Všude okolo lesy, řeka a několik paneláků. Vedle nich stojí nenápadná pětipatrová budova, v níž dělníci zrovna instalují dveře na fotobuňku. Bez nich a bez moderních aut na přilehlém parkovišti by si člověk připadal, že se vrátil v čase do doby před čtyřiceti lety.
Aby bylo jasno - běžný smrtelník by se v oné době nemohl v rehabilitačním centru ve městě Ligatne vůbec pohybovat. Oficiálním důvodem tehdy bylo, že se v lokalitě vzdálené přibližně 70 kilometrů od Rigy léčily špičky sovětského lotyšského velení. Ve skutečnosti však pravým důvodem, proč sem lidé nesměli, bylo to, co se nacházelo ve sklepeních budovy - tedy tajný jaderný bunkr, do nějž se v případě jaderné války měla přesunout vláda tehdejší Lotyšské sovětské socialistické republiky.
Přitom vstup do krytu vypadá jako standardní sestup po schodech - stačí prostě jen projít recepcí budovy, ve které se dnes klienti lázní léčí. Návštěvníky hned pod schody a za těžkými pancéřovými dveřmi vítají nápisy v ruštině - to byl totiž hlavní a jediný jazyk, který měl být v bunkru používán.
"Bunkr dostavěli v roce 1982 a kromě jednoho cvičení civilní obrany v roce 1984, kdy tady tři dny a tři noci trénovali, nikdy nebyl použit. Naštěstí," vypráví místní průvodkyně Regina.
Plány počítaly s tím, že pohlaváři by v bunkru vydrželi až tři měsíce, energii by zajišťovaly dva generátory - kvůli nim by se naskladnilo 20 tun nafty -, a životně nezbytný kyslík zase velké filtry a zásobníky.
Výstavba bunkru zabrala několik let. Paradoxně právě v době dokončení projektu zemřel tehdejší generální tajemník SSSR Leonid Iljič Brežněv, načež napětí ve světě - stejně jako riziko jaderné války - začaly opadat.
Dlouhou dobu se vůbec nevědělo, co se pod domem skrývá. Samotní Lotyši mohli bunkr otevřít až v roce 2003 - těsně předtím, než se malá pobaltská země stala členem Severoatlantické aliance.
"Tehdy sem dorazila delegace z NATO, bunkr se musel upravit, tajné dokumenty odnést. Pak řekli: 'Můžete to otevřít veřejnosti - Rusko totiž stejně ví přesnou polohu a charakteristiku bunkru,'" popisuje průvodkyně Regina.
Podobných bunkrů bylo po celém Sovětském svazu okolo tisíce, každý z nich měl trochu jiný účel a spousta z nich je dodnes utajených.
Plocha protijaderného bunkru v Ligatne zaujímá dva tisíce metrů čtverečných. Od ostatních interiérů budovy nad ním jej dělí pět metrů železobetonu. Objekt byl určený pro nejvyšší velení (tedy pro členy vlády nebo vedení KGB).
Pozoruhodné je také vybavení: v těch nejlepších místnostech je na podlaze položené lino československé výroby a komunikační přístroje značky Tesla z Pardubic. To by posloužilo ke komunikaci s ostatními místy v zemi.
"Na mapě by pak viděli, která místa jsou po jaderném útoku srovnána se zemí. Plánoval se nepřetržitý provoz. Dva lidi by vždy museli pracovat či popíjet vodku, další dva by mohli spát," líčí s úsměvem průvodkyně.
V současnosti do bunkru může téměř každý, hodinu a půl trvající prohlídky probíhají i v angličtině. Vstup vyjde na 15 eur, tedy přibližně 370 korun. O víkendech je možné mít prohlídku ještě okořeněnou: v kuchyni bunkru totiž podávají sovětské pelmeně. Na poměry jaderné války by šlo o značně luxusní jídlo, i tehdejší potentáti by museli jíst hlavně sušené potraviny jako těstoviny, maso z konzervy, "makarony po flocki" (směs masa a těstovin) a podobná jídla. Extra je pak možné si zařídit i únikovou hru.
"V Sovětském svazu jsem prožila 33 let svého života, vy buďte rádi, že jenom hodinu a půl," loučí se na konci prohlídky průvodkyně Regina.
Výsadkáři NATO nacvičovali v Lotyšsku u hranic s Běloruskem, červen 2025:
