„Celý obor jede už dlouho nadoraz,“ říká šéf renomovaného časopisu k ohlášeným škrtům

Minulý týden se ve veřejném prostoru objevila zpráva, že se ministerstvo kultury chystá o 40 procent snížit podporu literárním časopisům a obecně literárním festivalům. Změnilo se na tom něco, nebo je to stále platná informace?

To bych i já rád věděl. Ministerstvo tu zprávu záhy dementovalo, uvedlo, že o částce se ve skutečnosti stále jedná. Všechny naše snahy zjistit, jaká částka by to tedy mohla být, ovšem přišly vniveč. Snad tedy ministerstvo celou věc zpracovává a brzy sdělí výsledek.

Oněch 40 procent zní jako hrozivá suma. Pokud by se ukázalo, že o tuto dotaci přijdete, co by to pro časopis, jakým je měsíčník Host, znamenalo?

Čtyřicet procent je moc. Není to samozřejmě 40 procent našeho celkového rozpočtu, jako jiná média máme příjmy z předplatného, z reklamy. Ale i tak by to snížení přineslo poměrně zásadní zásah do fungování časopisu.

Související

Zástupci slovenské kultury varovali, že Česko se může vydat slovenskou cestou

Upřímně řečeno, ještě jsem nesebral odvahu o tom přemýšlet detailně, pořád věřím, že na to nedojde. Ale pokud by na to došlo, dotklo by se to pracovních úvazků, rozsahu časopisu nebo bychom třeba museli tisknout na ten nejlevnější papír. Tím chci říct, že už nejde o částku, kterou lze ušetřit tím, že budeme zhasínat…

Vycházíte jako měsíčník – v jakém nákladu ho vydáváte, kdo jsou vaši čtenáři a kolik jich asi tak je?

Náklad Hosta je teď 1600 kusů. Z toho jde víc než polovina předplatitelům, dalších několik set výtisků putuje do klasické distribuce, časopis lze koupit také ve vybraných knihkupectvích.

Nevím přesně, jak jsou na tom naši kolegové a kolegyně v jiných literárních periodicích, ale jde zkrátka o odborné časopisy, které oslovují vybrané publikum –⁠⁠⁠ literární profesionály, učitele na středních školách, studenty nebo prostě lidi se zájmem o současnou literaturu a společnost. Nejsme Respekt ani Reflex, i když nedávno nás někdo s nadsázkou označil za „brněnský New Yorker“.

Ohlášené škrty se netýkají jen časopisů, ale také třeba literárních festivalů. Vy sám jste spisovatel, takže určitě znáte podmínky, za jakých fungují. Jak by se jich to podle vás dotklo?

Do jejich rozpočtů přesně nevidím. Ale podle mě je hlavně třeba zasadit to celé do širšího kontextu. Mluvíme spolu o oboru, který je dlouhodobě podfinancovaný. Málokdo v něm dosáhne na průměrnou mzdu, většina lidí ani na medián. Překladatelé, redaktoři, spisovatelé, ti všichni literaturu dlouhé roky dotují ze svých jiných příjmů a svým nadšením.

Související

Cibulka a Jagelka se s ministrem Klempířem neshodli. Jednání ale označili za korektní

Není to tedy tak, že bychom měli, obrazně řečeno, nějaké „tukové zásoby“, které bychom teď v horších časech mohli spalovat. Celý obor jede naopak už dlouho nadoraz.

Víte, ono to má ještě jeden rozměr: když se řekne 40 procent, zní to jako kdovíjaká částka. Ale těch 40 procent je v absolutních číslech nějakých deset nebo 12 milionů korun. Musím to zdůraznit: těch 10 nebo 12 milionů korun navíc by všem literárním periodikům a akcím stačilo, aby mohly dál fungovat a poskytovat veřejnou službu jako doteď.

Takové částky se i v rámci ministerstva přesouvají bez mrknutí oka. Nemluvě o tom, že například Národní sportovní agentura nedávno dostala přislíbeno 800 milionů navíc. Takže obecně řečeno, já vůbec nezpochybňuju, že v současné době, kdy máme jednu válku za humny a další se právě rozhořela na Blízkém východě, musí každá vláda spíš šetřit.

Ale to šetření by nemělo být výběrové, populistické, natož nepotické. Co navíc chcete ušetřit zrovna na literatuře? Mluvíme tu o oboru, který patří mezi ty nejlevnější. Dražší než literatura je ve skutečnosti všechno: divadla jsou dražší, hudba je dražší, film je pochopitelně taky dražší. Ono je to tudíž celé tak trochu tragikomické, o jaké „drobné“ se tu hraje.

Související

Zapalte hranici. Držitelka Litery vydává nový detektivní thriller o vině a vydírání

Co říkáte na hlasy, které tvrdí, že by si na sebe časopisy, byť jde o takto specifické časopisy, měly vydělat?

Obvykle uvádím další příklady, kdo všechno si na sebe nevydělá, od chovatelů prasat po špičková vědecká pracoviště. Ale dobře, zůstaňme v kultuře. Tohle přece není jen debata o literárních časopisech, je to debata o podstatné části kultury, která si na sebe vydělává velmi těžko.

Ať už jde o vážnou hudbu, současný tanec, operu, orchestry nebo literaturu, je zřejmé, že bez nějakého typu veřejné podpory se neobejdou. Podporou kultury jako společnost říkáme, že existují i jiné hodnoty než byznys a že všechno nelze měřit penězi. Je to banální, ale bohužel se to musí připomínat čím dál víc.

Konkrétně literatura se bez veřejných peněz neobejde i proto, že čeština je malý jazyk a Česko malý trh. To dopadá nejen na literární časopisy, ale na literaturu vůbec.

Kdybych jako autor psal německy, prodeje mých knih by čistě aritmeticky byly osmkrát vyšší, v Polsku šestkrát. Jsme zkrátka země s deseti miliony obyvatel, poptávka po určitém typu kultury tady tudíž vždycky bude nižší, než aby dokázala zaplatit její vznik a provoz. Udělat z toho závěr, že taková kultura nemá nárok na život, by bylo úplné nepochopení kulturní politiky.

Já tedy využiju toho, že jste spisovatel. Řekněte mi prosím, jak se spisovatel, kritikou pozitivně oceňovaný spisovatel, dokáže v zemi, jakou je Česká republika, vlastně dneska uživit?

Dobře to dokáže málokdo. Nejde navíc jen o ty prodeje. Na ministerstvu kultury se nyní například řeší i tzv. honorářové řády. To znamená otázky typu: Jaká je adekvátní odměna překladatele za jednu přeloženou normostranu? Kolik by měl být minimální honorář pro autora, který vystoupí na literárním festivalu?

A máme vůbec nástroje, jak něco takového v tržním prostředí prosazovat? Čili jde o celou infrastrukturu uměleckého provozu, která je u nás daleko zanedbanější než v západní nebo v severní Evropě.

Děláte dnes se mnou rozhovor hlavně jako s šéfredaktorem měsíčníku Host, ale kdo ví, zda bych jím byl, kdybych se mohl uživit jen psaním. Nechápejte mě špatně, já jsem samozřejmě rád, že v Hostu můžu pracovat. Je to práce se skvělými lidmi, vzdělanými, tvůrčími, osobnostně vyzrálými.

Související

Miliardář Teplý pochválil Babišova ministra. A lituje, že už nemůže prodávat do Ruska

A stejně tak bych psaní nevyměnil za nic jiného, ostatně sám jsem si ho vybral. Jde jen o to, že i když něco neděláte pro peníze, pořád to potřebujete dělat za peníze. Je trochu tristní, že i spisovatelé, kteří u nás dostávají hlavní literární ceny, mají obvykle nějaký další „civilní“ úvazek, aby se uživili. Nezapomeňte, že z jednoho prodaného výtisku má autor průměrně pouze deset procent – to je to slavné tržní prostředí…

Na začátku našeho rozhovoru jste řekl, že nemáte žádné aktuální informace z ministerstva. Přesto: očekáváte, že se v mezidobí, než bude definitivně státní rozpočet schválený, celá situace nějak změní?

Věřím v to. Literární časopisy a akce už minulý týden požádaly ministra kultury o schůzku. Zatím jsme neobdrželi odpověď, ale doufám, že přijde. Ministr s oborem nemůže komunikovat jen přes reels na Facebooku. Sejít se a mluvit spolu se už několikrát v historii lidstva celkem osvědčilo.