"Klučinu z mé čety prostě ubili k smrti tím, že mu mlátili hlavou o podlahu. Protože po bojovém úkolu pil vodku," začíná jeden z příběhů, které web Vjorstka popsal. "Většina z nás byli dvoustovky (mrtví) nebo třístovky (zranění)," vysvětluje tentýž voják ve vojenském slangu. Označení GRUZ-200 je jak na Ukrajině, tak v Rusku symbolem pro zemřelé vojáky, GRUZ-300 zase pro zraněné.
Vjorstka shromáždila data o stovkách podobných příběhů těch, kteří zemřeli na frontě nikoliv v rámci boje, ale zabili je vlastní velitelé nebo spolubojovníci. Vojenský slang takové polní popravy označuje jako "vynulování'".
Jak "vynulovat" spolubojovníka?
Zabíjení v ruské armádě má mnoho podob od přímé vraždy přes smrt mučením až po vyslání k sebevražednému útoku. Na frontě jsou ruští vojáci obvinění z neposlušnosti často drženi ve sklepech nebo takzvaných jámách.
"Těm, kteří jsou do takovým jam hozeni, velitelé odpírají jídlo a vodu a několikrát denně jsou bití," řekl Vjorstce voják jménem Jurij, který sloužil u 114. samostatné gardové motostřelecké brigády. Podle něj někteří vězni umírají přímo v jámě, zatímco přeživší jsou někdy nuceni se navzájem zabíjet.
Svědci těchto vražd uvedli, že je obvykle provádějí buď sadističtí velitelé, nebo ti, kteří nevidí jiný způsob, jak zavést disciplínu. Nejčastějším motivem jsou však podle nich peníze.
Jedním z takových případů bylo zabití Andreje Bykova, vojáka útočné roty ruského 80. gardového tankového pluku. Jeho matka novinářům řekla, že poté, co obdržel odškodnění za bojové zranění, jeho velitelé požadovali polovinu peněz. Bykov však odmítl a místo toho si koupil auto. Velitelé mu poté nařídili, aby jim auto vydal. Když znovu odmítl, zabili ho.
"Řekli mi, že ho tak krutě zbili, že na jeho těle nezůstalo jediné místo nedotčené," popsala jeho matka Taťjana Bykovová. "Leží tam venku v lese poblíž Halycynivky v Doněcké oblasti. Jsem v šoku, můj chlapec tam leží od 8. května a nemůžu ho ani pohřbít," dodala.
Způsobů zabití je vícero: zastřelení automatickou puškou, posílání do útoků s granáty bez pojistky umístěnými uvnitř neprůstřelných vest, zastřelení ostřelovačem či dorážení pomocí dronů. Jeden ze zaznamenaných útoků si můžete pustit ve videu.
Ve vyšetřování web identifikoval 101 vojáků obviněných z účasti na popravách. Mezi jejich údajné zločiny patří případy umučení k smrti, zastřelení nebo vyslání na sebevražedné mise jako trest za neposlušnost nebo odmítnutí bojovat.
Devětasedmdesát z nich Vjorstka identifikovala, většina z nich jsou velitelé různých hodností, ke kterým se autorům investigace podařilo najít podrobné informace včetně jejich jmen, hodností, jednotek a fotografií.
Jen hrstka z nich ale čelí trestnímu stíhání, podle zdroje z vojenské prokuratury úřad uvalil neformální zákaz vyšetřování důstojníků bojujících na Ukrajině s tím, že takové vyšetřování by mohlo negativně ovlivnit vojenské operace.
Jen za první půlrok 2025 vojenská prokuratura obdržela necelých 30 tisíc stížností, které se staly klíčovým zdrojem pro vyšetřování spolu s rozhovory s ruskými vojáky a jejich příbuznými, zprávami z chatovacích skupin a materiály publikovanými na telegramových kanálech a v médiích.
Podle Vjorstky jsou těla takových vojáků obvykle pohřbena v lese nebo ponechána na bojišti, kde se do nich vypálí dávka z útočné pušky, aby to vypadalo, že zemřeli v boji. Na papíře jsou tito vojáci obvykle vedeni jako pohřešovaní v akci nebo jako dezertéři - v druhém případě totiž jejich rodiny nedostávají žádné odškodnění.
