Nehoda se stala v půl osmé ráno nedaleko Košic.

Osobní automobil Škoda Octavia, který Langoš řídil, se srazil s malým nákladním vozidlem. Řidič takzvané multikáry plně naložené štěrkem podle policie nedal bývalému ministrovi přednost.

Langoš zemřel na místě, druhý řidič skončil se zraněními v nemocnici. Langoš by se 1. srpna dožil šedesáti let.

Auta se srazila na rovném úseku asi 500 metrů před obcí Drienovec na křižovatce u výjezdu ze silnice, která vede k nedalekému kamenolomu. Zcela zdemolovaná přední část Langošova vozu může svědčit o vysoké rychlosti.

Langoš zahynul jen dva dny poté, co se v autě zabil bývalý slovenský ministr kultury František Tóth. 

Dvě nehody Langoš přežil

Langoš měl v minulosti dvě vážné dopravní nehody. V roce 1994 utrpěl vícenásobné zlomeniny, když automobil, v němž cestoval, havaroval na mokré vozovce u Prešova; o necelé tři roky později si pohmoždil hrudník, když jeho vůz vrazil do svodidel na silnici mezi Nitrou a Bratislavou.

Ján Langoš byl federálním ministrem vnitra od 27. června 1990 do 2. července 1992 ve vládě Mariana Čalfy, která se ujala moci po prvních svobodných volbách. Byl zástupcem hnutí Verejnosť proti násiliu (VPN). Snadno zapamatovatelným se stal díky svým dlouhým vlasům.

Ve funkci například předkládal Federálnímu shromáždění lustrační zákon, který považoval za "své dítě".

Ruml: Lidé se díky němu přestali bát policie

"Langoš svým chováním, důvěryhodností a vystupováním zásadním způsobem přispěl k tomu, že se lidé v 90. letech přestali bát aparátu ministerstva vnitra," řekl pro ČTK bývalý český ministr vnitra Jan Ruml, který pracoval na federálním ministerstvu vnitra jako Langošův náměstek.

Politicky aktivní byl Langoš už před rokem 1989 v opozici proti komunistickému režimu. Podílel se na vydávání samizdatových tiskovin.

"U Jána Langoše jsem podepisoval list, kterým jsem se vzdával titulu zasloužilého umělce. Je mi líto, že odešel. Nic víc k tomu v
tuto chvíli neumím říct," prohlásil bývalý slovenský ministr kultury Milan Kňažko.

Odpůrce Mečiara

Po rozpadu federace patřil na Slovensku k největším odpůrcům tehdejšího premiéra Vladimíra Mečiara. Poději byl členem a pět let i předsedou Demokratické strany, která se na Slovensku profilovala jako liberálně-konzervativní. V současnosti už se politicky neangažoval, a to ani v právě vrcholící předvolební kampani.

Poslední tři roky řídil Ústav paměti národa, jehož primárním cílem bylo vyrovnání se s komunistickou érou, zabýval se ale i obdobím od roku 1939.

"Aby se lidé mohli svobodně rozhodovat, musí mít dostatek informací. A v tom spočívá naše podstatná povinnost. Poskytnout lidem informace potřebné pro zodpovědné a svobodné rozhodování," prohlásil Langoš v rozhovoru z roku 2004.

Poslanec parlamentu Jozef Banáš podal letos v dubnu návrh na odvolání Langoše z funkce. Jako důvod uvedl, že exministr nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Langoš odmítl vydat policejnímu vyšetřovateli spis, který na Banáše vedla Státní bezpečnost (StB). 

Registr svazků StB na internetu

Před pěti lety se objevila na adresu Langoše v České republice kritika za to, že měl jako federální ministr vnitra podíl na neoprávněném vydávání negativních lustračních osvědčení několika desítkám agentům StB na počátku 90. let. Veškerá obvinění však odmítl. 

Ve funkci předsedy Ústavu paměti národa publikoval před dvěma lety na internetu registr svazků se jmény agentů komunistické Státní bezpečnosti.

Ján Langoš se narodil 2. srpna 1946 v katolické a antikomunistické rodině. Po studiích fyziky na bratislavské technice pracoval v bratislavském Ústavu technické kybernetiky slovenské akademie věd jako experimentální fyzik.