Rusové používají k mučení řadu technik. Jednou z nich je využití drátů ze sovětského polního telefonu TA-57, přezdívaného "tapik". Ty se připojí k různým částem těl vězňů - včetně uší, prstů a genitálií - a způsobí tak nesnesitelný elektrický šok. Tato metoda mučení je v ruské armádě známá jako "volání Leninovi" nebo "volání Putinovi". Ve zprávě pro Radu OSN pro lidská práva ji popsala zvláštní zpravodajka OSN pro mučení Alice Jill Edwardsová.
Alice Jill Edwards
Edwardsová je od roku 2022 zvláštní zpravodajkou OSN pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání.
Její mandát se vztahuje na všechny země bez ohledu na to, zda stát ratifikoval úmluvu proti takovému jednání, a pravidelně provádí mise za účelem zjišťování faktů ve válkou zničených zemích.
Oficiálně podává zprávy OSN alespoň jednou ročně a pravidelně píše ruským úřadům, v nichž podrobně shrnuje své obavy z údajného mučení vojáků a civilistů na Ukrajině.
Podle Edwardsové je počet lidí na Ukrajině, kteří byli vystaveni mučení, nepřijatelně vysoký. Mezi používané praktiky podle ní patří skupinové znásilnění, elektrické šoky a bití do genitálií, bodná poranění genitálií, pálení mužských bradavek, používání paralyzérů i hrozby kastrací. Oběťmi sexuálního mučení navíc byly i ženy a děti, prohlásila pro The Telegraph.
Zločiny proti lidskosti
Edwardsová zdůraznila, že od ruského velitelství nikdy neviděla žádné pokyny pro vojáky, aby v mučení zajatých už dále nepokračovali a s praktikami přestali. "O to jsem žádala, tyto pokyny ale neexistují. Není to jen na individuální úrovni, ale systematické, což se rovná válečným zločinům a zločinům proti lidskosti," popsala.
Tvrdí, že za činy svých vojáků je osobně zodpovědný ruský prezident Vladimir Putin. "Je to na úrovni státu, je to sám Putin a (ministr zahraničních věcí Sergej) Lavrov, kdo nesou odpovědnost za tento typ politiky. Samotný ruský stát bude volán k odpovědnosti. Mučení zůstává podle mého názoru součástí ruské válečné taktiky a politiky."
Ukrajinské ministerstvo vnitra uvádí, že od začátku plnohodnotné ruské invaze v únoru 2022 zahájila ukrajinská policie celkem 127 trestných řízení kvůli sexuálnímu násilí proti nejméně 205 lidem.
V červnu generální prokuratura Ukrajiny oznámila 262 zdokumentovaných případů sexuálního násilí na civilním obyvatelstvu, včetně 19 případů na dětech. Mezi ně patřily například výhrůžky a pokusy o znásilnění a nucené sledování sexuálního násilí na členech rodiny.
Zpráva od Edwardsové se zakládá na spisu deseti vybraných případů ponižujícího zacházení, včetně sexuálního mučení civilního obyvatelstva na rusky okupovaných územích. Oběti (čtyři ženy a šest mužů) pocházely ze tří regionů Ukrajiny okupovaných Ruskem.
Z výpovědí civilistů vyplývá, že jejich zadržení proběhlo pro vágní nebo vykonstruované vazby na ukrajinskou armádu anebo prostě jen proto, že neměli ruský pas. Při výsleších šlo často hlavně o peníze.
Mučení čelil například padesátiletý obyvatel Chersonu na jihu Ukrajiny, kterého zadrželi dvakrát v letech 2023 a 2024. Během tří výslechů ho vystavili elektrickému proudu, kopali ho do ledvin a znásilňovali puškou. Při bití navíc přišel o zuby a stal se obětí fingované popravy, kdy mu agresor například kvůli zavázaným očím vnutil pocit, že se blíží jeho poslední výdech, ačkoliv se tak nakonec nestalo.
Další obyvatel Chersonu čelil takzvanému waterboardingu, tedy vyvolání nesnesitelného pocitu topení, zatímco jeho přítelkyni vyhrožovali znásilněním. Čtyřicetiletou ženu ze stejné oblasti sexuálně zneužívali. Znásilněním vyhrožovali i její malé dceři.
"Mučení se používá jako forma vydírání, aby si lidé udrželi loajalitu k ruským úřadům nebo aby se obyvatelstvo obávalo promluvit, pokusit se utéct nebo jednoduše nedělat to, co jim okupační síly říkají," vysvětlila Edwardsová.
"Spravedlnost vždy přichází"
Odbornice navíc zdůrazňuje, že je důležité, aby přeživší ruských výslechů měli všechny materiály zadokumentované. "Spravedlnost vždy přichází. Může přijít velmi pozdě, ale cílem je udržet pozornost na těchto hrůzných incidentech a vyvíjet tlak na Rusko, aby je zastavilo," řekla. "Oběti mají alespoň malý pocit, že se o ně někdo stará a že někdo tyto případy dokumentuje pro pozdější použití, třeba pro soudní procesy."
Sama se ale obává, že mezinárodní společenství postrádá odhodlání vymýtit používání mučení. "Nestačí jen říct, že se to děje za války, kdy lidem koluje adrenalin a jsou vycvičeni k tomu, aby věřili, že nepřítelem jsou tito lidé," vysvětlila. "Zákaz mučení byl jedním z jednomyslně schválených zákazů v roce 1948. Musíme si pamatovat, proč máme OSN, proč máme tyto zákazy a že jsou posvátné a významné."
Klíčem k životu je podle ní důstojné chování. "Základem zákazu mučení je, že si každý zaslouží důstojné zacházení. Rozsáhlá ruská invaze na Ukrajinu nám skutečně ukazuje to nejhorší z lidstva," uzavřela.
