Evropa by se měla připravit na nedostatek klíčových surovin. Výpadek, který měl původně trvat dny či týdny, se může protáhnout na dlouhé měsíce či roky. Důvodem jsou útoky na infrastrukturu v okolí Perského zálivu.
„Závažnost energetické krize, kterou rozpoutal konflikt na Blízkém východě, je stále podceňována. I když doufáme v to nejlepší, musíme se nyní připravit na to nejhorší,” uvádí analytik a ředitel společnosti Stoppard Energy Michael Stoppard v textu v deníku Financial Times. Řeč je o situaci, kterou způsobily americké a izraelské údery v Íránu. Respektive jde o blokaci Hormuzského průlivu.
Právě tímto místem totiž prochází až 20 procent světové ropy a zkapalněného zemního plynu. Největší část míří do Asie, podstatné množství ale i do Evropy. Nejde pouze o ropu, ale i další komodity, například hnojiva.
Zablokovaná je i lodní doprava. Jde o klíčový bod – spojuje totiž Perský záliv, který je bohatý na zmíněné suroviny, s Arabským mořem. Právě tento bod ohrožuje svými odvetnými údery i Írán.
Jak popisuje analytik, původně se očekávalo, že výpadek dodávek surovin potrvá dny, maximálně týdny. Začíná se ale rýsovat dlouhodobý problém. Dobrým příkladem je zkapalněný zemní plyn. V Kataru, který je Íránem ostřelován, byl kvůli dronovému útoku poškozen jeden z největších závodů, které plyn produkují. Opravy měly trvat několik týdnů.
Po dalších útocích, nyní už raketových, které dále narušily infrastrukturu, se ale začíná mluvit o opravách, které mohou ve výsledku trvat tři až pět let. Nejnutnější opravy se přitom mohou protáhnout na dlouhé měsíce. „Evropa se nyní musí připravit na dlouhodobé narušení dodávek a poučit se z chyb plynové krize v roce 2022,“ uvádí Stoppard k období, kdy Rusko napadlo Ukrajinu a Evropu čekaly obdobné problémy. Evropě se tehdy zdroje povedlo zajistit, ovšem za cenu zvýšených cen a toho, že chyběly chudším, rozvojovým zemím jinde po světě.
Z toho i z dalších chyb by se nyní Evropa měla podle odborníka poučit. Možných kroků je několik. Stát by se měl například soustředit na omezování spotřeby tam, kde je zbytná. Tedy řídit spotřeby určitých odvětví průmyslu. Účinná by taktéž mohla být například kampaň zaměřená na samotné občany, která by potřebu úspor zdůrazňovala.
„Vlády nemohou přímo ovlivňovat mezinárodní ceny komodit. Jejich schopnost měnit nabídku může být v krátkodobém horizontu rovněž omezená. Vlády mohou však ovlivnit řízení poptávky,“ dodává odborník.
Sdílet
Nejnovější videa
