Město Suvajda v jižní Sýrii se v uplnulých dnech stalo dějištěm krvavých střetů mezi drúzskými milicemi a beduínskými kmeny, do kterých se později zapojily i islamistické síly loajální vládě syrského prezidenta Ahmada Šary. Následná eskalace násilí si vyžádala několik desítek mrtvých a další desítky zraněných, což vedlo syrskou armádu k přímému zásahu v regionu - a Izrael k reakci.
Izraelská armáda začala okamžitě podnikat letecké útoky proti syrským vládním silám, které postupovaly směrem k Suvajdě. Premiér Benjamin Netanjahu prohlásil, že cílem úderů je chránit drúzskou komunitu, která má úzké historické i rodinné vazby na izraelské Drúzy. Ministerstvo zahraničí Sýrie však označilo izraelské akce za "hrubé porušení svrchovanosti", přičemž podle syrských zdrojů zahynulo při útocích několik civilistů i příslušníků bezpečnostních složek.
Napětí narůstalo i kvůli výrokům izraelského ministra obrany Jisraela Kace, jenž syrskému režimu vzkázal, že pokud nestáhne své jednotky z oblasti Suvajdy, útoky nejenže nepoleví, ale naopak ještě zintenzivní. Ještě týž den Izrael bombardoval vládní budovy v Damašku, včetně objektu stojícího poblíž prezidentského paláce.
Následovalo jednání mezi syrskou vládou a americkými zástupci, po němž syrská strana přislíbila stažení vojsk a vyhlášení nového příměří s drúzskými silami. Příměří má zavést monitorovací výbor a umožnit drúzské komunitě samostatně řídit bezpečnost v regionu. Zda však dohoda vydrží, je velmi nejisté - drúzští vůdci se neshodnou ani mezi sebou. Zatímco duchovní představitel Youssef Jarbou příměří podpořil, vlivný lídr Hikmat Hidžrí jej kategoricky odmítl a vyzval k pokračování odporu.
Kdo jsou Drúzové?
Drúzové jsou náboženská a etnická menšina čítající přibližně milion lidí, rozdělená mezi Sýrii, Libanon a Izrael. Jejich počátek spadá do 11. století, kdy vznikli jako odnož islámské víry, která se však od klasického islámu výrazně liší - mimo jiné tím, že náboženství nepřijímá žádné konvertity a sňatky mimo komunitu jsou zakázány. Jejich víra a uzavřenost činí z drúzské identity nejen náboženský, ale i výrazně politický prvek.
V Sýrii žijí převážně v provincii Suvajda na jihu země, v těsném sousedství Golanských výšin - strategického území, které Izrael zabral v roce 1967 a později anektoval. Přibližně 20 tisíc drúzů stále obývá Golany a udržuje blízké vazby se syrskou komunitou. Většina z nich přitom odmítla přijmout izraelské občanství, i když žijí pod izraelskou správou.
Naopak v samotném Izraeli žije kolem 130 tisíc drúzů, zejména v oblasti Karmelu a Galileje. Tato komunita je jedinečná tím, že od roku 1957 podléhá povinné vojenské službě a mnoho drúzských mužů zastává vysoké posty ve strukturách izraelské armády i v bezpečnostních složkách. Tato "bratrská loajalita" je nyní jedním z hlavních důvodů, proč se Izrael cítí povinen chránit své drúzské soukmenovce i za hranicemi - ať už to znamená cokoli.
Sýrie mezi radikalizací a inkluzí
Po pádu autoritářského režimu Bašára Asada v prosinci 2024 převzal moc v Sýrii islamista Ahmad Šara. Ten sice hned v úvodu proklamoval snahu o inkluzi a ochranu náboženských menšin, jeho praxe je však značně kontroverzní. V zemi přetrvávají radikální frakce loajální vládě, které opakovaně útočí na alavity, křesťany i na drúzy.
V případě drúzů je stěžejní třecí plochou snaha o odzbrojení jejich milic a jejich začlenění do nově vznikající syrské armády. Komunita však trvá na zachování vlastní ozbrojené autonomie, což syrský režim odmítá akceptovat. Důvěra mezi oběma stranami je navíc podkopána i tím, že v nové vládě zasedá pouze jeden drúzský ministr a některé klíčové osobnosti komunity byly zcela vynechány z národního dialogu.
Zatímco se v jižní Sýrii bojuje, na diplomatické úrovni se hraje jiná hra. Spojené státy se snaží přimět novou syrskou vládu, aby se připojila k tzv. Abrahamovým dohodám - sérii normalizačních smluv mezi Izraelem a několika arabskými státy. Podle amerických zdrojů byl právě tento bod hlavním tématem květnového summitu v Rijádu, kde se sešli šéf Bílého domu Donald Trump a syrský lídr Šara.
Smír s Izraelem?
Trump dokonce zrušil americké sankce uplatňované vůči Sýrii, což Damašek oslavoval jako krok ke své mezinárodní rehabilitaci. Izrael naopak vyjádřil silné pochybnosti. Premiér Netanjahu označil novou syrskou vládu za "extremistický islámský režim" a vyjádřil obavy, že přílišná vstřícnost vůči Sýrii by mohla vést k opakování katastrofy z října 2023, kdy Hamás krvavě zaútočil na izraelské území.
Ačkoli Izrael vede s novým syrským režimem přímé i nepřímé rozhovory, jeho opakované vojenské zásahy vůči syrským cílům tuto snahu o mír výrazně komplikují. Syrský prezident přitom tvrdí, že Izrael využívá ochranu menšin jako zástěrku k destabilizaci země. V projevu z minulého týdne Šara obvinil izraelskou vládu ze "snahy rozložit syrský národ a vnést do něj chaos".
Situace v Suvajdě i celkově v jižní Sýrii zůstává extrémně napjatá. Izraelské bombardování sice dočasně zastavilo syrskou ofenzivu, zároveň však podkopalo šance na jakoukoli dlouhodobější dohodu mezi oběma státy. V samotné drúzské komunitě přetrvává vnitřní rozkol - někteří vůdci volají po spolupráci s Damaškem, jiní po odporu.
