Jak se televizní obsah z velkých sportovních událostí dostává ze stadionů přes vysílací centra až do sídel televizních stanic, zůstává z velké části skryto. Organizátoři a jejich techničtí partneři zveřejňují jen kusé informace. Důvod je zřejmý, přenosové trasy a použité technologie představují cenné know-how a zároveň tvoří kritickou součást infrastruktury, jejíž bezpečnost je naprosto zásadní.
Pokusil jsem se proto z veřejně dostupných střípků a z vlastní praxe v broadcastu složit pravděpodobný model toho, jak distribuční síť mistrovství světa 2026 v USA, Mexiku a Kanadě nejspíš vypadá. Že nejde o oficiální schéma, je potřeba říct předem. Reálnou podobu řešení nejspíš poznáme až po skončení turnaje.
Zjednodušené schéma přenosu videosignálu pomocí SRT
Co o přenosu víme jistě
Srdcem turnaje je mezinárodní vysílací centrum IBC, které sídlí v kongresovém centru v americkém Dallasu. Sbíhají se v něm všechny signály ze stadionů. Patří k nim hlavní mezinárodní program, takzvaný World Feed. Dále signály ze všech kamer, z komentátorských pozic, data pro videorozhodčího, vlastní přenosové trasy jednotlivých televizních společností a mnoho dalšího doprovodného obsahu. Signálu, který do centra přichází ze stadionu, se v oboru říká kontribuce. Tomu, který IBC předává držitelům práv, distribuce.
Technicky i produkčně celé centrum zajišťuje společnost Host Broadcast Services, dlouholetý partner mezinárodní fotbalové federace. Síťovou infrastrukturu dodává oficiální telekomunikační partner Verizon, který stadiony s Dallasem propojuje vlastní páteřní sítí vyhrazenou výhradně pro přenos. Pro letošní šampionát je klíčové vyjádření Oscara Sancheze z FIFA, který pro magazín SVG Europe potvrdil, že distribuce poběží souběžně po satelitu i po IP síti přes protokol SRT.
SRT, ST 2110 a SDN. Tři zkratky, které stojí za vysvětlení
Začněme protokolem SRT, jehož celý název zní Secure Reliable Transport. Pomocí tohoto protokolu lze přenášet video s nízkým zpožděním, spolehlivě a v šifrované podobě přes jakoukoli IP síť, tedy i přes běžný veřejný internet. Nejjednodušší je představit si SRT jako zabezpečený tunel, kterým proudí obraz, zvuk i doplňková data pohromadě.
Na stadionech ani uvnitř moderního vysílacího centra se však se SRT nepracuje. Signály se zde přenášejí v nativní IP podobě podle standardu SMPTE ST 2110, který postupně nahrazuje tradiční propojení pomocí rozhraní SDI. Jeho hlavní výhodou je přenos videa, zvuku a pomocných dat v oddělených datových tocích. Díky tomu putují do cíle pouze ty datové toky, které jsou skutečně potřeba. Do zvukové režie tak může putovat pouze audio, zatímco archiv může přijímat kompletní signál včetně obrazu, zvuku i doprovodných dat. Směrování signálů je díky tomu výrazně jednodušší a flexibilnější.
S tímto přístupem jde ruku v ruce virtualizace a takzvané softwarově definované sítě, zkráceně SDN. Umožňují měnit a automatizovat nastavení přenosových tras za plného provozu, což je u akce tohoto rozsahu dnes nezbytnost.
Od stadionu do Dallasu
Šampionát se odehrává na šestnácti stadionech ve třech zemích a napříč několika časovými pásmy. Každý stadion je s vysílacím centrem propojen hlavní i záložní optickou linkou, přičemž vedou záměrně odlišnými trasami. Pokud je jedna z nich přerušena, provoz okamžitě převezme druhá. Jako poslední pojistka slouží ještě záložní přenos přes satelit.
Jeden zápas vyprodukuje obrovské množství obsahu. Výsledný mezinárodní program vzniká na stadionu v rozlišení 4K a do IBC je přenášen nekomprimovaně přes standard ST 2110. Ostatní doprovodný obsah, například signály z jednotlivých kamer, by v nekomprimované podobě vyžadoval přenosovou kapacitu v řádu desítek gigabitů za sekundu. Proto se nasazuje úsporná, tzv. vizuálně bezztrátová komprese JPEG XS. Ta výrazně snižuje datový tok, aniž by byl rozdíl patrný lidskému oku.
V rámci IBC je signál šířen výhradně v ST 2110 po SDN síti. Putuje na specializované pracoviště, kde se kontroluje jeho kvalita, a do hlavní řídící místnosti MCR (Master Control Room), odkud je směrován a připravován k předání držitelům práv.
Blokové schéma distribuce signálu mistrovství světa
Z Dallasu do světa po SRT
Tady začíná část, kterou v oficiálních materiálech nedohledáte a kterou skládám z principů známých z praxe. Signál určený k distribuci nejdříve zpracují SRT kodéry a nabídnou ho v několika kvalitativních úrovních – od standardní SD, přes HD až po ultra vysoké UHD. Přes hlavní a záložní SRT bránu je signál distribuován do páteřní sítě.
Protože síť dodává Verizon s globálním pokrytím a přímým propojením do velkých datových center, využívá se právě jeho infrastruktura. Z Dallasu vede signál nejprve do hlavního datového centra ve Spojených státech a odtud se rozvětvuje do regionálních uzlů po celém světě.
Evropský provoz bude téměř jistě obsluhovat Frankfurt, asijský pak nejspíš Singapur a Tokio. Každý takový uzel funguje jako předávací místo, ze kterého si regionální distributor (např. EBU – European Broadcasting Union), popřípadě přímo držitel práv, převezme signál tam, kde je mu geograficky nejblíž. Celá tato trasa z IBC až po regionální uzly běží po vyhrazené a garantované páteřní síti, takže nabízí maximální spolehlivost i minimální zpoždění. Televizní stanice pak řeší připojení jen na posledním úseku, kterému se říká „poslední míle“.
Jak si stanice převezme signál
Co televizní stanice s přijatým signálem udělá, závisí především na její technické vybavenosti, dostupné infrastruktuře a rozpočtu. Jednou z možností je umístění vlastního dekódovacího zařízení přímo v regionálním datovém centru, odkud si stanice zpracovaný signál přenese po své privátní lince do vysílacího pracoviště.
Druhou variantou je převzetí SRT streamu v datovém centru, jeho transport po privátní lince do televizní stanice a následné dekódování až v jejích prostorách.
Třetí možností je příjem SRT streamu přímo přes veřejný internet. Jde o nejjednodušší a často také nejrychleji nasaditelné řešení, na kterém se naplno projevují výhody protokolu SRT.
Alternativní možnosti přenosového řetězce
Celý distribuční řetězec navíc nemusí být postaven na fyzickém hardwaru. Protože mistrovství světa trvá pouze několik týdnů, lze potřebnou infrastrukturu vybudovat kompletně v cloudu a po skončení turnaje ji opět vypnout. Organizátor tak nemusí investovat do drahých zařízení, která by po většinu roku zůstala nevyužitá.
Další možností je provozovat páteřní část přenosové sítě v nativní IP podobě a převádět signál do protokolu SRT až na jejím okraji, těsně před předáním televizním společnostem. V rámci garantované sítě s minimální ztrátovostí paketů totiž funkce SRT nepřinášejí významný přínos.
Proč SRT, a ne satelit
Satelit rozhodně není špatná volba. Jde o robustní a desítky let prověřené řešení, které se stále hojně používá. Naráží ale na své limity. Jeho příjem vyžaduje specifické vybavení, od parabolických antén až po profesionální přijímače. Spolehlivost přenosu je také závislá na počasí. Silný déšť nebo bouřka dokážou kvůli útlumu signálu v atmosféře přerušit přenos i na několik minut.
Satelit má navíc omezenou kapacitu. Jeden satelitní transpondér v systému DVB-S2 dosahuje při běžných parametrech modulace přenosové rychlosti zhruba 60–70 megabitů za sekundu. To v praxi odpovídá přibližně šesti až sedmi programům ve vysokém rozlišení. Kdo potřebuje desítky různých signálů, tomu se výrazně zvyšují požadavky na technické řešení.
IP přenos přes SRT je naopak pružný. Dostanete tolik dat, kolik si zaplatíte a kolik zvládne vaše linka. Na jediné přípojce máte okamžitě k dispozici desítky signálů v různých kvalitách, nepotřebujete žádné paraboly a vystačíte si s běžným síťovým vybavením.
V minulosti se SRT nasazovalo především pro nízkonákladové přenosy, u nichž distribuce prostřednictvím satelitu nedává ekonomický smysl. Často také sloužilo jako cenově dostupná záložní cesta k satelitnímu přenosu. Dnes je však situace opačná. SRT se stalo standardní technologií pro distribuci živého videosignálu a využívá se u většiny sportovních událostí od národních soutěží až po největší mezinárodní akce. Právě prostřednictvím SRT jsou přenosy běžně zajišťovány a nabízeny držitelům vysílacích práv.
Závěrem je potřeba zopakovat, že popsaná podoba sítě je můj návrh, nikoli oficiální řešení. Ověřená fakta o vysílacím centru, o roli společností HBS a Verizon i o souběhu satelitu a SRT vycházejí z veřejných zdrojů. Konkrétní cestu signálu přes SRT z Dallasu do sídel jednotlivých stanic se mi ale v oficiálních materiálech zatím nepodařilo dohledat.
Případové studie se nejspíš objeví až po turnaji a i tehdy půjde spíše o marketingově laděná prohlášení technologických partnerů. Ať bude výsledná architektura jakákoli, jedno je jisté. Po technologické stránce probíhá nejmodernější šampionát v historii.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU