


Bývalý generální ředitel České televize Jan Souček se zamýšlí nad plány vlády Andreje Babiše, jež se týkají financování veřejnoprávních médií. Hovoří o osekávání jejich rozpočtů a varuje před důsledky, které to přinese. Podle něj ČT hrozí úpadek relevance u diváků. Souček glosuje také peripetie okolo Václava Moravce.

S Václavem Moravcem jsme složitosti dramaturgie pořadu Otázky Václava Moravce (OVM) i složitosti politického tlaku – a nakonec i vydírání, kterému jsem nečelil jenom já – řešili mezi čtyřma očima během posledních dvou let mnohokrát.
Naše komunikace navíc neskončila ani po mém odchodu z Kavčích hor. A z toho, jak se Václav Moravec k celé situaci dlouhodobě vyjadřuje, jsem přesvědčený, že je odhodlaný v ČT vytrvat až do hořkého konce.
Výměna dramaturgyně Hany Andělové je evidentním signálem – k nějakým změnám zjevně dojde. Co mě ale překvapuje, je posun v pozici skupiny radních okolo místopředsedy Vlastimila Ježka. Ti totiž dlouho nechtěli o vnitřních otázkách publicistiky ČT ani slyšet.
Načež loni v listopadu zvedli ruku pro usnesení, které říká, že „nezvaní předsedů politických stran může narušovat demokratickou soutěž politických stran“. To je z jejich strany zásadní otočka. Něco se tedy mění. A výměna Hany Andělové je v tomto významným signálem.
To je složitější otázka. A musel bych popřít sám sebe, kdybych řekl, že kdokoliv z České televize za ni může mluvit a komentovat, cokoliv uzná za vhodné. Součástí Standardů zaměstnance je respektování nějaké služební hierarchie a zájmů celé instituce.
Na druhou stranu je tady Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku. A její článek 10 dává každému v této zemi nezadatelné právo hájit svoji čest. Ve stejný čas navíc vycházejí rozhovory celé řady jiných tváří České televize, takže ten zákaz zjevně není absolutní.
A pokud by se v médiích objevil Václav Moravec a hájil se, nešlo by o radikální vybočení z toho, jak svobodně se jiní pracovníci České televize pro média vyjadřují. Ostatně v posledních dnech vystoupil v několika podcastech…
Myslím, že výměna lidí ve zpravodajství není úplně téma, které by se dalo vysvětlit jedním nebo dvěma důvody. Zpravodajství je ve všech médiích vždy nejdynamičtější soubor lidí a výměny zde jsou docela běžné. Na druhou stranu – výměna etablovaných tváří je vždycky na pováženou.
K té atmosféře bych řekl toto: mrzí mě, že se lidé ve zpravodajství ČT staví na barikády i ve chvílích, kdy nemají v dané věci úplně jasno. A tudíž to nakonec není vždycky ve prospěch České televize. V žádném případě tím nezpochybňuju vlastní hodnotu jejich občanské angažovanosti, ale se znalostí zákulisí tvrdím, že jde z jejich strany v některých okamžicích o kontraproduktivní aktivity.
Už v jiných rozhovorech jsem otevřeně řekl, že jsem byl před svým odvoláním připravený provést změny ve vedení zpravodajství. A stejně tak musím otevřeně zdůraznit, že jsem tyto změny odkládal jenom proto, že mým prvotním zájmem bylo dotáhnout do konce reformu financování ČT.
A byť se to může jevit tak, že jsem byl v tomto ohledu nerozhodný, nechtěl jsem ohrozit zcela zásadní věc – poplatkovou reformu. Ale dnes je už zbytečné říkat, co by kdyby…
Je to tak. Pokud jde o můj vztah s Petrem Mrzenou, já jsem skutečně z různých míst dostával signály, že ten způsob, jakým se pohybuje po sněmovně a Senátu, není vůči mně úplně korektní. Nicméně ve chvíli, kdy jsem měl jistotu, že se tyto informace zakládají na pravdě, už bylo pozdě na to, abych s tím něco udělal.
A pak nepostoupil z prvního kola. A já si myslím, že by bylo zajímavé zeptat se členů Rady ČT, co je vedlo k tomu, že takto vysoce postaveného manažera ČT nepustili ani do druhého kola. Nějaké indicie k tomu mám, ale byly by to jenom spekulace. Tudíž nejsem ten pravý, kdo by měl analyzovat, proč Petr Mrzena nakonec skončil hned v prvním kole.
Skoro jistě to bude okamžik, kvůli kterému dojde k ořezání rozpočtů České televize a Českého rozhlasu. To je také základní motivace vlády. Její zástupci přitom budou tvrdit, že když se všude musí šetřit, tak proč ne také v ČT a ČRo. Ve skutečnosti jde o mnohokrát ohranou píseň.
V případě ČT se poplatek neměnil sedmnáct let, během kterých jí ale stoupaly náklady, tak jako všem jiným lidem a firmám. Kumulativní inflace za tu dobu dosáhla nějakých pětačtyřiceti procent.
Pokud tedy nyní vláda začne osekávat příjmy obou těchto médií, čeká nás také tlak na to, aby se veřejnoprávní média přestala věnovat některým klíčovým oblastem své dosavadní programové tvorby. Jako první přijde na řadu zábava a sport. Je to totiž nepochybně v zájmu zbytku českého televizního trhu.
Ve skutečnosti ale ořezání výrobních aktivit ČT v těchto dvou oblastech bude znamenat rychlý pokles její relevance mezi diváky. Pokud má dnes ČT zákonem uloženou povinnost, že svou programovou tvorbou musí oslovovat všechny společenské skupiny, což je v jejím bytostném zájmu, přijde chvíle, kdy podstatná část lidí bude mít oprávněně dojem, že pro ně ve svém programu nic nemá.
Ministr kultury Oto Klempíř sice tvrdí, že se minulá vláda nezabývala tím, na co ČT peníze dostává, ale to není pravda. Vámi zmíněné memorandum přesně popisuje, na co mají být nové peníze, které ČT dostává, využity. Memorandum České televize je v této části velmi konkrétní. Každý si ten dokument může dohledat v materiálech Rady ČT, která ho schválila.
Je to jednoduché: soukromým provozovatelům ani dneska nikdo nebrání v tom, aby se zabývali některou částí televizní tvorby. Přesto to nedělají. A já nepochybuju, že každý, kdo se upřímně podívá na tvorbu hlavních tří mediálních televizních domů v České republice, vidí, čemu se věnuje Česká televize. A čemu se věnuje Nova a Prima.
Třeba Nova byla v polovině 90. let minulého tisíciletí zjevením, pokud jde o nové typy publicistických formátů, investigativu, otevírala tabuizovaná témata a podobně. Postupem času to ale z jejího programu vymizelo. Podobně odvážně svého času přistupovala k testování nových formátů Prima. Například v oblasti zábavy nebo hrané tvorby.
Komerčním televizím ani dneska nikdo nebrání poskytovat službu svým divákům i v oblastech, které jsou ve skutečnosti rozpočtově velmi náročné a přináší vysokou přidanou hodnotu. Nicméně komerční úvaha je vždycky založená na porovnání nákladů a výnosů. Což je přesně ten moment, kdy se ukazuje nenahraditelnost médií veřejné služby.
Byť si to ne všichni kritici České televize uvědomují, veřejnoprávní média jsou mnohem svobodnější ve výběru témat a ve způsobu jich zpracování. Navíc třeba sport a zábava jsou přesně těmi produkty, které mají velký integrační potenciál – setkávají se u nich diváci napříč všemi generacemi.
V tomto ohledu jde o typicky veřejnoprávní pořady: kultivovaná zábava a sportovní vysílání. A tady bych poukázal na kvalitu a léty prokázanou loajalitu sportovních fanoušků vůči přenosům a kvalitě moderování a komentování sportovních přenosů v ČT.
Česká televize je instituce veřejného práva. Pokud se tedy změní financování, s vysokou mírou pravděpodobnosti, a naznačují to i výroky představitelů současné vládní koalice, dojde i ke změně tohoto zadání. Jaká ta změna ale bude, není v tuto chvíli zřejmé.
A já jsem přesvědčený, že v tom úplně jasno ještě nemá ani koalice. Pokud by ale České televizi zůstaly jenom dokumenty, klubové filmy a zpravodajství, tak ji čeká – jak jsem už řekl – postupný úpadek její relevance u diváků.
V další fázi pak lze čekat, že se politická reprezentace začne ptát, proč do ní dávat tak vysokou část státního rozpočtu, když se na ni dívá tak málo lidí. Při každém snížení rozpočtu ČT, při každé změně systému, je potřeba přemýšlet, co to pro médium bude znamenat v horizontu dvou, pěti nebo deseti let.
Pojďme si to říct na příkladu, který jste zmínil: příští rok to podle úvah koalice bude minus deset procent, tedy minus 850 milionů korun. To je – dejme tomu – rozpočet celé divize zpravodajství. Ale ten škrt by se reálně netýkal jen jedné divize, 850 milionů je radikální zásah do života celé instituce.
ČT by přišla téměř o všechny peníze, které získala díky poplatkové novele – ta měla přinést nárůst příjmů o jedenáct procent. Pokud by to tak bylo, vrátili bychom se do ledna roku 2025. A tedy do krizového rozpočtu pro loňský rok. Tudíž to není varianta, kterou je potřeba teprve spočítat. Ta už spočítána byla.
Ve zpravodajství to znamenalo zánik téměř všech magazínových pořadů, zůstalo tam téměř pouze kontinuální zpravodajství, pokud jde o hranou tvorbu, umožňovalo nám to vznik dvou, maximálně tří premiérových sérií za rok. Zbytek by byly reprízy. Obdobné by to bylo u dokumentů. Přitom aktuální dokument, společenský nebo sociální dokument, to je v mém vidění světa základní hodnota médií veřejné služby. Ostatně nikdo jiný to tady nedělá.
Ořezání rozpočtu by se dotklo i dětského vysílání, což je opět oblast, které se u nás kromě kinopohádek, jež občas vznikají i v komerčních produkcích, nikdo jiný nevěnuje. V podstatě by ČT tudíž nemohla dělat to, co jí ukládá už zmíněné Memorandum o naplňování veřejné služby.
Jak jsem už říkal: přístup managementu bude limitovaný tím, jak se změní zákonné zadání. Klidně se může stát, že se v něm už nebude tvrdit, že Česká televize musí provozovat minimálně čtyři celoplošné kanály. A třeba bude i konkrétnější. A bude tam řečeno, že musí provozovat artový kanál, dětský kanál a zpravodajský kanál. To je ale otázka na zákonodárce.
Pokud bych měl ale osobně tipovat, kterým směrem se budou ubírat úvahy týkající se omezení vysílání České televize, tak to bude – jak jsem už řekl – v prvé řadě sport a ve druhé řadě zábava.



Sledovali jsme páteční dění na olympiádě v Miláně a Cortině d'Ampezzo.



Trojnásobná olympijská vítězka Martina Sáblíková kvůli nemoci nenastoupí na hrách v Miláně do dnešního závodu rychlobruslařek na 3000 metrů. Novináře o tom informovali zástupci Českého olympijského výboru.



„Nepluž! Narovnej se! Dívej se před sebe!“ Podobné povely se nesou českými sjezdovkami a spolehlivě zabíjejí to nejdůležitější: dětskou radost z pohybu. Zatímco rodiče se v dobré víře snaží o metodickou dokonalost, zkušení instruktoři Petr Hrdlička a Michael Gregora varují, že technika je u začátečníků to poslední, na čem záleží.



Ester Ledecká a olympijské hry, čtvrtý díl. Česká šampionka dala obřímu slalomu na snowboardu přednost před lyžařským sjezdem a v neděli se v Livignu pokusí o unikátní zlatý hattrick. Její umění dál fascinuje sportovní svět.



Spojené státy chtějí, aby Ukrajina a Rusko ukončily válku do června, řekl podle agentur AP a AFP ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Pokud termín nebude dodržen, administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa podle něj pravděpodobně vyvine na obě strany tlak. Američané také podle něj navrhli, aby se vyjednávací týmy Ukrajiny a Ruska setkaly příště v USA.