Škola, která kdysi měla tisíc žáků, jich má dnes pět. Její chodby jsou zametené, stěny čerstvě natřené, vše je na svém místě. Chybějí jen děti, které by prostory oživily. Zdá se, jako by se lidé znenadání jen tak vypařili.
Před deseti lety měla škola ještě 60 žáků, ale postupně jejich počet klesal až na dnešních pět. Rodiče bojovali o její zachování i přes malý počet zájemců, protože budova byla centrem společenského života.
Samotné děti si však stěžují, že ve škole si nemají s kým hrát.
Škola se nachází v Jižní Koreji a její osud popsal v rozsáhlém článku americký prestižní magazín New Yorker. Vyjadřuje realitu této země, kde se počet narozených dětí v posledních desetiletích rapidně snížil a děti jsou čím dál vzácnější.
Míra plodnosti se v zemi snížila ze šesti narozených dětí na ženu v 60. letech na 2,1 dítěte na ženu během dvou desetiletí. To je úroveň, při níž se populace zachovává, ale neroste.
Tento vývoj byl tehdy oslavován jako příklad hodný následování. Problém byl, že pokles se na této úrovni nezastavil - počet narozených dětí dál strmě klesal. V roce 2022 dosáhl necelých 0,8 dítěte na ženu. Již desítky let se přitom jihokorejští vládní představitelé snaží lidi motivovat, aby měli děti.
Nic ale nezabírá.
Média v zemi často spekulují, kdy se narodí poslední Korejec, a odhadují, kdy národ vyhyne.
Jde o extrémní případ, ale nízká porodnost není problémem jen Jižní Koreje. S výjimkou subsaharské Afriky se tento trend šíří po celém světě. V posledních letech se pokles počtu narozených dětí dokonce ještě zrychlil.
Dětí je méně i u nás
Tento problém se týká i Slovenska. Statistický úřad minulý týden přišel se zajímavým zjištěním. Hrubá míra porodnosti se loni dostala na bezprecedentně nejnižší hodnotu - a nemluvíme jen o období samostatné republiky, ale o posledních sto letech.
Na Slovensku se v roce 2024 narodilo něco málo přes 46 tisíc dětí. Ještě v roce 2021 jich bylo o deset tisíc víc. V roce 1993 téměř o 30 tisíc víc a koncem 70. let se rodilo až 100 tisíc dětí ročně.
Co se stalo? Proč počty narozených dětí tak prudce klesají?
V případě Slovenska lze výraznější pokles v posledních letech vysvětlit pohledem na věkovou pyramidu.
"Výrazně menší skupiny obyvatelstva dosahují věku nejvyšší plodnosti," vysvětlil už dříve pro deník Postoj demograf Branislav Šprocha.
V roce 2023 bylo ve věku 25 až 28 let (tedy ve skupině, která aktuálně rodí nejvíce dětí) něco přes 157 tisíc žen. Ještě v roce 2017 jich bylo více než 200 tisíc. (Věkovou pyramidu slovenské populace naleznete v původním článku.)
Když se snižuje počet žen v plodném věku, je přirozené, že se snižuje i počet narozených dětí.
Pohled na ještě mladší ročníky ukazuje, že se situace v následujících letech nezlepší. Naopak - počet žen v plodném věku bude klesat ještě výrazněji.
Základní problém tedy prorodinná politika nevyřeší, ať je jakkoli štědrá. Lidí, kteří by mohli mít děti, je prostě méně - a s tím nic neuděláme.
Dvě děti? Nedosažitelný cíl
Celosvětový trend však ukazuje, že klesá i hrubá míra plodnosti, tedy počet narozených dětí na jednu ženu.
Nejde tedy jen o to, že žen je méně. I ty, které jsou, mají méně dětí než jejich matky.
To platí i na Slovensku.
V roce 2023 dosáhla hrubá míra plodnosti 1,49 dítěte na ženu - hluboko pod hodnotou potřebnou k zachování populace. V historii Slovenska už tento ukazatel byl i výrazně nižší: v roce 2002 klesl na 1,19 dítěte na ženu.
Celkový počet narozených dětí nicméně nebyl tehdy tak nízký, protože žen bylo jednoduše více.
Od roku 2002 porodnost postupně stoupala, ale v posledních letech opět klesá.
V porovnání s jinými evropskými zeměmi jsme na tom stále relativně dobře. Nejnižší míra plodnosti byla v roce 2023 na Maltě (1,06 dítěte na ženu), ve Španělsku 1,12 a v Německu 1,39.
V rámci Visegrádské čtyřky je na tom lépe jen Maďarsko (1,55 dítěte na ženu). V Česku byla míra 1,46 a v Polsku jen 1,2.
Pokles v posledních letech lze vysvětlit rostoucí nejistotou ve společnosti - válka na Ukrajině, vysoká inflace, turbulentní politická situace. To všechno lidi odrazuje od toho přivést na svět potomka.
Na dítě je potřeba dvou
Stále více výzkumníků však naznačuje, že problém není jen v tom, že rodiny nebo páry nemají děti. To byl trend posledních desetiletí související s tím, že ženy vstupovaly na trh práce a společnost se rozvíjela.
Rodičovství se změnilo a stalo se výrazně intenzivnějším než dřív. Péče o dítě vyžaduje víc peněz i pozornosti, a proto se lidé logicky rozhodují mít méně dětí.
Tento proces už proběhl a novější data ukazují, že počet dětí v rodinách už tak výrazně neklesá.
Problém je někde jinde.
Ukazuje se, že roste počet lidí, kteří zůstávají sami. Nejde jen o to, že se méně vstupuje do manželství - celkově přibývá lidí bez partnerských vztahů.
Jak pro britský ekonomický deník The Financial Times uvádí vědkyně zabývající se demografií Alice Evans, děje se to na celém světě, nejen v nejrozvinutějších zemích.
Data o Slovensku neexistují, protože statistický úřad sleduje pouze "svobodné", ne "single". Dá se však předpokládat, že kopírujeme světový trend.
Jedním z vysvětlení je, že ženy jsou ekonomicky soběstačné - jejich život nezávisí na tom, zda se vdají. Nároky na výběr partnera jsou vyšší a zároveň není takové tabu zůstat sama.
Evans ale upozorňuje, že to není jediné vysvětlení.
Technologie versus lidskost
Mladí lidé tráví čím dál více času sami, a tím mají mnohem méně příležitostí potkat potenciálního partnera. Samota už není děsivá jako kdysi - není spojena s nudou nebo jednotvárností.
Technologie nás dokážou hodiny zabavit a vyplnit čas. Typickým příkladem jsou sociální sítě. Mnohé studie už ukázaly, že přestože slibují, že lidi spojují, ve skutečnosti vedou k izolaci a pocitu osamělosti.
Evans cestovala po světě a slyšela stejné obavy od matek mladých lidí v mexických vesnicích i na venkově v Bangladéši či Indii: mladí tráví příliš mnoho času sami ve svých pokojích.
"Když lidé netráví čas socializací, nevyvíjejí si schopnost navazovat kontakt, flirtovat nebo okouzlovat druhé. A když se s lidmi nestýkáte, začnete mít úzkost z toho, jít ven mezi neznámé," říká Evans.
Pokud lidé nemají děti proto, že neumí nebo nechtějí vytvářet páry, jakákoli prorodinná opatření jsou zbytečná. Nemá je kdo využít.
Někteří proto tvrdí, že stát by měl lidem pomáhat se seznamováním a regulovat používání technologií, aby se lidé vrátili do skutečného života. Zní to ale nereálně a až příliš připomíná dystopické romány.
Jak tedy zabránit tomu, aby nás technologie nepřipravily o jednu ze základních lidských schopností - navazování vztahů?
Převzato v rámci vzájemné spolupráce ze slovenského deníku Postoj.
