Začnu zostra. Kdy a jak podle vás skončí válka na Ukrajině?
Skončí ještě letos a příměřím, ne mírem. Uvidíme, co za to bude muset zejména Ukrajina zaplatit.
Dokáže ji ukončit Donald Trump?
Jestli je někdo k tomu schopný přispět, tak je to právě on. Ale bez těch dvou, kteří spolu válku vedou, to nejde. Největší překážkou je Vladimir Putin.
Trump ve své kampani řekl, že válku ukončí do 24 hodin. Ale teď už je ve funkci déle než sto dnů a válka stále trvá…
Není to jeho válka, kterou by začal. Říká, že za něj by nepropukla, že to je válka prezidenta Bidena a výsledek jeho zahraniční politiky. On má pro ukončení války jiné důvody, než bychom si v Evropě mysleli a přáli.
On to dělá zejména pro to, aby Čína z té války neprofitovala. Když vidíte, jak vypadá situace na bojišti, tak Čína dodává na obou stranách, třeba v oblasti dronů. A profituje z toho, že Rusko ztrácí, ale i z toho, že Západ musí investovat do obrany Ukrajiny.
Generální tajemník NATO Mark Rutte minulý týden řekl, že Rusko nyní dokáže vyrobit čtyřikrát víc dělostřelecké munice než Evropa, respektive NATO. Proč my nedokážeme ani po třech letech vyrobit aspoň tolik co Rusko?
On to říkal o evropských spojencích v NATO. Je to neuvěřitelné, že i po 11 letech od první invaze a víc než třech letech velké války v Evropě se evropský průmysl ještě plně neadaptoval, a dokonce ještě ani nezmizely všechny překážky pro finanční nástroje na investice do obrany. Je to regulací, vysokou cenou energie a jaksi nedostatkem vůle Evropanů brát svoji obranu vážně.
Jakub Landovský
- Od srpna 2024 výkonný ředitel středoevropské pobočky mezinárodní neziskové organizace Aspen Institute.
- V letech 2019 až 2024 velvyslanec a stálý představitel České republiky při NATO.
- V období 2015 až 2019 zastával pozici náměstka ministra obrany odpovědného za řízení sekce obranné politiky a strategie, kde se zásadním způsobem podílel na rozvoji obranných a bezpečnostních principů a strategií pro Českou republiku.
- Dříve působil jako poradce zahraničního výboru Poslanecké sněmovny ČR.
- Působil také jako právník v Nadaci Forum 2000 a jako konzultant ve vývojovém centru Ministerstva zahraničních věcí ČR a Rozvojového programu OSN (UNDP).
- V letech 2000 až 2002 působil jako asistent zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii.
Zdroj: Aspen Institute CE
Rutte dále tvrdil, že Rusko rozvíjí své kapacity tak, že už mezi lety 2027 a 2032 bude schopné provést "něco hloupého". Co tím výrokem podle vás mohl myslet?
Představuju si pod tím nějaký test článku pět Severoatlantické smlouvy, tedy test integrity a alianční obrany. Rusko je schopné na bojiště dodávat pořád na každý jeden ukrajinský dělostřelecký náboj dva vlastní. To, že je dodává Severní Korea, by nás nemělo uchlácholit, protože KLDR je velice špatně rozvinutá ekonomika, a přesto je schopná dodat Rusku jednorázově šest milionů dělostřeleckých nábojů.
Naučme se vnímat realitu, brát ji vážně a uvědomíme si, že vyhrát válku bez dělostřeleckých nábojů jednoznačně není možné. Evropa by měla dokázat vyrobit víc nábojů než Severní Korea a Rusko dohromady.
Vidíte třeba v nejbližší době možnost, že by se povedlo odstranit byrokratické překážky, aby něco takového bylo v Evropě možné?
Já jsem optimista. Evropa už přijímala různé akční plány nebo třeba bílou knihu o obraně, kde Evropa přiznává, že Rusko je schopné ve zbrojení Evropě konkurovat, přestože ekonomicky je mnohem slabší. Akorát by měla přikročit k tomu, že ty krásné myšlenky z papíru převede do reality. To znamená začít stavět další výrobní kapacity, zvyšovat kapacitu na výrobu elektrické energie, začít budovat další nitrocelulózky, které jsou dneska kritickým momentem při výrobě dělostřelecké a jiné munice.
To vyžaduje, aby státy a každý Evropan pochopili, že i když chtějí, aby všechno, co je krásné, zůstalo krásné, tak je potřeba něco dělat. Ostatní země něco chtějí, někam směřují, třeba i agresivně. My stojíme na místě a to se dlouhodobě nevyplácí. Já pořád věřím, že tahle jednoduchá logika na lidi zapůsobí ani ne tak tady v České republice, ale zejména v Bruselu.
Když ještě odbočím zpátky k Donaldu Trumpovi a k tomu, jestli dokáže ukončit válku na Ukrajině: má on vůbec nějaké páky k tomu, aby to zvládl?
Má. Viděli jsme ukrajinskou pozici, jak se vyvíjela, viděli jsme uzavření dohody o minerálech, která vypadá dost lépe pro Ukrajinu, než původní vykopávací návrh.
A zároveň vidíme, že Trumpovi teď dochází trpělivost s Ruskem. Myslím si, že Rusko bude litovat, že si myslelo, že může zároveň žonglovat s výměnou zajatců a vstřícnou tváří a přitom bombardovat Ukrajinu naprosto bezprecedentním způsobem; ty poslední útoky byly největší od počátku války.
Taková nepolitika zkrátka nefunguje a myslím si, že Donald Trump to vyhodnotí tak, že je Rusko třeba přivést k rozumu. Jaké prostředky k tomu zvolí, nevím, ale páky má. A to větší než jakékoliv jiné, má "hard power" (tvrdou sílu).
Tu jsme my jako Evropa zanedbávali a říkali jsme si, že nad každým konfliktem vlastně stačí být rozhořčený místo projekce síly, budování protivzdušné obrany a podobně. V 21. století jsou všechny tyto věci potřeba a páteří obrany budou znovu jaderné zbraně a skutečné velmoci, které se mohou opřít o reálnou moc,
si budou dělat, co se jim zlíbí. Zatímco ti ostatní, kteří moc nemají, to budou muset trpně snášet…
Nedávno se mluvilo o tom, že Francie by třeba mohla teoreticky rozšířit svůj jaderný deštník. Dokážete si představit, že jaderné zbraně budou do budoucna mít i další země?
Polsko by mělo zájem buď mít vlastní jaderné zbraně - ale to je spíše teoretická možnost -, nebo hostit americké. V Evropě je pět zemí, které sdílí americké jaderné kapacity pro případ války. Je třeba si uvědomit, že jaderné zbrojení nemá žádné finále. To je závod, který se nedá vyhrát.
Užití jaderných zbraní je něco naprosto nepřijatelného a obludného, ale to neznamená, že jejich vlastnictví vám nedává určitou moc. Výrazně to ovlivňuje, jak probíhají války, posledním příkladem je válka mezi Indií a Pákistánem. Ta skončila příměřím právě proto, že se jedná o dvě jaderné mocnosti.
Ruskem jsme v zásadě vydíratelní, pokud nejsme schopni se těm jaderným útokům bránit. Tu schopnost budou mít Spojené státy. Donald Trump oznámil, že za volební období vybuduje deštník, který ochrání Ameriku před útokem balistickými zbraněmi protivníků. Otázka je, co nabídnou spojencům - bude to ovšem drahé, a bude tak narůstat tlak na evropské spojence, aby v té konvenční rovině dostáli svým závazkům.
Dokáže se Evropa shodnout na tom, že opravdu dá pět procent HDP na obranu?
To brzy uvidíme, summit se blíží. Jsem překvapený, kolik zemí se k tomu staví pozitivně. Čekal jsem větší debatu, ale ono to není pět procent jenom na obranu. Je to do dálnic, počítačové infrastruktury, kybernetické bezpečnosti, satelitních, komunikačních prostředků a podobně. Což má využití nejen v době konfliktu, ale i v míru.
Zmiňoval jste článek pět Severoatlantické smlouvy. Můžou si třeba pobaltské státy být jisté, že Putin neotestuje soudržnost aliance v době Donalda Trumpa a nerozhodně se "provést něco hloupého" právě tam?
Myslím, že to Putin neotestuje. Spojené státy si nemohou dovolit, aby Čína měla dominantní pozici v Asii ani ve světě. Také si nemohou dovolit ztratit Evropu jako spojence, přijít o evropské trhy, ztratit Evropu jako val proti šíření ruského a čínského vlivu na náš subkontinent.
Evropa se stává zónou mimo hlavní proud světové politiky a podle toho se také chová. Dneska máte jednání o míru v Evropě, kterého se nikdo z Evropy neúčastní. Větší potupu evropské politiky si vlastně nedovedu představit.
Jak se Evropa dostala až sem?
Souvisí to s tím, co Evropa chce nebo nechce. Jean Claude Juncker (bývalý šéf Evropské komise; pozn. ed.) měl slavný citát o evropské vnitřní politice. On říkal, že všichni evropští lídři vědí, co dělat, ale nevědí, jak vyhrát volby po tom, co to udělají.
Evropa je nejvíce dotovaný kontinent na planetě, dává na osm procent světové populace více než polovinu světových výdajů na zdravotnictví a sociální věci. To je dlouhodobě neudržitelné, protože jinak nemá světu moc co nabídnout. Nabízeli jsme auta a asi tušíte, jak to vypadá dnes s čínskou konkurencí a evropským autoprůmyslem.
Máme trochu z farmaceutického průmyslu, ale celý svět běží intenzivně k AI, ke kosmickým technologiím. A když se podíváte třeba jenom na srovnání toho, kolik z Evropy odstartovalo poslední rok kosmických rodí nebo nosičů satelitů, tak dojdete k číslu tři. Ve Spojených státech je to více než 150 každý rok.
Evropa neumí pracovat s trhem v oblasti konkurence, pokud někdo prohraje a zbankrotuje, tak se ho snažíme zachránit. Dotace jsou fentanyl ekonomiky a umožňují fungovat podnikům, které by jinde zahynuly. Jenže nejsme konkurenceschopní, nedokážeme vyrobit ani solidní mobilní telefon. A to je věc, která by nás měla mrzet, protože svět nepostavíte na tom, že máte hezké památky, kulturu, místo, kde se dobře najíte. To jste potom kontinentem číšníků a hoteliérů, který ve světě bude mít přesně ten status, jako mají číšníci a hoteliéři.
Když se vrátíme k obraně: myslíte si, že Trump se chystá Evropu opustit, třeba z obranného hlediska?
Trump je obchodník. Obranu, kterou všichni potřebujeme, si nechá dobře zaplatit. Bude to v exportech amerických zbraní, fosilních palivech, v AI. Většina Evropanů používá velké americké jazykové modely, většina samořiditelných aut pochází ze Spojených států nebo z Číny.
Přitom Evropa občas ve světě zazářila, kdysi Evropa dodávala světu úplně všechno. Ale ta doba je už pryč.
