V senátorce Hillary Clintonové a ministryni zahraničí Condoleeze Riceové mají Spojené státy současně dvě ženy jako vážné prezidentské kandidátky. Hurá, znamená to snad, že rovnoprávnost nastala?
Ani v nejmenším, míní americké ženské organizace a připomínají stále slabé zastoupení žen v Kongresu a ve vedeních podniků. Debata o silikonových ňadrech a vyhýbání se konkurenčním střetům je tak v USA opět na scéně.
Před rokem vyvolal prudké reakce rektor Harvadrské univerzity Lawrence Summers svou tezí, že ženy jsou možná pro vědu geneticky méně nadané. Dvě národohospodářky ve své studii dokazovaly, že když mají ženy možnost si vybrat, dají přednost situaci méně zaměřené na konkurenční střety než muži.
Břitká komentátorka deníku New York Times Maureen Dowdová ale nad údajnou kapitulací žen před "dávno překonanými" machistickými manýry mužů jen lamentuje. Vydala knihu Jsou muži zapotřebí?
Ženy jsou posedlé svým vzhledem, silikonovými ňadry a botoxovými injekcemi pro vyhlazování vrásek, stěžuje si Dowdová v rozhovoru pro The Washington Post.
"Je těžké najít ženy, které diskutují o knihách a politice. Všechny chtějí mluvit jen o své pleti," tvrdí.
Po mnohaletém boji za rovnoprávnost se nyní mladší generace žen opět podřizuje přáním opačného pohlaví, protože by jinak neměla u mužů žádnou šanci.
Protože je Dowdová známá už svými sloupky o prezidentu Bushovi nebo sžíravými komentáři k Summersovi, vyvolala její kniha pozornost. Reakce jsou ale značně smíšené.
"Je zapotřebí Karen Dowdové?" ptá se Katie Roipheová v oblíbeném internetovém deníku Slate s narážkou na titul knihy Maureen Dowdové. Dochází k závěru, že Dowdová svými klišé k diskusi o rovnosti pohlaví nic nového nepřináší.
Ožehavého tématu kritického k ženám se po Summersovi zmocnily dvě ekonomky.
Muriel Niederleová ze Stanfordské univerzity a Lisa Vesterlundová z Pittsburghské univerzity zkoumaly 20 čtyřčlenných týmů, složených vždy ze dvou žen a dvou mužů.
Týmy řešily početní úlohy, kde za správné vyřešení dostával v prvním kolem každý člen skupiny 50 centů, ve druhém kole ale jen nejlepší z každé skupiny dva dolary a ostatní nic; celkově se však v obou případech rozdělovaly stejné peníze.
Ženy i muži byli v podstatě v počtech stejně dobří. Avšak 75 procent účastnících se mužů shledávalo systém "všechno nebo nic" lepší než "každý stejně", zatímco u žen to bylo jen 35 procent.
Muži byli sebevědomější: 75 procent z nich si myslelo, že jsou ve svých čtyřčlenných týmech ti nejlepší, z žen si to myslelo jen 43 procent, zjistily Niederleová a Vesterlundová. Tyto výsledky zřejmě zase zaměstnají psychology, sociology, biology a genetiky.
Dowdová se ve své knize pokouší o vědeckou tezi, že mužské chromozomy "Y" jsou z dlouhodobého hlediska ohroženy vyhynutím, ať k tomu dojde za deset tisíc nebo deset milionů let.
"Milý čtenáři brzy vymřelé formy, hodiny tikají," píše. "V roce 102.005 nebo nejpozději 10,002.005 budeme mít konečně správný počet farářek, soudkyň, zkorumpovaných šéfek firem a policejních prezidentek. A budeme svět ovládat přirozeně jako mužské vzory."
