Válka jako darwinistický experiment v praxi. Opuštění psi na Ukrajině se podle vědců během pár let drasticky proměnili do podoby připomínající jejich divoké protějšky. Brutální přirozený výběr v podmínkách fronty na Ukrajině spustil „zrychlenou evoluci“.
Opuštění psi bloudící kolem prázdných domů, zavření v bytech nebo marně čekající na nádražích. Začátkem války na Ukrajině šlo o typickou scénu. Lidé prchající před boji byli často nuceni své mazlíčky opustit.
Jak popsala zooložka z útulku v Charkově Jevhenija Dronina pro agenturu Reuters, psa ve válkou zasaženém městě nechala snad každá druhá prchající rodina.
„Prchat se zvířetem je složité a navíc, řada lidí má zkušenost s tím, že v zahraničí je prakticky nemožné jako uprchlík se zvířetem najít bydlení,“ vysvětluje veterinářka.
Výsledkem je, že Ukrajina je plná opuštěných psů, zejména v regionech, které boje zasáhly nejsilněji. Nedávná studie ukrajinských a polských univerzit se na tyto psy zaměřila a došla k překvapivému závěru.
Ukrajinští psi se „vyvíjejí“ ve vlky, šakaly a kojoty
Boje sice zasáhly jen pár generací ukrajinských psů, přesto slouží jako tak brutální forma přirozeného výběru, že na frontě dochází k jakési „zrychlené evoluci“.
Psi přežívající v krutých podmínkách se tak během pár let začali „proměňovat“ do podoby, která připomíná jejich divoké protějšky - vlky, šakaly a kojoty.
Tým vědců k tomuto zjištění došel analýzou dat o 763 psech z devíti regionů Ukrajiny – od nejvíce po nejméně zasažených válkou.
Informace vědci sbírali ve spolupráci s útulky, veterináři i dobrovolníky, část dat ale pochází přímo z fronty. Tam výzkum vedl zoolog Ihor Dykyj, který zároveň sloužil jako dobrovolník u ukrajinské armády.
Vlivem války většina zraněných nebo starých psů umírá velmi rychle. Ti, kteří přežívají, sdílí specifické rysy, typické pro divoké psovité šelmy. Jde například o vzpřímené uši místo svěšených, rovnější ocas nebo tmavší srst. Mizí také extrémní tvary čenichu, jako mají jezevčíci nebo buldočci. Psi jsou také obecně nižší a hubenější.
„Na frontě častěji přežívají psi se znaky ,divokého‘ fenotypu,“ vysvětlila hlavní autorka studie zooložka Marija Martsivová pro deník The New York Times.
Podle vědců funguje válka jako extrémně tvrdý filtr. Jedinci, potažmo celá plemena, s nevýhodnými rysy, jako jsou právě krátké čumáky, nemají šanci přežít.
Změna se ale dotýká i sociálního chování zvířat. Blízko bojů se častěji objevují celé smečky, které jsou typicky úspěšnější v lovu. Psi se tak adaptují na prostředí, kde je nedostatek potravy, neustálé ohrožení a minimum lidské péče.
O skutečnou evoluci nejde
Zásadní je rychlost, s jakou ke změnám dochází. Konflikt trvá relativně krátce, přesto jsou rozdíly mezi opuštěnými psy z fronty a z klidnějších oblastí na Ukrajině, které vědci pozorovali, výrazné.
Jak ale autoři výzkumu pro New York Times zdůrazňují, nejde o evoluci v pravém slova smyslu. „Ty změny jsou příliš rychlé na to, aby šlo o molekulární evoluci,“ upozorňuje další z autorek výzkumu Małgorzata Witek z univerzity v Gdaňsku.
Například menší tělesná hmotnost může znamenat vyšší šanci přežít. Pes je méně nápadný, snáz se schová při bombardování a má menší šanci spustit nášlapnou minu.
Přesto většina psů zůstává alespoň částečně závislá na lidech. Často přežívají díky tomu, že je krmí vojáci, nebo loupí zásoby a přebírají zbytky v opuštěných pozicích. Ti nejúspěšnější si přilepšují lovem. Jako zdroj kalorií potřebných k přežití jim ale slouží i nepohřbená těla.
Část zvířat si osvojují vojáci, některá zachraňují dobrovolníci a pracovníci útulků. Zbytek se ale postupně osamostatňuje. „Můžeme to považovat za feralizaci, tedy návrat k životu nezávislému na člověku,“ uvedla Małgorzata Pilotová z gdaňské univerzity.
Video: Ukrajinský prapor, jaký tu ještě nebyl. Armáda mění strategii, postupuje jako Rusové (26. 3. 2026)
Sdílet
Nejnovější videa
