Ukrajina má jedny z nejmodernějších systémů protivzdušné obrany v Evropě, včetně raketového systému Patriot. Má také stíhačky F-16, které někdy používá k sestřelování raket a dronů. Všechny zmíněné systémy jsou ale vůči relativně levným dronům nákladné. Ukrajinci tak vyvinuli řadu levnějších taktik, jak čelit hrozbě z nebe.
Připomínáme, jak některé z nich fungují. Jeden z nich třeba nápadně připomíná souboje za druhé světové války, kdy piloti RAF bojovali s německými raketami V1 tak, že je v náročném manévru shodili. Podle odborníků to bylo bezpečnější než sestřelení palubními zbraněmi.
A tato taktika se objevuje i o více než 80 let později, s desítky let starými stroji. V červenci se na sociálních sítích objevilo video sovětského cvičného a sportovního letounu Jak-52 z Oděské oblasti, kde jeho pilot Kostjantyn Oborin takový sestřel ukazuje. Častější je ale situace, kdy jeden z členů posádky na dron střílí z brokovnice.
Podobně Ukrajinci používají malý turbovrtulový letoun Zlín Z-37 zvaný Čmelák. Ten ale místo zásobníků na postřik nese pod každým křídlem jednu raketu vzduch-vzduch R-73. Ve všech případech musí být pilot i střelec velmi trpělivý a zkušený.
Jak-52 vznikl v Sovětském svazu v 70. letech jako pokračovatel úspěšného modelu Jak-50. S rozpětím křídel 9,5 metru a maximální rychlostí 360 kilometrů za hodinu se stal oblíbeným nejen pro výcvik, ale i pro sportovní akrobacii. Vyrobeno ho bylo kolem 1800 kusů, přičemž výroba pokračovala až do konce 90. let v Rumunsku na základě licenční dohody.
Čmelák patří mezi legendy československého leteckého průmyslu. První letoun opustil kunovickou továrnu v roce 1963. Do roku 1984 se Čmeláků vyrobilo přes sedm set kusů. Část produkce směřovala i do dalších zemí tehdejšího východního bloku, v dostupných zdrojích ale chybí zmínka o exportu do Sovětského svazu. Letouny se tedy na Ukrajinu mohly dostat později.
