V noci na pátek Rusové znovu masivně zaútočili na Kyjev. V čem byl tento útok specifický?
Byl to masivní útok kombinovaného typu. Rusové používají velké množství kamikadze dronů a návnadových dronů, Šáhidy a Gerbery. K tomu útočí rakety, v poslední době ovšem vidíme velmi málo střel s plochou dráhou letu.
To může být způsobeno tím, že v červnu tohoto roku ukrajinská tajná služba SBU provedla úspěšnou operaci Pavučina a zničila značné množství strategických bombardérů nesoucích bojové rakety, jako jsou Tu-95 a Tu-160.
Jak moc velkým zásahem operace Pavučina pro Rusko byla?
Rusku zničila letouny, které se už nevyrábějí. Náraz dronu je fakticky rozsudkem smrti. Letadlo nemusí shořet na prach, ale má poškozený motor, trup a tak dále. Nebude možné ho opravit, protože Rusko už tyto technologie nemá.
Vidíme, že zásahů raketami, které se dají odpalovat z těchto letadel, je podstatně méně. V poslední době jsme prakticky nezaznamenali útoky raketami Ch-101. Operace Pavučina do jisté míry snížila tlak na náš systém protivzdušné obrany.
Rusové se snaží vyrábět další balistické rakety, snaží se nakoupit další rakety KN-23 od Severní Koreje a vyrábět víc raket Kinžal. Ale střelami Ch-101 dnes v podstatě neútočí, útočí buď balistickými raketami nebo drony.
Dá se říct, co z toho je nejhorší?
Pokud se bavíme o raketách Ch-101, Ch-555 a Ch-55 odpalovaných ze vzduchu, které pravidelně odpalovaly zmíněné Tu-95, tak těmi začal energetický teror, jehož ideologem byl generál Surovikin. Ten začal útočit desítkami raket vypálených současně na energetická zařízení Ukrajiny.
Tyto rakety jsou pro ukrajinskou protivzdušnou obranu snazší zachytit, bez ohledu na to, odkud jsou odpáleny, a to dokonce i ze vzdušného prostoru nad Kaspickým mořem. Létají na Ukrajinu a mohou doletět do Lvova, do Užhorodu, do Ivano-Frankovsku. Mají schopnost manévrovat. Jsou ale podzvukové.
Je mnohem složitější zachytit balistické střely Iskander a Kinžal. Na druhou stranu mají přímou dráhu letu, nemanévrují a mají omezený dolet 500 kilometrů. Takže jsou odpalovány podél ukrajinských hranic. Jsou regiony, kam nedoletí.
V posledních dnech se v médiích řeší, jaká je situace ve městě Pokrovsk a zda, případně kdy padne. Jak to tam vypadá?
Pokrovsku je věnována velká pozornost, ale myslím, že jiné oblasti jsou mnohem aktuálnější. V Pokrovsku je to ve srovnání s nimi ke dnešnímu dni (rozhovor byl nahráván v pátek 14. listopadu - pozn. red.) víceméně stabilizováno.
Dá se říci, že Pokrovsk je rozdělen na několik zón. Ruští okupanti okupují jižní část města. Další zóna je zóna aktivních bojů, co je centrální část města. Rusové tam posílají své diverzanty, ukrajinské obranné síly je čistí. Severní část města je pod kontrolou ukrajinských obranných sil, podél železnice.
Jak to vypadá v dalších částech fronty?
Ruská vojska se blíží k dalším městům, jako je Huljajpole, v Dněpropetrovské oblasti se snaží dostat k městu Pokrovskoje. Nepleťte si to s Pokrovskem, jsou to dvě různá města.
Chtějí vytvořit předmostí v Doněcké, Dněpropetrovské a Záporožské oblasti najednou, aby tam shromáždili síly a prostředky. A aby za půl roku, za rok, soustředili úder na Záporoží. Aktuálně k tomu používají kolosální lidské zdroje, bojují hlavně pěchotou.
Jak vlastně vypadá válka v té takzvané linii nula?
Není tam nikdo živý. Ruské jednotky postupují, pronásledují je přitom drony. Ovšem tam, kde je jich nedostatek, případně nedostatek munice, málo dělostřelectva, se jim nakonec podaří postoupit.
Rusové soustředili v některých částech tolik síly a personálu, že to nedokážeme všechno pokrýt. Využívají toho a postupují s ohledem na reliéf a krajinné prvky.
Celé je to taková šedá zóna, kde jsou drony. A když se tam někdo objeví, tak ho drony začnou lovit. Aktuálně to je tak, že Rusové tam posílají hromadu lidských zdrojů, které my ničíme.
Mají zdrojů víc, než my máme dronů a dalších prostředků ničení. A příští rok to bude ještě horší, protože ruské velení, vojensko-politické špičky, dělají všechno pro to, aby v roce 2026 povolali nejméně milion lidí.
