznámý malíř František Kupka,“ popisuje vojenský historik.

Tuto symboliku jako pojítko s legionářskou tradicí mimochodem dodnes používá Hradní stráž a příslušníci Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Logo „ČS“ je zřetelně viditelné na kovových knoflících jejich uniforem.

Archivy zatím neřekly všechno

Zůstává však otázka, na niž zatím ani historikové nedokážou dát jasnou odpověď. Tedy jak je možné, že se prapor, který posloužil jako jeden z návrhů pozdější československé vlajky, téměř na 110 let ztratil a do Prahy se dostal až nyní.

„Nevíme, jakou cestou a kdy přesně se do Nepomucena dostal. To se zatím nepodařilo v archivu v Římě dohledat,“ krčí rameny Michal Burian. „Původní verze totiž zněla, že se v Nepomucenu uchovává vlajka, která byla 24. května 1918 legionářům předána jako bojový prapor. Tu už ale máme ve svých sbírkách,“ vypichuje historik zmatečné informace, které kolem vzácného artefaktu z krabice v minulosti kolovaly.

Čerstvě doručená vlajka by každopádně v příštích měsících měla projít detailním restaurováním. A v krabici už nezůstane. Vojenský historický ústav Praha ji chce představit veřejnosti v jednom z chystaných sálů Národního památníku na Vítkově. Ten se má slavnostně otevřít letos na podzim.

Původní návrh expozic sice s takovým exponátem nepočítal, historikové se ovšem shodují, že vzhledem k mimořádnosti historické vlajky je nutné, aby měla na Vítkově své místo.