Donald Trump vládl během svého prvního funkčního období trochu jako mimozemšťan. Měl kolem sebe lidi jako Johna Boltona, kteří ho drželi pod kontrolou, dokud se nerozhádali. Teď se Trump chová jako císař Nero, obklopen davem dvořanů, kteří se mu klaní a plní každé jeho přání. Pracujete ve Washingtonu, v centru moci. Jak to vypadá v zákulisí? Co si republikáni opravdu myslí?
Vědí, že pokud chtějí hrát velkou hru, musí být jejich loajalita vůči lídrovi stoprocentní.
Když chce republikán kandidovat na veřejnou funkci nebo pracovat pro federální vládu na jakékoli úrovni, musí se zcela podřídit. Je to celkem neamerické, ale dnes se tam provádějí politické prověrky v takovém stylu, jaký jsme zažili v Československu v 70. letech, kdy se lidí ptali na jejich postoj k bratrské pomoci.
Chcete tím říct, že se jich ptají, co si myslí o útoku na Kapitol 6. ledna 2021?
Ano, je důležité, aby uměli říct, že tam přišli vlastenci protestovat, protože demokraté ukradli volby Donaldu Trumpovi.
To museli poslední roky hlásat téměř všichni republikánští politici, pokud chtěli přežít. Dokonce i protrumpovský novinář Tucker Carlson se tomu v soukromí smál, ale veřejně šířil tuto lež. Jak je možné, že ani ve volebním systému, kde jsou politici velmi autonomní a vázaní na své regiony, nebylo možné se tomu bránit?
V současné době republikáni pěstují kult osobnosti. Trump má moc zničit kohokoli ve straně, stačí, když se tak rozhodne. To se již stalo několika lidem z jeho prvního funkčního období.
Možná si pamatujete republikány, jako Boba Corkera, Bena Sasse a Roba Portmana, kteří buď prohráli v primárkách, nebo se radši rozhodli nekandidovat. A mnoho těch, kteří toho mají dost, jsou radši potichu, protože se obávají o svou fyzickou bezpečnost.
Co tím myslíte?
Mitt Romney, známý republikánský kritik Trumpa, nemusí mlčet úplně, protože si může zaplatit soukromou ochranku. Přitom už není v aktivní politice a jeho kritika nebyla úplně radikální, ale výhrůžky proti němu byly na denním pořádku.
Ten problém je však širší. Ochranku si v Americe platí i jiní politici či novináři, kteří silně polarizují. I zmíněný Tucker Carlson…
To souhlasí, ale Trump v tom všem hraje velmi negativní roli. Například bylo prokázáno, že John Bolton, který dříve působil v Trumpově administrativě, čelil před třemi lety spiknutí a íránský agent se ho pokusil zabít. Ochranku mu tedy přidělili ze zcela oprávněných důvodů a Trump mu ji hned po nástupu do úřadu zrušil.
Když je řeč o násilí, zároveň platí, že atentát byl spáchaný právě na Trumpa, loni ho kulka minula o milimetr. Nedávno takto zavraždili vlivného konzervativního aktivistu Charlieho Kirka.
Ano, bohužel, politické násilí je na obou stranách. V Minnesotě zabili v červnu vlivnou demokratickou političku Melissu Hortmanovou, dříve byla šéfkou tamního parlamentu, zastřelili ji i s manželem. Násilí přichází z obou stran, ale obzvlášť znepokojující je, že Trump jako prezident se mu nesnaží čelit ani se nesnaží lidi sjednocovat.
To je pravda, ale extrémní a polarizující rétorika přichází také z tábora demokratů.
Souhlasím, demokraté mají vlastní excesy a extremisty. Rozdíl je v tom, že demokratičtí lídři jako Chuck Schumer (šéf demokratů v Senátu) a Hakeem Jeffries (šéf demokratů ve Sněmovně reprezentantů) a další důrazně hovoří o nutnosti zachovat mírové soužití mezi Američany.
Trump napětí eskaluje nebo se chová nevhodně, třeba když se po útoku kladivem posmíval manželovi Nancy Pelosiové. Jeho poradce Steve Miller po vraždě Kirka zvolil štvavou rétoriku, jako by chtěl občanskou válku.
O stavu, který se blíží občanské válce, mluví v obou táborech. Spěje to k tomuto bodu?
Ve Spojených státech jsme od toho ještě daleko. To ale není zásluhou Trumpa, ale samotných Američanů.
Trump se znepokojivě vyjadřoval už během prvního funkčního období. Jak jsme se nedávno dozvěděli, na jaře roku 2020 dokonce v soukromí navrhoval, aby armáda začala střílet po demonstrantech na Lafayette Square, ale generál Milley a ministr obrany Esper to korigovali.
Dnes taková korekce chybí. Trump federalizuje Národní gardu a vysílá ji do států ovládaných demokraty. Naposledy se něco takového dělo v 60. letech, když se desegregoval jih a státy tam odmítaly uplatňovat zákon o občanských právech. Nyní tak činí bez jakéhokoli ospravedlnění, proti vůli místních obyvatel, starostů a guvernérů.
Trump a jeho lidé to ospravedlňují tím, že ty státy mají problém s kriminalitou. Problémy zveličují, násilná i majetková kriminalita jsou dnes mnohem nižší než v 90. letech, i když ten problém stále existuje.
Samozřejmě, Washington, D.C. a další města mají dlouhodobý problém s kriminalitou a není sporu o tom, že se situace od vypuknutí pandemie zhoršila.
Jenže nasazení Národní gardy není žádným řešením. Vidím to na vlastní oči ve Washingtonu. Příslušníci gardy hlídkují v místech plných turistů, ale kolem oběda v Dupont Circle té kriminality moc není.
Zároveň je nevidím v částech, které jsou skutečně problémové. Často jsou to mladíci, řekněme ze Západní Virginie, které povolali do služby, a teď v centru pojídají zmrzlinu a fotí se s turisty.
Z toho ale hrůza asi nejde, ne?
To ne, ale je to demonstrace síly, která přitom nic neřeší. Hrůza jde z toho, jak se chovají příslušníci ICE (Immigration and Customs Enforcement).
…tedy z federální agentury, která mimo jiné může deportovat nelegální přistěhovalce.
Navýšili jim rozpočet, původně hlídali v okolí hranic, teď je nasazují do měst, aby vyhledávali a zatýkali cizince, kteří nemají legální pobyt. Problém je, že ačkoli jsou neoznačení a ozbrojení, mnozí z nich nemají dostatečnou kvalifikaci a výcvik.
Jsme svědky scén, které jsme tu ještě neviděli. Vejdou do paneláku, pomáhá jim vrtulník Black Hawk, vyrazí dveře a naloží lidi do dodávek. Někteří z nich jsou nelegální migranti, jiní američtí občané. Všechny naloží a bezdůvodně drží několik hodin. Natočí z toho akční videa, aby přilákali více lidí k ICE. Ale právě takové lidi v policejních složkách vidět nechcete.
ICE má nyní větší rozpočet než všechny ostatní federální bezpečnostní složky dohromady. Je to v podstatě pretoriánská garda, která se zodpovídá přímo prezidentovi.
Nepředpovídám občanskou válku v USA, ale ta temná možnost tu je. Příští rok se budou konat midterms (volby v polovině volebního období do Kongresu). V případě, že by Trumpovi hrozil špatný výsledek, může vyhlásit stav nouze nebo výjimečný stav a volby v některých obvodech s převahou demokratů by byly jednoduše odloženy. Pak by zasedal Kongres bez zástupců z těchto okresů a Trump by si udržel většinu.
Není pravděpodobnější opačný scénář? V midterms obvykle prohrává strana, jejíž prezident je momentálně u moci, takže demokraté pravděpodobně získají většinu alespoň v Sněmovně reprezentantů. A kyvadlo se vrátí zpět do středu, což oslabí Trumpovu moc.
Za normálních okolností by se to dalo očekávat. Velmi mě ale znepokojuje, že tato administrativa jedná, jako by po ní už nikdo jiný k moci neměl přijít. Mnoho nepsaných pravidel už padlo, například těch, která se týkají soudnictví a FBI.
Po desetiletí platilo, že ředitelé FBI nebudou měněni podle politických linií, nebo že prezident nemůže dávat pokyny generální prokurátorce, která je zároveň ministryní spravedlnosti, koho má vyšetřovat a koho ne.
Dnes Trump otevřeně dává pokyny této ministryni, koho má vyšetřovat. Prostřednictvím sociálních médií ji vyzval, aby vznesla obvinění vůči bývalému řediteli FBI Jamesovi Comeymu, a o několik dní později se tak opravdu stalo.
Jste součástí intelektuálního světa, který měl tradičně blízko k republikánům. Patří sem think-tanky, jako Heritage Foundation a Cato Institute, vy pracujete v American Enterprise Institute (AEI), kde kdysi působili lidé jako Irving Kristol a Michael Novak. Jak tento svět reaguje na Trumpovu druhou administrativu?
Rozhodně není jednotný. Jsou lidé, kteří akceptují, že vstupenkou do světa republikánské politiky je podřídit se kultu osobnosti.
Platí to i pro intelektuální svět?
Samozřejmě, protože pokud chcete mít vliv - a úlohou think-tanků je ovlivňovat veřejnou politiku -, musíte se také podřídit kultu.
Pokud chci mít nadále přístup k lidem v Bílém domě nebo na ministerstvu zahraničí a bavit se s nimi o Ukrajině, pak je nezbytnou podmínkou tlumit vyjádření o prezidentovi.
Vy však píšete velmi kriticky o Trumpovi pro média, jako Politico a Financial Times. Znamená to, že se vám ve Washingtonu zavřely dveře, které byly dříve otevřené?
Během Trumpova prvního funkčního období jsem tam s lidmi byl často v kontaktu, teď je to vzácné.
Stal jste se pro ně nepřítelem, nebo nechtějí, aby Trumpovi loajalisté věděli, že mluví s kritiky prezidenta?
Jedno i druhé. Organizace jako AEI představují jakýsi tradiční fusionistický konzervatismus, který spojuje hodnoty se silným americkým vedením ve světě a volným trhem. Jenže to už není ideová platforma současné Republikánské strany, v nové republikánské koalici jsme nanejvýš menšinovým akcionářem.
Dokonce mám pocit, že naše myšlenky bude v dlouhodobém horizontu snazší prosazovat u umírněných demokratů. V současné době jsou lidé jako George Will a mnoho mých kolegů z AEI politickými bezdomovci.
Existuje v samotné Republikánské straně, včetně kongresmanů, ještě dostatek lidí, kteří se považují za tradiční republikány, nebo Trump již stranu přetvořil do hnutí MAGA (Make America Great Again)?
V Kongresu určitě existují lidé, kteří se považují za republikány staré gardy, ale ti často musí potlačovat své instinkty. Prezident se rozhodně nemusí obávat, že by o něm nahlas řekli něco kritického.
V určitém okamžiku jsem více naštvaný na lidi, kteří prostě vědí, že mnoho kompromisů, které uvnitř dělají, je špatných, než na ty, kteří jsou o tom skálopevně přesvědčeni. Nemůžete být naštvaný na kongresmanku Marjorie Taylor Greeneovou. Ona prostě věří hloupostem. Dobří lidé ze státu Georgia ji zvolili, takže je zastupuje.
Ale například na takového senátora Billa Cassidyho z Louisiany, lékaře, jehož hlasem se Robert F. Kennedy Jr. stal ministrem zdravotnictví, naštvaný jsem. Věděl přesně, kdo Kennedy je, a přesto se rozhodl ho podpořit, protože si myslel, že to nestojí za politický boj.
Institut AEI již ideologicky neladí s Trumpovými republikány. Před dvěma třemi lety Heritage Foundation přišla s Projektem 2025, který byl pro Trumpa návodem, jak se chopit moci a jak vládnout. Ačkoli se Trump během své kampaně od toho projektu distancoval, do jaké míry má jeho současné vládnutí intelektuální zázemí?
Heritage Foundation je tradičně mnohem političtější než AEI, dokonce má sesterskou organizaci Heritage Action, která lobbuje v Kongresu za konkrétní zákony. Plní politické úkoly a s proměnou Republikánské strany se proměnila i Heritage Foundation. Ne všichni byli ideologicky dostatečně flexibilní a mnoho zásadovějších konzervativců odešlo.
Samo o sobě je úplně v pořádku, když takový institut připraví podrobný program pro budoucího prezidenta a také se snaží vybudovat kádr lidí, kteří budou pracovat pro administrativu.
V tomto případě bylo alarmující, že Projekt 2025 nebyl jen programem jakési reformy veřejné politiky, ale programem pro uchvácení moci a umístění loajálních lidí na všechny pozice ve státě a jejich zabetonování tam.
Znáte lidi, kteří ho napsali?
Ne tak úplně. Když byl projekt spuštěn, měl jsem tam kontakty, ale to se ještě nevědělo, že Trump bude znovu prezidentským kandidátem. Jakmile bylo jasné, že bude kandidátem, bylo jisté, že to bude projekt, který mu má sloužit.
Trump se od něj sice distancoval, protože demokraté projekt vykreslili jako temné spiknutí uzavřené skupiny, která kdesi tajně plánuje budoucnost bez demokratické odpovědnosti. Sice se od něj tehdy distancoval, ale dnes vidíme, že lidé z Projektu 2025 jsou zapojeni do administrativy. Například Russell Vought, jeden z architektů projektu, je šéfem Úřadu pro rozpočet Bílého domu. To je mimořádně důležitý úřad, který má vliv na celou výkonnou moc a federální agentury.
Pokud je pravda, že se Trumpovi podařilo ovládnout a zkorumpovat celou Republikánskou stranu, podařilo se mu také zkorumpovat intelektuální konzervativní prostředí?
Mnoho lidí z mého okolí, které jsem respektoval, učinilo kompromisy, které nepovažuji za správné. Oni to berou pragmaticky, že se museli přizpůsobit, aby si udrželi vstupenku k moci. Tím mám na mysli nejen lidi z think-tanků, ale také akademiky či novináře.
Nejhorší je samozřejmě, když někdo zcela podlehne kultu osobnosti a opakuje lži o 6. lednu, zmanipulovaných volbách a podobných věcech. Tady ve Washingtonu převládá názor, že se nám Trump sice nelíbí, ale je náš a musíme soustředit veškerou energii na boj proti levici a demokratům. A uprostřed toho všeho se ignoruje hrozba pro ústavní pořádek, kterou představuje náš vlastní prezident.
Není tato reakce, která vychází z jakéhosi obranného instinktu, do jisté míry oprávněná? Americká politika je delší dobu vyhrocená a za Bidena získalo progresivní křídlo v Demokratické straně značný vliv. To se vyznačovalo ideologickým fanatismem, kdy se na úrovni vlády, agentur, škol a soukromých společností prosazovaly nejrůznější programy DEI (diverzita, rovnost, inkluze), což zároveň pobuřovalo umírněné konzervativce a liberály. Mnozí si říkali, že Trump je možná hrozný, ale nic menšího než kladivo nepomůže. Není pochopitelné, že se k tomuto názoru přidalo i mnoho konzervativních intelektuálů?
Tento argument chápu, koneckonců je to nejčastější zdůvodnění, co z těchto kruhů slýchám. Ještě loni, před prezidentskými volbami, mnozí říkali, že Kamala Harrisová by byla katastrofální prezidentkou, že přestože nemáme Trumpa rádi, raději budeme volit jeho.
Pro mě to nebyl přesvědčivý argument. Kdyby Kamala Harrisová byla pokračováním Bidena, a ten nebyl mým šálkem kávy, nebyla by takovou hrozbou pro americkou demokracii, jakou sledujeme dnes.
Zajímavé je, že i přes výraznou polarizaci v kulturní oblasti se obě strany v praktické veřejné politice tolik neliší.
Co tím myslíte?
Trump totiž není radikální konzervativec, ani ideologicky, ani fiskálně. Je skeptický ohledně aktivní role Ameriky ve světě, což je názor, který dlouho existuje. Jen ho vyjadřuje mnohem hrubším způsobem.
I demokraté z regionů jako Pensylvánie a ze středozápadu tvrdí, že je třeba chránit dělnickou třídu. Dokonce se za Bidenova úřadování přijalo několik legislativních iniciativ, které prosadili demokrati a republikáni spolu. Týkaly se například průmyslové politiky.
Mnoho konzervativních novinářů a intelektuálů podceňuje hrozbu, kterou Trump představuje pro americký ústavní řád. Snaží se o této hrozbě mluvit co nejméně. Kdykoli levice udělá nějaký exces, velmi rádi se přidají, aby odvedli pozornost od toho, co dělá Trumpova administrativa.
Neříkám, že druhá strana nemá problémy. Naopak. Jen ale různé konzervativní intelektuální časopisy nedělají nic jiného než to, že kritizují levicová média, progresivní excesy a to, co někde řekl nějaký profesor humanitních věd. A ignorují to, co se děje přímo před našima očima. Je to nečestné? Nevím. Minimálně to není správná reakce na výzvy dneška.
Je to jistě intelektuálně nečestné v tom smyslu, že kdyby se demokratický prezident choval stejně jako Trump, vehementně by proti němu burcovali. Ale opravdu máte obavu o podstatu americké demokracie?
Když Trumpa loni znovu zvolili, přemýšlel jsem, jak bude vypadat jeho druhé funkční období. Ale to, co se děje a jak, předčilo moje nejhorší představy. Opravdu jsem si nedokázal představit takovou politizaci veřejné správy či takové zneužívání soudního systému a státních zástupců k trestání politických oponentů.
Někteří mohou namítnout, že demokraté dělali něco podobného, ale to není pravda, protože ten rozsah, míra a dosah jsou nevídané.
Stejně tak je pozoruhodné, co se děje na mediální scéně. Třeba jak nejbohatší Američané kapitulovali před Trumpem. Konzervativci si říkají, že za to mohou být rádi, protože všechna velká média bývala levicová. To sedí, možná byla korekce potřebná, ale je opravdu správné, aby federální vláda vyhrožovala soudními kroky a odebráním licence čistě na základě politických úvah?
Netvrdím, že směřujeme do éry mediální nesvobody nebo že Trump chce být diktátorem, ale kdyby jím chtěl být, nechoval by se nijak jinak.
Není to až moc pesimistický pohled? Je například pravda, že po Trumpově výhrůžce ABC stáhlo z obrazovek známého moderátora Jimmyho Kimmela, který po smrti Charlieho Kirka pronesl několik hloupých komentářů? Ale po necelém týdnu se Kimmel vrátil zpět a žerty si z Trumpa tropí dál. Trumpovo vládnutí má temné stránky, ale je v něm také hodně operety.
Máte pravdu, že s Jimmy Kimmelem prohrál, to i díky masivní reakci veřejnosti. Otázkou je, zda nás operetní povaha neodvádí od celkového nebezpečí.
Autoritářské režimy mají tendenci mít operetní prvky, od Mussoliniho po Putina. Trump dokáže umně ovládnout mediální prostor, určovat témata a demoralizovat až vyčerpat oponenty, kteří opravdu efektivní nejsou.
Momentálně ústavní architektura nefunguje tak, jak to zamýšleli otcové zakladatelé. Ti chtěli, aby se různé složky vlády navzájem kontrolovaly a omezovaly svá pole působnosti.
Teď máme výkonnou moc, která se tváří, že je všemocná, a Kongres, který rezignoval na všechny své funkce. Plus máme soudy, které někdy vytvářejí protitlak vůči výkonné moci a jindy ne. Nejvyšší soud se v této chvíli chová hodně opatrně.
Je pravda, že došlo k znepokojivému případu Ábrega Garcíi, kterého Trumpova administrativa deportovala do Salvadoru, přestože měl soudní ochranu. Vláda dokonce odmítla vyhovět dalšímu soudnímu příkazu k jeho navrácení. Po verdiktu Nejvyššího soudu se ale García vrátil zpět. Byl to hrozný exces, ale Trump nerespektoval soudy ani v jiných případech.
Je pravda, že nakonec to respektovali, ale v tomto případě jsme se velmi přiblížili bodu, kdy soudy něco nařídí a výkonná moc to jednoduše odmítne udělat.
Ale pokud to respektují, zůstává systém brzd a protivah zachován, ne?
To stále platí v soudnictví, jinde už ne. Trump si uzurpuje pravomoci normálně náležící Kongresu. V oblasti obchodní politiky a cel, která jsou vlastně daněmi, je v ústavě jasně napsané, kdo o tom rozhoduje. Měl by to být Kongres, ale Trump to interpretuje způsobem, na který nikdo dříve nepomyslel. A Kongres mlčí.
Otcové zakladatelé vycházeli z toho, že zákonodárci budou loajální k vlastní větvi vládnutí. Ale oni se toho docela zřekli.
Co se týká cel, nižší federální soud již prohlásil, že Trumpova administrativa jednala protiprávně, protože uvalením cel úplně obešla Kongres. Co se bude dít dál?
Trump využil jeden zákon, který má být aktivováný jen v případě nouze, katastrofy nebo války. Tehdy může zavést i opatření týkající se obchodní politiky.
A Trump to vyložil tak, že Amerika je ve stavu nouze, protože má obchodní deficit se zbytkem světa. To je zjevně nesmyslná interpretace, jelikož Amerika má obchodní deficit posledních 60 let a nikoho nenapadlo, aby to prohlásil za stav nouze. Nyní o tom bude rozhodovat Nejvyšší soud. Verdikt může být vynesen ještě před koncem roku.
Pokud by Nejvyšší soud souhlasil s nižším soudem, znamenalo by to, že všechny obchodní dohody, které Trump uvalil na zbytek světa, by byly neplatné?
Ano, to by byl logický důsledek, pokud by Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí nižšího soudu. Všechny tyto šarády, včetně obchodní dohody s Evropskou unií, by najednou byly neplatné.
Za normálních okolností, kdyby americké instituce fungovaly, bychom o tom ani nespekulovali. My jsme v jiné situaci. A není to v žádném případě jen Trumpova vina. Kongres už dávno abdikoval na zákonodárnou úlohu. Už Barack Obama tvrdil, že má BlackBerry a pero, takže může vládnout prostřednictvím exekutivních příkazů.
Trump tento dlouhodobý trend využil ve svůj prospěch a posunul ho na zcela novou úroveň. Do administrativy jmenoval až groteskně nekvalifikované osoby, co prošly slyšeními a byly potvrzeny Senátem. Republikánští zákonodárci pro ně všechny hlasovali.
Asi máte na mysli osoby, jako jsou Tulsi Gabbardová a Kash Patel.
Například. Tulsi Gabbardová, která byla podle všeho někdy placena Asadovým režimem a vystupovala v Russia Today, je teď de facto šéfkou všech zpravodajských služeb.
Kash Patel napsal knihu o nepřátelích státu, v níž uvedl 60 jmen, po kterých je třeba jít. Budu se opakovat, ale kdyby mi někdo loni v listopadu oznámil, že Patel a Gabbardová budou v Trumpově novém kabinetu, řekl bych mu, ať nepřehání, že to nemůže být tak zlé.
Vraťme se ještě ke clům, protože pokud by Nejvyšší soud rozhodl, že jsou nelegální, zrušil by tím Trumpův nejvýznamnější program. A to by ovlivnilo i Evropskou unii. Je vůbec reálné, že by Nejvyšší soud šel do tak ostrého konfliktu s Trumpem?
Spíš si myslím, že najde nějakou cestičku. Řekne, že použití stavu nouze nebylo správné, ale bez toho, aby to celé zrušil. Předseda Nejvyššího soudu John Roberts se snaží být šalamounský. On totiž chápe nebezpečí, které by mohlo nastat, pokud by rozhodli, že prezident jednal nelegálně.
Na to by Trump a J. D. Vance řekli, že to zůstává, jak rozhodli oni, a jede se dál. Vance ostatně už sdělil, že pokud by k takové konfrontaci došlo, poradil by Trumpovi soud ignorovat. To by znamenalo konec amerického ústavního řádu.
Vy jste mluvil ještě o něčem závažnějším. Obáváte se, že příští rok budou zmanipulovány parlamentní volby. Jak se dají takové volby zfalšovat?
Někdo by mohl říct, že jsem hysterický. Ale i 6. leden s útokem na Kapitol se zdál nepředstavitelný, dokud se nestal. Ti lidé to mysleli vážně.Trump je povzbuzoval a snažil se zvrátit výsledky voleb skrze soudní procesy. Byl to strašně hloupý pokus, ale takhle ti lidé uvažují. A nikam nezmizeli, naopak. Dnes jsou ve vládě a říkají věci, které naznačují, že nečekají, že by je někdo nahradil.
Organizace voleb je samozřejmě v kompetenci jednotlivých států, takže se musíme podívat na to, kdo je bude řídit na místní úrovni v těchto státech. Ve státech ovládaných republikány byli do různých funkcí jmenováni lidé, kteří věří Trumpově teorii, že byl v roce 2020 připraven o vítězství. Z nich mám obavy.
Trumpovi bude na konci jeho funkčního období 82 let a nebude moct kandidovat. Není to tak, že s koncem politika, na kterém je nyní postavena celá strana a vláda, tento příběh skončí?
Myslím si, že trumpismus bez Trumpa nemůže fungovat, takže v tomto jsem optimista. Republikánská strana nebude tím, čím byla za Reagana, ale nemusí být hrozbou pro ústavní pořádek.
Dokážu si představit stranu, která bude proti otevřeným hranicím, volnému obchodu a bude couvat z Evropy. To všechno je legitimní politika.
Souhlasím s tím, že Trumpova osobnost a výstřednosti dneska tvoří hlavní zdroj nebezpečí a motivují ostatní k podobnému chování. Mnozí se bojí J. D. Vance, ale myslím si, že bez Trumpa by se choval zcela jinak. Totéž platí pro další v podstatě konvenční politiky, kteří jsou nyní Trumpovými přisluhovači…
…jako třeba pro ministra zahraničí Marca Rubia, ten byl před několika lety typickým představitelem republikánského establishmentu.
I proto je možné, že se optimistický scénář naplní a Republikánská strana se po Trumpově odchodu změní a bude se podobat straně Giorgie Meloniové v Itálii. To se ne všem musí líbit. Radikálnější levice bude křičet, že jde o fašismus. Ve skutečnosti se vrátíme k normálnímu politickému životu.
A pesimistický scénář?
Už se prolomilo mnoho tabu. Bojím se, že i když demokraté vyhrají, budou také chtít užívat moci jako Trump, například ve vztahu k opozici. Vidíme to v Polsku, kde jedna strana jmenuje loajální lidi na všechny pozice, pak zvítězí protistrana, všechny je propustí a nahradí vlastními. V Brazílii jeden prezident opustí úřad a skončí ve vězení, dokud se nevrátí.
Severní Amerika se promění na Latinskou Ameriku?
Možná by to nebylo překvapivé. Vzhledem k tomu, že mnoho latinskoamerických zemí má ústavní uspořádání podobné tomu ve Spojených státech.
Diskutovali jsme o sporné legitimitě kroků Trumpovy administrativy, ale optika se dá obrátit. Západní vlády dnes trpí paralýzou, která podkopává demokracii. V Německu se změnila vláda, ale kancléř Merz nedokáže provést nezbytné změny. Ve Francii je bezvládí. V Evropské unii nelze navzdory většinové opozici zvrátit Green Deal. Trump ukazuje, že lze vládnout velmi efektivně. Během několika měsíců snížil nelegální migraci téměř na nulu a totéž dělá v jiných oblastech. Lidé potřebují vidět, že vláda je nejen legitimní, ale i efektivní, a Trump naplňuje volání demokratické většiny. Není to inspirace pro zabržděné demokracie v Evropě?
Ano, je pravda, že dělá to, co slíbil voličům. Demokrati po léta ignorovali problém s jižní hranicí, azylový systém nefungoval a elity si koledovaly o to, že přijde někdo jako Trump a vyřeší vše hulvátským způsobem.
Nyní lidé sklízejí výsledky, pro které hlasovali. Otázkou je, co z nich nakonec vzejde. Obávám se, že nic dobrého. Opravdu Trump zlepší zdraví americké ekonomiky?
Mnozí se domnívali, že po zavedení vysokých cel se Spojené státy propadnou do recese. Ale akciové trhy stabilně rostou, americká ekonomika prosperuje a příjmy z vyšších cel plynou do státní pokladny.
Ekonom ve mně říká, že cla nedosáhnou požadovaných výsledků.
Takže se nepodaří přesunout výrobu zpět do Ameriky?
Prostě se nepodaří reindustrializovat americký středozápad.
Nevěříte ani v částečný úspěch této politiky?
Žijeme ve světě, kde jsou výrobní řetězce decentralizované a nadnárodní. Když je na něco uvaleno clo, je to současně vstup do americké výroby. Každý dovoz je vstupem do nějakého amerického vývozu.
Z dlouhodobého hlediska to nefungovalo Trumpovi ani v prvním funkčním období, kdy zavedl sektorová cla na ocel a hliník. V tom odvětví vznikla nová pracovní místa, ale současně se zničila pracovní místa jinde. Například sektory, které používají hliník a ocel, musely najednou používat dražší hliník a ocel. Celkový dopad na zaměstnanost v průmyslu byl proto negativní, což je poměrně dobře prozkoumaná oblast.
Zatím se žádný negativní efekt v ekonomice neukazuje.
Studium americké ekonomiky je vždy zajímavé, protože je velmi dobrým a spolehlivým zdrojem dat. Problémem je, že statistiky trhu práce nebyly za poslední dva tři měsíce zveřejněny. Nevíme přesně, kolik pracovních míst vzniklo a kolik zaniklo.
Vícero ekonomů si dokonce myslí, že ekonomika zpomaluje a blíží se recesi. Trump vyhrál volby na základě toho, že jako úspěšný podnikatel udělá něco pro ekonomiku a sníží lidem životní náklady. To se neděje, naopak inflace zůstává nad cílovou úrovní.
Institut AEI ztělesňuje tradici volného obchodu a ekonomické globalizace. Část ekonomů dlouhodobě kritizuje přílišnou otevřenost vůči Číně, která začala v 70. letech a vyvrcholila vstupem Číny do Světové obchodní organizace v roce 2001. Tvrdí, že se zašlo daleko a poškozuje se americký průmysl. Trump nakonec tuto linii politicky využil a prosadil. Není Trump reakcí na selhání liberálních ekonomů a celé politické třídy, která přehlédla negativa globalizace?
Určitě platí, že čínský šok měl politické důsledky, z nichž Trump těžil. Neexistuje jasná odpověď na otázku, zda došlo k deindustrializaci několika oblastí pod vlivem Číny, nebo kvůli automatizaci, nebo proto, že průmysl již nebyl konkurenceschopný bez ohledu na Čínu.
A podle vás byla deindustrializace výsledkem nadměrné otevřenosti vůči Číně, nebo by k ní došlo tak jako tak?
O tom se v našem institutu vede živá debata mezi ekonomy a odborníky na zahraniční politiku a obranu. Ti druzí byli vždy skeptičtější k myšlence, že by se Čína měla stát plnoprávným členem multilaterálního globalizovaného trhu. Podle jejich názoru by ekonomika, která není tržní a je silně regulována vládou, neměla být členem Světové obchodní organizace a zpětně si též myslím, že to byla chyba.
Trump na to dal jasnou a srozumitelnou odpověď, zatímco předchozí vlády nereagovaly.
Uznávám, že se jedná o širší problém dnešního západního světa. Dnes máme na výběr mezi nepříliš kompetentními a efektivními technokraty na jedné straně a lidmi jako Trump, kteří se chovají jako klauni s plamenometem, na straně druhé.
Prostor mezi těmito dvěma extrémy zůstává nevyplněn. Macron nastoupil s příslibem, že vyřeší dlouhodobé strukturální problémy Francie, je u moci už osm let, nic nevyřešil a země je v podstatě neovladatelná. Zdá se, že opravdu potřebujeme šok. Doufám, že se posuneme směrem k nějaké formě demokracie, která bude zdravá a udržitelná.
Převzato v rámci vzájemné spolupráce ze slovenského deníku Postoj.
