Jak tragická událost ovlivnila práci redakce a kde leží hranice satiry v dnešní společnosti? O tom jsme hovořili s Gérardem Biardem, který i po letech čelí výhrůžkám. V exkluzivním rozhovoru pro Aktuálně.cz se dozvíte, jak Charlie Hebdo bojuje za svobodu slova navzdory strachu a proč je podle něj náboženství v politice obrovskou hrozbou pro demokracii.
Gérard Biard navštívil Prahu v souvislosti s festivalem umění a literatury Fall!, který se konal v pražském Centru současného umění DOX.
Od útoků na Charlie Hebdo uplynulo letos 10 let. Jak moc ovlivnily útoky váš magazín?
Tehdy ti teroristé křičeli: 'Zabili jsme Charlie Hebdo!' Dnes ale víme, že se mýlili. I po deseti letech tu časopis stále je. Krátce po útocích to pro nás bylo samozřejmě nesmírně těžké. Museli jsme se z toho šoku vzpamatovat. Ale už ten den mi bylo jasné, že nesmíme polevit. Musíme pokračovat dál a za týden vydat další číslo. Museli jsme lidem dokázat, že ačkoliv (teroristé) zavraždili spoustu našich přátel a kolegů, Charlie Hebdo nezabili.
Bojíte se někdy o život? Dostáváte výhrůžky?
Záleží na obsahu a na tom, jaká karikatura je zrovna na titulní straně. Ale ano, výhrůžky dostáváme stále. Naštěstí máme redakci velmi dobře zabezpečenou a já navíc disponuji osobní ochrankou. Musíme si od toho udržovat odstup a brát to s lehkostí, jinak bychom svou práci nemohli dělat. Pokud máte pořád v hlavě, že vám hrozí nebezpečí, tak nemůžete dělat politickou ani společenskou satiru.
Má podle vás mít svoboda slova nějaké limity?
Myslím, že je zásadní rozdíl mezi kritikou a urážkami. Ve Francii máme zákon o svobodě tisku. Pokud napíšete něco vyloženě rasistického, můžete mít právní problém. To si ale nesmíme plést se svobodou vyjadřování. Musíme mít právo kritizovat myšlenky a nápady, to je přece základ každé demokratické společnosti.
Přijde mi ale, že čím dál víc lidí na Západě volá po omezování svobody slova. Mladí lidé často nechtějí nikoho urazit, což je paradoxní, protože na sociálních sítích se mezi sebou neustále urážejí a napadají. Podle mého názoru je to projev určité netolerance ve společnosti, zvláště pak u mladé generace. A podívejte se třeba na Ameriku: Donald Trump tam sice bojuje za svobodu slova, ale s opravdovou svobodou slova to nemá nic společného. Trump bojuje pouze za svoji vlastní svobodu slova, zatímco názory ostatních potírá.
Jakou roli má hrát náboženství na Západě ve státním zřízení? Ptám se také kvůli rostoucímu vlivu křesťanství v administrativě Donalda Trumpa…
Ve Francii máme úplnou odluku církve od státu, zatímco v Americe hraje náboženství stále silnou roli. Fakt, že američtí prezidenti přísahají na Bibli, dokládá, že vliv náboženství je v Americe mnohem silnější než u nás ve Francii.
Trump je idiot, to je jasné. Ale pochopil něco velmi důležitého: náboženství má obrovskou sílu a moc. Pochopil, že pokud využije náboženství ke svému prospěchu, přinese mu to značné výhody. Když něco děláte s odvoláním, že vám to "zjevil Bůh", nemůžete to přece zpochybnit, protože to představuje ultimátní pravdu.
Pokud má ovšem náboženství takový vliv na stát, oslabuje to demokracii. Pokud postavíte principy státu na náboženství, nemůžete mít funkční demokracii. Bůh musí prostě pryč z politiky, jinak nebudeme mít funkční demokracii. Náboženství je s politikou úzce spojeno, vždycky bylo. Například křesťanství bylo v západní Evropě vždy provázáno se státní mocí. S postupující sekularizací společnosti to církve samozřejmě nesly nelibě, protože ztrácely svůj vliv. Je tedy logické, že se náboženské instituce snaží svůj vliv získat zpět.
Jaký je váš názor na rozhodnutí francouzského soudu, který zakázal Marine Le Penové kandidovat v příštích letech na veřejně volené funkce?
Víte, Marine Le Penová si teď stěžuje a tváří se ublíženě. Pokud by ale soudili někoho z opoziční strany, tak by najednou francouzské soudy chválila, že dělají dobře svoji práci. Le Penová je souzená za to, že zpronevěřila evropské peníze. Pokud má fungovat právní stát, tak musíme vymáhat dodržování zákonů. Le Penová se to snaží prezentovat jako politicky motivované stíhání, myslím, že u vás řešíte taky něco podobného. Ale takhle to není. Ona porušila zákon a platí pro ni stejná pravidla jako pro všechny ostatní. Bylo by to přece absurdní, kdyby byli politici nad zákonem. To by nebyla demokracie.
