Tehdy už nebylo možné najít žádnou lékařskou pomoc. Ve městě se odehrávaly pouliční boje a nemocnice byly zničené. Museli jsme proto rány ošetřit sami a přiložit obklady. Zraněné děti a jejich matka zůstali s námi. První dny pro ně byly velmi těžké, měli velké bolesti. Maminka se s dvěma tyčemi sotva pohybovala po pokoji a osmiletý chlapec se snažil snášet bolest jako správný chlap, v noci se ale budil a plakal.
